Tuaregové

Letos v létě jsem v kraji Adrar des Ifoghas (kraj Kidal na severu Mali) sbírala přísloví a příběhy, které si Tuaregové po generace vyprávějí pro zpestření poměrně jednotvárného života uprostřed rozlehlé pouště.

Každý večer, když padla tma a nebe se rozzářilo stovkami hvězd, se u stanu mé hostitelské rodiny sešlo několik přátel a příbuzných z nedalekých tábořišť. Po úvodních pozdravech se pohodlně usadili nebo uložili na koberečky, přijali sklenku čaje a dali se do vyprávění.

Občas jim do řeči skočilo zamečení rozespalého kůzlete, vzdálené zaskučení větru anebo smích publika. Většina příběhů je hlavně pro pobavení, protože Tuaregové milují humor. Zdrojem komična bývají příhody mazaných darebů, kteří mají evidentně sympatie na své straně. Chytrost je v poušti velmi ceněná, a to natolik, že se dá přimhouřit očko i nad nějakou "lumpárnou". Zvítězit lstí, obzvlášť pokud je nepřítel silnější, není odsuzováno jako zbabělost, hlavní je přece přežít... K čemu hrdinství, když vás sežere lev? Vychytralost často ztělesňují drobnější zvířata jako šakal, ježek nebo kozel a jejich silnější, zato až neskutečně hloupé nepřátele hyena či lev.

Poslechněte si tedy příběh o kozlovi, který se vydal na pouť do Mekky, potkal hyenu i lva a oni ho, představte si, nesežrali!

Jednoho dne svolal kozel všechny kozy z tábořiště a oznámil jim: "Rozhodl jsem se, že se vydám na pouť do Mekky. Zítra odjíždím." Kozy mu tedy připravily zásoby na cestu. Daly do velkého vaku chléb, sýr, datle, med a spoustu dalšího jídla, protože cesta byla daleká.

Nazítří se kozel vypravil na cestu. Šel údolím, podél skal, a náhle potkal hyenu. Polekal se a dal se na útěk. Hyena se pustila za ním. Kozel utíkal, co mu síly stačily. Kdyby ho hyena dohonila, byl by s ním konec. Hyena mu ale byla stále v patách. Vtom kozel uviděl jámu. Vůbec netušil, co je uvnitř, ale protože ho hyena už už doháněla, nezaváhal a skočil do jámy. A hyena za ním.

Na dně jámy ležel lev. Kozel i hyena hrůzou zkameněli. Neodvážili se ani špitnout. Lev otevřel jedno oko, pak druhé a zabručel : "Že bych měl návštěvu?"

Kozel se vzpamatoval jako první a řekl : "To jsem já, kozel. Doneslo se mi, že jsi nemocný. A tak jsem honem přispěchal a přinesl ti lék."

"Lék?" zbystřil lev. "Jaký máš pro mě lék?"

Kozel sáhl do vaku, ulomil kousek chleba a namočil ho do medu. "Tady máš tvůj lék."

Lev ho ochutnal, spokojeně se olízl a řekl : "Mmm, chutná báječně. To je výborný lék. Copak je to za lék?"

Kozel rychle odpověděl : "To je kousek masa z hyeny."

"Z hyeny?" podivil se lev. "Ale kde seženu hyenu?"

"Tady vedle mě zrovna jedna sedí." horlivě sděloval kozel.

Lev se zvedl a zahřměl : "Uhni mi z cesty!"

Hyena už na nic dál nečekala, vyskočila z jámy a pelášila pryč. Lev udělal mohutný skok a rozběhl se za ní.

Kozel se trochu nejistě vyškrábal nahoru, rozhlédl se, jestli je nebezpečí opravdu dostatečně daleko, a pustil se opačným směrem. Pro jistotu rovnou zpět do tábořiště.

U tábořiště uviděl kozy, jak se spokojeně pasou na kousku trávy. Když ho zahlédly, hned se k němu seběhly a ptaly se jedna přes druhou : "Tak jaká byla cesta? A co Mekka? Co jsi viděl? Jaké máš pro nás zprávy?"

Kozel, stále ještě roztřesený ze setkání se lvem a hyenou, se ustrašeně ohlédl a řekl : "Pojďte do tábořiště. Tam se všechno dozvíte."

Pokračoval až do tábora a kozy za ním. Tam se usadil ve stínu akácie a kozy kolem něho. Nedočkavě opakovaly otázku : "Tak jaká byla Mekka? Povídej!" 

Kozel tajemně prohlásil : "To místo, odkud přicházím, je ještě lepší než Mekka!"

"Copak na světě existuje místo, které je lepší než Mekka?" podivily se kozy.

Kozel pokýval hlavou : "Ano, je." A pokračoval : "Tam na tom místě, představte si, jsem seděl mezi lvem a hyenou. A oni mě nesežrali!"

Od té doby se říká : "Issalan ihanan" čili zprávy uslyšíte v táboře. Poutník by se měl cestou zastavit v tábořištích, aby se dozvěděl, co je v kraji nového.