Římské právo pro olomoucké studenty

1. Římané výsady odmítali. V době republiky měl právo vyjmout jednotlivé osoby ve výjimečných případech z účinnosti zákona senát. V době císařské si toto právo uzurpoval císař, postavil se dokonce nad zákon a stal se sám legibus solutus, pod zákony nespadající.
2. O životě občana rozhodovalo lidové shromáždění, které bylo odvolacím orgánem proti magistrátskému rozhodnutí, jehož důsledkem by byl trest smrti nebo fyzické potrestání (provokační právo).
3. Korupce je v přímém rozporu se snahou o důvěru mezi občany. Jako taková je ve státě, jehož právní systém je založen na důvěryhodnosti slibu (viz infamia), trestána přísně.
4. Quaestores parricidii byli magistráti, kteří vyšetřovali otcovraždu, později jakoukoli vraždu (zejména mezi příbuznými).
5. Podněcování nepřítele je jakékoli jednání, které vytváří římskému státu nepřátele. Vydáním občana se míní nikoli prodej trans Tiberim, ale zavlečení občana do moci cizího státu.
6. Nikdo nesměl být zabit bez rozsudku. Případ zloděje, přistiženého v noci a bránícího se se zbraní v ruce, je speciální případ, který dovoluje zabít bez rozsudku. Vztah speciality v právu upřednostňuje zvláštní případ před obecným, aniž by některé z těchto ustanovení muselo být zrušeno.

1- Legibus solutus znamená, že je někdo postaven nad zákon, tzn., že se na něj nevztahuje. Zpravidla to byl panovník. Myslím si, že to by mohla být jedna z výsad, které Cicero myslel.

2- Řekl bych, že je na nejvyšším lidovém shromáždění, když to jinde LDT zakazuje. Ale co potom například král nebo vojenští velitelé, kteří měli coercitio ?

3- Volební korupce (crimen ambitus) byla velmi rozšířená a její postih byl neúčinný, proto existovala řada zákonů, které byly zaměřeny na její potírání a na zavádění stále přísnějších trestů. Tresty byly tedy přísné proto, aby volební korupci zamezili.

4- Questores parricidii byli specializováni na připady, kdy došlo k usmrcení svobodného člověka. Jejich úkol bylo především stanovit, zda bylo usmrcení úmyslné nebo nedbalostní. Takže stanovit, jestli šlo o vraždu nebo zabití. Dále také vykonávali dohled nad výkonem spravedlnosti. Neměli coercitio, takže jejich úkolem nebylo trestat, ale pouze připravovat proces před LS a podávat na něm žalobu v případě hrdelních zločinů.

5- Ponděcování nepřítele proti vlasti a vydání římského občana do moci nepřátel bylo označováno jako proditio. Řekl bych, že oba tyto činy jsou spojeny s komunikací s nepřítelem, což bylo součástí perduellia. Perduellio byla tedy velezrada, která ještě obsahovala vážné porušení občanských svobod. Toto stíhali duumviri perduellionis. Trestem byla smrt.

6- Krádež v noci byla projevem bezbožnosti a asociálního chování, navíc byl zloděj chycen při činu. A zloděj bránící se za denního světla zbraní v ruce byl teoreticky asi také vinen, když se bránil zbraní. Jinak LDT zakazovaly usmrtit jakéhokoli člověka, který nebyl souzen. S tím nejspíše souvisí zásada nulla poena sine lege.

1)Měli nejspíše na mysli výsady, které by se týkali politiků, či jiných významných osob v Římě. Ať tedy jsou všichni souzeni spravedlivě a podle jednotného právního rámce a nejsou zde žádné výjimky. Výraz legibus solutus znamená, že panovník je postaven nad právní řád. Je tedy z něj vyjmut a žádné zákony se na něj nevztahují. Poprvé bylo toto použito u panovníka Octaviána Augusta.
2)Nikde jinde než na lidovém shromáždění nebylo možno rozhodovat o vině a trestu římského občana.
3)Trest smrti byl nejspíše přiměřený pro jejich dobu , protože se snažili zejména zastrašit od takového konání a trest smrti je jako trest nejhorší. Snažili se, aby se v politice nebo obecně na nejvyšších místech nerozšířila a nedošlo k úplnému rozkladu celého Říma.
4)Byli to nižší úředníci, kteří plnili různé úkoly, ale převážně se tyto úkoly týkaly správy státu. A quastores parricidii už v době královské stíhali hrdelní zločiny.
5)Zde se asi jedná o to, že pro Římany byli ostatní obyvatelé, jak je sami nazvali barbaři. Tudíž se je snažili ovládnout a dobýt jejich území. A tak každý kdo byl Říman a snažil se zničit Řím, jeho ideje a hodnoty, pomocí cizího státu byl zrádce a jeho jediným trestem mohla být jedině smrt.
6)Dle mého tomuto sesouladí právní zásada nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona). Pachatel má tedy být řádně a dle zákona odsouzen. A když bych to měl spojit s deskou VIII, tak zde si myslím, že pachatel byl přistižen přímo při činu a tudíž byl de facto vinen. I když správně by měl být zadržen a teprve poté odsouzen. Dělo se tak asi nejspíše proto, že úroda byla občany Říma velice důležitá.

