Různé k TSO IX.
peníze (Petr, 14. 02. 2009 16:50)
Možná už to bylo specifikováno, nevím. Základní životní potřeby by podle vás měly být raději poskytovány v penězích ("stárnoucích") nebo v naturáliích? Kdo první přišel s ideou stárnoucích peněz?
Odpověď Petrovi (peníze):
Poskytování ZŽP v naturáliích předpokládá jejich poskytování proti potvrzení, že příslušná ZPP byla odpracována. Takové potvrzení je však v podstatě tímtéž, jako stárnoucí peníze... Pokud víme, s ideou stárnoucích peněz přišel před 90 lety Rudolf Steiner. To však nevylučuje, že s tím přišel ještě někdo před ním...
-zmp-
jak konkrétně (Petr, 14. 02. 2009 17:15)
Možná by bylo dobré navrhnout jakousi představu, jak by lidé mohli začít TSO uskutečňovat. Jak si to vlastně konkrétně prakticky představit. To je myslím, co by lidi zajímalo. Ale neberu odpovědi typu "lidé si to rozhodnou až budou chtít". To je sice pravdivé, ale to můžeme tento web rovnou zavřít. Vždy je možné navrhnout určité řešení. Chce to promyslet a publikovat. Pokud to chcete prosazovat dokonce politickou cestou (což je myslím přirozeně kontradikce, ale pro zviditelnění té myšlenky asi přijatelné), tak by něco takového mělo pro představu existovat.
Odpověď Petrovi (jak konkrétně):
Před nastoupením cesty může být zcela jasný jen její počátek (výchozí totalita) a konec (TSO). Průběh cesty je operativní (dobrodružný) a nemá smysl ho tedy předem podrobně plánovat. Vždyť i překážky na cestě vznikají operativně (změny výchozího stavu, iniciativy odpůrců, vlastní chyby atp.). Za těchto okolností lze v principu rozlišovat dvě cesty:
A/ uskutečňování TSO shora = nahrazení totalitní ústavy Ústavou TSO, vítěznou politickou stranou pro TSO
B/ uskutečňování TSO zdola = založení samosprávní obce (svazu obcí) TSO na zakoupených pozemcích + průběžné (operativní) vyrovnávání se zákony okolní totality
Pro oba případy (A i B) je však zapotřebí dostatečný počet lidí, kteří si nejen přejí v TSO žít, ale nedají se od tohoto cíle ničím odradit. Neboť by bylo trapné vyhrát volby, či zakoupit pozemky a ztroskotat na nezájmu lidí. Bez naplnění tohoto předpokladu tedy nemá smysl o zavádění TSO (AB) usilovat. Naplnění tohoto předpokladu pak lze zhruba vyjádřit také Vašimi slovy: „lidé si to rozhodnou až budou chtít“. Aby lidé opravdu chtěli, musí se nejdříve dozvědět, co mají chtít. Proto byl založen tento web dřív než budou lidé chtít, aniž smíme propadnout netrpělivosti vyjádřené např. Vašimi slovy: „to můžeme tento web rovnou zavřít“. Tento web (nebo jemu podobný) smí být zavřen až bude TSO zaveden!
-zmp-
tendence vše do soukromí (Petr, 14. 02. 2009 18:21)
Na vašem modelu TSO se mi nelíbí jakási tendence směřování všeho do soukromí. Jak jsem pochopil, ve vašem modelu nemohu ve svobodné obci vyvěsit ani plakát zvoucí na nějakou akci u mne na zahradě, protože bych měl nejprve všechny obejít (s pomocí internetu možná snadnější), jestli mi to schválí... tím pádem už plakát nemá žádný smysl. Musel bych jim tu pozvánku poslat internetem. To mohu nebo je to zase narušování soukromí? Ne teď si dělám srandu.
Říkáte školy zrušme, každý bude sám někde doma u internetu... Možná se tak podceňují vztahy k ostatním lidem. To pak obec, ale ani rodina atd. nemůžou fungovat.
