Tuaregové

Ústní slovesnost

Ačkoli Tuaregové mají své vlastní písmo, tifinar, neexistuje v jejich tradiční kultuře písemná literatura. Tifinar se používá pouze v krátké osobní korespondenci a v nápisech na kamenech nebo kovových předmětech. Naproti tomu ale mají velmi bohatou ústní slovesnost. Ne nadarmo jim Dominique Casajus (1) přisoudil označení "Lidé slova". Jazyk, respektive schopnost se vhodně vyjadřovat, či dokonce vtipně nebo poeticky, hraje velkou roli ve společenském postavení člověka. Tuaregové si přímo libují v jazykových hříčkách a jinotajích a ten, kdo toho není schopen nebo nerozumí, je považován za prosťáčka.

Ústní slovesnost Tuaregů obsahuje nepřeberné množství přísloví a hádanek, které zpestřují běžnou mluvu. Příběhy a pohádky se vyprávějí nejčastěji večer, pro zábavu i poučení. Jejich témata jsou různorodá, ale vždy zasazena do kontextu života v poušti. Nejvýše stojí poezie, která vznešenou formou vyjadřuje niterné pocity a emoce, o nichž se v běžném životě nemluví : láska, bolest, stesk (podle tradic se bolest nedává najevo vůbec a radost či láska se vyjadřuje jinak než slovy). Recitace poezie se často spojuje se zpěvem, lze tedy mluvit o zpívané poezii. Tuaregové nemají profesionální básníky ani zpěváky (grioty), poezii tedy může vytvářet každý, v jakémkoli společenském postavení, muž i žena. Existují ale vyhlášení umělci, jejichž tvorba je vysoce ceněna a předávána dále, tím se vrývá do paměti národa a zůstává zachována pro další generace.

Literatura

Moderní doba vnáší do tradiční slovesné kultury nové prvky:

Zápis ústní slovesnosti
Už v dobách kolonizace se někteří francouzští badatelé nebo úředníci koloniální správy s Tuaregy přátelili, naučili se jejich jazyk a snažili se zapsat jejich bohatou ústní slovesnost dřív, než upadne v zapomnění. Monumentální dílo po sobě zanechal Charles de Foucauld, katolický mnich žijící poustevnickým způsobem života 12 let mezi Tuaregy v oblasti Ahaggar (Alžírsko). Napsal rozsáhlý tuarežsko-francouzský slovník a shromáždil obsažnou sbírku tuarežské poezie i prózy, kterou zapsal z ústního podání Tuaregů a opatřil překladem i zasvěceným komentářem. Od té doby vyšlo mnoho sbírek tuarežských příběhů, vesměs pořízených Evropany a přeložených do francouzštiny, případně angličtiny. Až teprve v posledních letech se objevilo několik Tuaregů, kteří sami sbírají a vydávají příběhy svého národa (Mohamed Ag Erless).

Texty písní
Zpívaná poezie přebírá od 80. let 20. století, spolu se vznikem moderní hudby, formu písní v podobě, jakou známe my. Nevytlačila tradiční poezii úplně, ale prosazuje se čím dál tím víc. Lze tedy považovat texty písní za jednu z forem moderní poezie. Tyto písně se nešíří jen ústní formou, ale jsou zachyceny na hudebních nosičích (audiokazety, CD) a navíc texty bývají publikovány i v psané formě, v bookletech CD.

Původní psaná literatura
Od konce 20. století se začínáme také setkávat se spisovateli z řad Tuaregů, kteří píší publikace a knihy, nejčastěji ve francouzském jazyce. Jedná se hlavně o vědeckou a publicistickou prózu, kde autoři zachycují pomalu mizející tradice, často na pozadí osobních vzpomínek, a kde také rozebírají společensko-politické problémy současné společnosti (Issouf ag Maha, Moussa Ag Assarid, Mano Dayak). Několik málo básníků píše svou poezii přímo ve francouzštině (Rhissa Rhossey, Souéloum Diagho).

 

Hawad. Foto : http://www.mondeberbere.com/poesie/touareg/hawad-fr.htm

Výjimečnou postavou v literatuře Tuaregů je Hawad, který píše své básně v jazyce tamašek,  písmem tifinar (navíc se zabývá kaligrafií). Hledá novou formu tuarežské moderní poezie, psané vlastním jazykem a písmem. Jeho poezie však vychází pouze v Evropě, a to většinou v překladu do francouzštiny (případně i do italštiny, španělštiny a holandštiny). Poslední kniha vyšla ve francouzštině a je doplněná zvukovým CD s autorským přednesem básní v tamašku.

_______________________________________________________________________
(1) Casajus, Dominique. Gens de parole. Langage, poésie et politique en pays touareg. Paris, Éditions La Découverte, 2000, 190 p., bibl. (« Textes à l’appui/Anthropologie »).