Tuaregové

Tradiční kuchyně Tuaregů je samozřejmě těsně spjata s jejich životním prostředím, tedy s pouští. Poušť sama toho nabízí velmi málo, proto je tuarežský jídelníček střídmý a spíše jednotvárný. Jídlo je pro Tuaregy především prostředek, jak se udržet při životě, velcí gurmáni tedy nejsou. Pouze při slavnostních příležitostech si dopřávají bohatší jídla, která si ovšem dokážou řádně vychutnat.

Pastevectví je základní formou obživy.

Základ přežití v poušti vyjadřuje přísloví Aman iman, ach issudar (Voda je duše, mléko živina), tedy voda je nutná pro existenci a mléko základní potravina pro přežití. Tuaregové táboří vždy v blízkosti vodního zdroje a pastvin, aby přežila i zvířata, která jim poskytují mléko a případně i maso (kozy, ovce, velbloudi, na jihu i krávy zebu). Kromě toho je třeba občas nějaké zvíře prodat, aby byly peníze na nákup všeho ostatního, např. čaje, cukru, soli, mouky, koření atd.

Krávy zebu (s hrbem za krkem) se objevují v poslední době i v poušti. V Mali v srpnu 2008, kdy hodně pršelo a zelených pastvin bylo dostatek.

Tuaregové pijí hlavně mléko kozí. Koz je totiž nejvíc, protože jsou skromné, na rozdíl od ovcí, které vyžadují velmi kvalitní pastviny. Chov velbloudů je také velmi náročný, jejich mléko je ale velmi ceněné, protože je velmi výživné, málo tučné a má antibakteriální účinky. Krávy zebu se chovají spíše v sahelské oblasti, tedy na jižním okraji Sahary, v poslední době se začíná experminetálně s jejich chovem i  v poušti. Kravské mléko je méně výživné a hodně tučné, je tedy vhodné především pro ženy - Tuaregové tradičně mají rádi ženy spíš kulatějších tvarů, jako ostatně i jiné kočovné národy (např. Maurové), značí to totiž, že je žena z lepších vrstev a rodiče či manžel ji dobře krmí.

Večerní dojení, často práce dětí.

Zvířata se dojí hlavně večer a mléko se pije nejčastěji druhý den, kdy je mírně nakyslé, což je ve vedru příjemně osvěžující. Uchovává se v dřevěných mísách, kterým se říká kalebasa. Kalebasa se přikryje kusem látky nebo rohoží a v průběhu dne se nabírá naběračkou a nalévá do hrnků. Z mléka také Tuaregové vyrábějí sýr a máslo přetřásáním mléka v koženém vaku. Máslo je po většinu roku v tekutém stavu a přidává se do vařených jídel.

Mléko v kalebase.

Maso jedí Tuaregové spíše výjimečně, jinak by jim po čase žádná zvířata nezbyla. Bývá součástí jídel hlavně při slavnostech nebo když přijde významná návštěva. Nejčastěji se konzumuje kozí maso, příležitostně skopové a zřídka velbloudí. I když lze často vidět u stanů kohouta a slepice, kuřecí maso ani vejce většina Tuaregů nejí, prostě proto, že na to nejsou zvyklí. Kohouta chovají coby budíček na ranní modlitbu. Ryby také nejedí, i když se naskytne příležitost (při cestách, v oblastech kolem řeky Niger), protože je to pro ně příliš nezvyklé.

Kohout v táboře uprostřed pouště.

Z ostatních zvířat žijících v poušti jedí Tuaregové pouze příležitostně některé drobné ptáky (drop, perlička, stepokur), pokud se jim připletou do cesty. Děti chytají ještěrky a v případě úspěchu si je upečou a sní - nejde o skutečnou stravu, ale spíš o dětskou hru. Skutečná lovná zvěř (mufloni, gazely) z pouště téměř vymizela, lov je tedy pohádkou minulosti.

Stepokur, oblíbená pochoutka.

Kromě mléka je základem jídla obilovina, dříve proso, které se dnes čím dál tím častěji nahrazuje běžnou moukou. Proso je třeba tlouct a drtit, kdežto mouka se prodává už mletá. Dnes se používá jako základ jídla často rýže a těstoviny, dovážené ze sousedních krajů nebo zemí.

Rýže, troška brambor, kousek kozího masa, mango - oblíbené jídlo, pokud je všeho dostatek.

Dříve se v mnoha krajích Sahary sbíraly různé plody, což lze dnes vidět výjimečně. Vegetace totiž v poušti ubývá a navíc je to namáhavé. Místo toho se začíná konzumovat zelenina, byť stále v minimálním množství, hlavně cibule a sušená rajčata. Zelenina a ovoce se dováží z jihu anebo se pěstuje v oázách a oblastech bohatších na vodu s možností zavlažování. Tradičně významné místo v tuarežském jídelníčku zaujímají datle pěstované v oázách.

Datlové palmy v oáze (Tessalit, sever Mali).

Občas se jedí také plody některých stromů, které se na Sahaře ještě vyskytují, například plody stromu jujuba, které vypadají jako malá jablíčka a zralé jsou červené se sladkou dužinou.

Moderní doba přinesla do obchodů v pouštních městech a vesničkách rostlinný olej, který se dnes hodně používá při vaření, ale také nápoje jako  Coca-cola a různé limonády, sušenky, bonbóny, kostky Maggi nebo chléb typu bageta. Tyto "vymoženosti" se kupují jen občas, podle možností, pro zpestření chuti.

Sušenky, sluneční brýle, auto, mobilní telefon ... žít v poušti neznamená žít ve středověku.

Jídelníček Tuaregů ale není úplně stejný ve všech oblastech, protože jejich území je velmi rozsáhlé a zahrnuje různé typy krajin (pouště písečné, kamenité, Sahel, povodí Nigeru, oázy...) s odlišnými přírodními a životními podmínkami i s odlišnými vlivy okolí. Proto se lze setkat s určitými rozdíly ve složení pokrmů, ve způsobu přípravy a také názvy jídel se často liší podle regionálních variant jazyka.