Ta tendence je ale i filozoficky v tomto směru. Např. na co mi jsou třeba tzv."mimozemšťani", nezajímají mne, všechno mám už tady na zemi... na co cestovat, všechno mám tady... ale to jsou mnohdy velké klamy. Člověk vychází z intuitivních předpokladů, které považuje za obecně platné a pokud nevyjde ze své ulity, tak ani neuvidí že, mnohé, co považoval za jasné a samozřejmé je jinak. K tomu ale obecní mentalita TSO zřejmě bude inklinovat. Bude to zřejmě jedno z jejich negativ.
Odpověď Petrovi (tendence vše do soukromí):
TSO nemá nic proti vyvěšování plakátů, pokud jsou vyvěšovány na místě k tomu určeném (občany předem schváleném = nevetovaném) a pokud nikoho nepoškozují (neurážejí, nezatemňují ničí okno, nehyzdí ničí plot či fasádu atp.)...
Na naší webové stránce nikde neříkáme „školy zrušme“ a překvapuje nás, jak jste na něco takého mohl vůbec přijít.
Ani ostatní Vámi uvedené tendence nejsou naše:
Mimozemšťani nás zajímají podobně, jako kratochvilná vyprávění Barona Prášila.
Cestování má pro nás smysl, až poznáme alespoň svou vlastní obec. Za nejlepší cestování pokládáme postupné poznávání nejbližšího okolí a jeho nejbližšího okolí atd. Bylo by přece bláznivé, kdyby se od narození slepý nechtěl systematicky orientovat ve svém nejbližším životním prostředí a namísto toho toužil po bloudění v Benátkách, na Měsíci, či v jiné tramtárii. Něco jiného však je, vede-li nás k cestovním skokům nikoli poznávání, ale uzavírání obchodních kontraktů, či účast na kulturní (sportovní aj.) akci, při níž zpravidla nepoznáme víc, než místo konání (kancelář, divadlo, stadion atp.).
Heslo „všechno mám tady“ má smysl jen ve vztahu k ZŽP, neboť bez nich bychom se museli stát „turisty“ z hladu (ekonomickými emigranty atp.). ZŽP však přesto nemusí představovat nijakou „ulitu“, neboť v TSO se nikdo nemusí nikomu zpovídat z individuálních aktivit v zahraničním obchodu, kulturních aj.
Také se divíme Vaší obavě, že „člověk (v TSO) neuvidí že, mnohé, co považoval za jasné a samozřejmé je jinak.“ Již v pouhé diskusi o TSO (na naší webové stránce) se přece můžete dozvědět (jako nikde jinde), „že, mnohé, co považujete za jasné a samozřejmé je jinak.“ Tím budiž prokázáno, že Vaše slova „K tomu ale obecní mentalita TSO zřejmě bude inklinovat. Bude to zřejmě jedno z jejich negativ“ neplatí pro TSO, ale naopak mimo TSO...
-zmp-
homosexuály z TSO vyhnat (Petr, 14. 02. 2009 18:40)
Dále se mi nelíbí další související tendence, i když nevyslovená: "Nelíbí se ti tu? Tak se seber a jdi někam jinam."
Když jsem se jednou ptal, jestli bude nějaká výchova k toleranci ve školství, tak jste mi odpověděl, že svobodu projevím jen negací. To byla celá odpověď. To je sice formálně pravda, ovšem těžko jen na tom mohu postavit lidskou společnost. Opravdu svobodný člověk je tolerantní. "Éterný Kristus" nejsou nakonec rovnice v počítači, ale prožitek sounáležitosti všech lidí a bytostí. Projevuje se doslova ve zkušenostech lidí. Bez toho, je TSO odsouzeno k nezdaru.
Pokud někdo chce TSO proto, že nechce vedle sebe mít holku z Koreje, kterou si vzal nějaký občan, a já chci TSO, abych vetoval její občanství, nebo protože chci vyhnat homosexuálního syna nějakého občana, je jasné, že TSO jako opravdu svobodnou společnost nemůžeme nazvat.
To vlastně v dnešní totalitě by na tom byli lépe. (Co se týká homosexuálů, tak dodnes nevidím nikde na tomto webu zmínku o jejich akceptování. Řekl bych, že je to příznačné. Je to totiž skutečnost, na které se myslím dobře ukáže jak myslím všechny ty duchovní světy vážně. Nakolik jsem "éterného Krista" opravdu prožil. Jinými slovy, jak jsem opravdu vnitřně svobodný. A tu vnitřní svobodu nezískám "negací".)