1. Legibus solutus- znamená, že na panovníka se nevztahují zákony země, nemusí je dodržovat. Tuto výjimku měl jen panovník/ král. Podle výrazu v LDT- „výsady ať nenavrhují“- si myslím, že se mělo předcházet např. dnešní korupci. Všichni měli být souzeni podle stejného, a ať už byl římský občan sebevíce vlivnější, tak to nemělo mít žádný vliv na objektivnost jeho procesu, pokud byl např. obžalován. Tedy nikdo neměl mít žádné výsady.

2. LDT říká ať o životě občana jednají jen před nejvyšším liddovým shromážděním, takže z toho vyplývá, že jinde se to konat nemohlo. Podle bodu 2 je řečeno, že na to byl dokonce i zákon, který jednání na jiném místě než na lidovém shromáždění přímo zakazoval.

3. Během římských procesů se dokazovalo, zda svědek, tím jak vypovídá, se neobohacuje, zda z toho nemá majetkový prospěch. Myslím si, že soudce má být symbol spravedlnosti, a pokud se nechá uplatit, tak celý systém spěje k hodně špatnému, proč by vlastně měly existovat zákony, když by podle nich nikdo nesoudil a soudce by rozhodoval až podle toho, kdo mu nabídne víc. Proto ten trest pro soudce nebo rozhodce byl rozhodně přiměřený.

4. Quaestores parricidii- podle Bartoška v době královské stíhali hrdelní zločiny. Pod pojmem hrdelní zločin rozumím tak závažný trestný čin, kdy člověku hrozí trest smrti stětím hlavy.

5. Římský stát musel být silný, vnitřně stálý, a snažil se zabránit jakékoliv velezradě, útoku, spiknutí k udržení vnitřní rovnováhy. Pokud někdo chtěl prolomit stabilitu vnitřního impéria nikdy to nemohl dokázat sám. Proto podněcoval ostatní k tomuto jednání. Takové jednání bylo trestáno smrtí. Podněcovat někoho znamená ho navádět k nějaké nekalé činnosti, protože sám se bojí potrestání a tak navede někoho jiného.

6. Usmrtit člověka, který nebyl odsouzen, je zákázáno LDT. Z toho jasně plyne presumpce neviny, pokud není někdo odsouzen, tak ho nemůžeme potrestat a pohlíží se na něj jako na nevinného. Tato zásada patří k největším „ pokladům“ z římského práva dochovaných v dnešní době. Pokud to spojíme s tím, že když někdo krade v noci a je zabit, je zabit právem, myslím si, že když jde někdo krást v noci, je těžké mu vidět do tváře a poznat ho, protože je tma, a tudíž je mu těžké dokázat, že to byl skutečně on. Proto nejdříve musí být proces, aby se jeho vina prokázala.

1) Princeps legibus solutus – znamená že panovník, není vázán svými vlastními zákony, nemusí se jimi řídit. Cicero má na mysli privilegia, což byl původně osobní zákon, později zvláštní právo ve prospěch některých skupin osob (hlavně vojáků). Chtěl rovnost pro všechny.
2) Jenom na nejvyšším lidovém shromáždění podle LDT
3) Myslím si, že trest smrti byl v té době největším strašákem a hlavně v římském státě se vyžadovala poslušnost, dodržování zákonů, placení daní od římských občanů a museli to trestat tak přísně, aby za chvíli neměli obyvatelstvo jako dnes, že úplatky jsou normální a stát je na tom jen bit.
4) byli to nižší – magistratus, kteří v královské době stíhali hrdelní zločiny.
5) Jako podněcování nepřítele si představím něco jako navádění k určitému činu, např. proti Římu, jinak vydání občana nepříteli – tak pod tím si představím, že se někdo někoho chtěl zbavit, tak ho pod nějakou záminkou vydal nepříteli.
6) myslím si, že se jedná o zásadu presunkce neviny, nemůžete zlynčovat člověka, který není odsouzen, protože mu není vina dokázána a musí se na něj pohlížet jako na nevinného.