Odpověď Petrovi (homosexuály z TSO vyhnat):
Ač se vám nelíbí tendence, vyjádřená Vašimi slovy zbytečně stroze: "Nelíbí se ti tu? Tak se seber a jdi někam jinam", přece se jedná o tendenci sociální volnosti, o možnosti sám si vybrat místo, kde se mi líbí (Nelíbí se mi tu? Tedy půjdu jinam!).
Jaké jsou tu ještě alternativy?
a/ Nelíbí se ti tu? Stejně nemůžeš jinam! = vězení
b/ Nelíbí se ti tu? Všechno změň, jak se ti zlíbí! = zvůle
Říkáte: „Když jsem se jednou ptal, jestli bude nějaká výchova k toleranci ve školství, tak jste mi odpověděl, že svobodu projevím jen negací. To byla celá odpověď.“
Jde o příspěvek: „TSO, právo veta, svoboda“ (Petr), kde jste otázku na toleranci formuloval následovně:
„Chybí mi zde například úplně pojem tolerance, v kulturní sféře výchova k přijímání druhých. Kladete jen neustálý důraz na možnost jednotlivého člověka vše negovat (právo veta). Jde mi o to, aby se věci, o kterých se nedá hlasovat zcela jasně formulovaly a definovaly.“
Jak je patrné, negaci s tolerancí uvádíte do souvislosti Vy. V naší odpovědi se nic takového nevyskytuje:
„Jak bude kdo (jednotlivec, menšina či většina) definovat „to, co je a není správné“ je ryze soukromou věcí definujícího. V obci, v rodině i v živnosti rozhoduje vždy jen to, co ten, kdo rozhoduje chce, či nechce. Chce-li např. někoho utlačovat, pak mu způsobí škodu, kterou bude muset nahradit (viz: „občanský soud“), takže se mu utlačování jiných hrubě nevyplatí...
Právo veta platí pouze pro změny v obci a to u těch občanů, kterých se příslušná změna bezprostředně týká (příslušné zákony vydává horní sféra politická).“
Vaše slova: „Opravdu svobodný člověk je tolerantní“ jsou neúplná. Představte si např. jak je člověk tváří v tvář řádění zlodějů ve svém bytě „tolerantní“ jen proto, aby sám sobě a jim dokázal, že je opravdu svobodný. Je tedy třeba doplnit:
„Opravdu svobodný člověk je tolerantní“ ke všemu, co nikoho nepoškozuje!
Z Vašich slov: „Pokud někdo chce TSO proto, že nechce vedle sebe mít holku z Koreje, kterou si vzal nějaký občan, a já chci TSO, abych vetoval její občanství, nebo protože chci vyhnat homosexuálního syna nějakého občana, je jasné, že TSO jako opravdu svobodnou společnost nemůžeme nazvat.“ nám není zřejmé, co vlastně nemůžete nazvat svobodnou společností:
a/ to, že umožňuje, aby měl občan manželku Korejku, nebo homosexuálního syna?
b/ to, že neumožňuje, vetování občanství Korejské manželky, či vyhnání homosexuálního syna?
Samosprávní obec TSO umožňuje realizovat plnoprávným občanům sociální svobodu oprávněným vetem. Neumožňuje jim však vetem omezovat soukromí (domácnost) spoluobčanů. Tzn., že občan na žádný způsob nemůže dosáhnout vyhnání Korejky či homosexuála z domácnosti jiného občana, může však u nich vetovat přidělení občanských práv. Jeho veto však musí být řádně zdůvodněno, např. tím, že ho homosexualita pohoršuje (poškozuje). Korejským původem však občanské veto zdůvodnit nelze. Zde by se jednalo jen o konkrétní projev intolerance...
Pravíte-li, že: „Co se týká homosexuálů, tak dodnes nevidím nikde na tomto webu zmínku...“, pak z toho nelze vyvozovat nic jiného, než že takové téma dosud nikdo nenavodil...
Pravíte-li: „vnitřní svobodu nezískám "negací", pak máte pravdu jen potud, pokud touto „negací“ míníte občanské právo veta, které se netýká vnitřní, ale vnější svobody (sociální).