1)Myslím, že jde o nějaké výsady, které byly hlavně pro dobře zajištěné římské občany. Cicero tyto zásady zavrhuje. Princeps legibus solutus = vládce (panovník) není vázan zákonem.(zákon se na něho nevztahuje, narozdíl od ostatních občanů)
2)Jenom na nejvyšším lidovém shromážděním, jinde ne
3)Myslím, že do jejich doby zákon přiměřený je, protože sloužil k zastrašení, pod hrozbou smrti si každý soudce rozmyslel, zda přijme úplatek či ne.
4)Byli to kvestoři (úředníci nižší magistratury)řešili hrdelní zločiny (vraždy)
5)Jako podněcování nepřítele si představím něco takového jako je ho "popostrčit, vnuknout mu nápad" např útoku na Řím....A vydání občana nepříteli chápu např. tak, že se někdo svého spoluobčana snaží zbavit tím, že ho vydá nepříteli (možná nějakou léčkou?)
6)No když někoho chytíme při činu, tak máme právo bránit to, co je naše, ale nemusíme ho vždy usmrtit, LDT (deska VIII) jenom brání nás, před trestním stíháním, pokud by se tak stalo. My bychom byli v právu, protože zloděj byl vinný a k soudu nemohlo dojít,pokud jsme ho usmrtili...ale pokud bychom jsme ho nezabili, došlo by k soudnímu řízení a my ani nikdo jiný (stát) bychom před odsouzením nemohli dotyčnému nic udělat. Nevím, zda je to úplně nejlepší přirovnání,ale připomíná mi to trochu něco jako je presumpce neviny...

K bodu 1. -
-Podle mě to znamená, že má být se všemi zacházeno stejně, bez ohledu na jeho majetek, postavení apod.
-"Legibus solutus" znamená, že vládce (panovník) není vázán zákonem. Neplatí pro něj zákony, které platí pro všechny ostatní obyvatele.

K bodu 2. -
-V bodě 2 se píše, že se „zakazuje jednat o životě občana jinde než na nejvyšším shromáždění lidu“. Tudíž bych řekla, že se jinde asi rozhodovat nesmělo…

K bodu 3. -
-Trest smrti se mi zdá příliš přísný, podle mě by stačilo doživotní zbavení funkce soudce.
-Důvod tak vysokého trestu shledávám v tom, že pokud by soudce rozhodl jinak, než jak podle zákona měl, jedné straně tím významně uškodil. Navíc soudce by měl být symbolem spravedlnosti a nezávislosti; v takovémto případě by tak byla poškozena i pověst soudců.

K bodu 4. -
-Quaestores (kvestoři) – již v době královské; stíhali hrdelní zločiny (quaestores parricidii)

K bodu 5. -
-Od každého občana se vyžadovala loajálnost ke státu, která se projevovala poslušností vůči zákonným nařízením, vojenskou službou, placením daní a povinností nenapomáhat nepříteli.
-Podněcování nepřítele je podle mě nabádání k tomu, aby něco udělal (např. napadl určité město).
-Vydání občana nepříteli znamenalo, že občan, který porušil mezinárodní právo, mohl být vydán poškozené obci, aby se tak římský stát zprostil odpovědnosti za jeho čin. Aby však toto vydání nabylo účinnosti, musel být římský občan poškozeným státem přijat, což se však pokaždé nestalo.

1) Myslím, že Cicero má na mysli nějaké úlevy třeba pro vlivnější občany. Cicero, ale říká, že nemají být žádné výjimky. Legibus solutus znamená nebýt vázán zákonem. Panovník nebyl podřízen zákonu.

2) O životě občana se mohlo jedna pouze na nejvyšším lidovém shromáždění.

3) Nevím proč byly tresty tak přísné, ale mohlo to být proto, že tak přísné tresty měly exemplární účinek a odrazovali ostatní od takového činu.

4) Quaestores parricidii byly vyšetřovatelé. Zjišťovali zda smrt svobodného člověka byla náhodná nebo úmyslná - vražda.

5) Myslím, že to bylo něco jako vlastizrada. Podněcování nepřítele bylo něco co nepřítele navádělo nepřítele, možná donášení informací.

6) Právní zásadu která by uvedla v soulad tyto ustanovení se mi nepovedlo najít. Nedovedu si to vysvětlit, protože tyto dvě ustanovení si naprosto protiřečí.