K vnitřní svobodě (svobodomyslnosti) je zapotřebí obojí schopnosti: negace (NE!) i posice (ANO!)...
-zmp-
krize a TSO (Kryštof, 22. 02. 2009 15:55)
Současná hospodářská krize a různé pokusy o její řešení (různé vládní batohy a balíčky, dotace apod.) vyvolávají mj. i jednu zásadní otázku, a to je: Jakým způsobem by tuto situaci řešil TSO?
Začal by zavedením samostatné nezávislé měny, patrně asi stárnoucích peněz? Byl by schopen tato opatření uskutečnit za situace, kdy je TSO v jednom konkrétním státě (např. v České republice), který je svou ekonomikou, tj. dovozem a vývozem provázán s okolním světem (jakákoli nezávislá měna je v tomto případě zcela závislá na hodnotě dovozu a vývozu a nezáleží vůbec na jejím stanoveném kurzu)?
A jaké další kroky by TSO uskutečnil?
Vycházím ze základního předpokladu, že při existenci TSO nepřipadá hospodářská či finanční krize vůbec v úvahu. (Nebo snad za jistých předpokladů – neúroda, problémy ve výrobě, přírodní katastrofa atd. – může krize nastat i TSO?)
Odpověď Kryštofovi (krize a TSO):
TSO může postihnout jen krize vyvolaná okolním světem (kataklysmatem atp.). Totality však navíc umožňují ještě trojí krizi: hospodářskou (finanční aj.), politickou (teroristickou aj.) a kulturní (genocidní aj.). Příčinou trojí krize je v podstatě vždy lidská zištnost, která takové krize vyvolává promyšleně nebo nedomyšleně. V porovnání s TSO představuje již samotná existence totalitních režimů trvalý stav trojí krize (s různou mírou aktuálního projevu). Tzn., že řešení trojí krize, jejím definitivním znemožněním, představuje zavedení TSO.
Zkrátka, TSO neřeší krize nějakým opatřením, ale zavedení TSO je řešením krize.
Provázání ekonomiky s okolním světem vždy prospívá hospodářství TSO, zatímco hospodářství totalitního režimu prospívat může (rozvinutější totalitě), ale nemusí (zaostalejší totalitě). Orientují-li se např. africké totality jednostranně na pěstování kávy (namísto ZŽP), pak se přirozeně stanou a jsou v zahraničním obchodě vydíratelné.
Pro mezinárodní trhy platí totéž, co pro domácí trh. Předmětem volného trhu nesmí být ZŽP!
Prvořadou starostí TSO je tedy zabezpečení ZŽP! Vše ostatní se může vyvíjet více-méně spontánně, neboť tu odpadá jakákoliv možnost vydírání. Kdyby se tedy TSO zaváděl v ČR, patřilo by mezi jeho první starostí zamezení systematické likvidace zdrojů ZŽP, např. půdního fondu, vodohospodářství atp., a jeho obnovení tam, kde ho totalita již zničila či poškodila (zbytečně zastavěla, kontaminovala atp.).
Jedna věc jsou tedy poukázky (peníze) na ZŽP (starost obcí) a jiná věc jsou poukázky (peníze) na ostatní zboží, vč. kurzů (starost podnikatelů). Obojí poukázky by však měly být vždy penězi stárnoucími...
-zmp-
Entropa a Voltaire (Kryštof, 22. 02. 2009 16:39)
Voltaire pravil: „Hluboce s Vámi nesouhlasím, ale udělám vše pro to, abyste mohl své myšlenky vyslovit.“
Domnívám se, že tento Voltairův citát se nevztahuje na tzv. Entropu vystavenou v sídle EU v Bruselu z těchto důvodů: Nejde ani tak o to, zda vystavená skulptura je či není umění (na to se mohou názory různit stejně jako na Kaplického blob), přesto se domnívám, že provokace sama o sobě rozhodně umění není. Jde o to, do jaké míry lze uplatnit svobodu projevu a to i v umění, a kde je hranice, jejímž překročením neuplatňujeme svobodu, ale začínáme uplatňovat svévoli spočívající v tom, že urážíme, ponižujeme a zesměšňujeme jiné lidi, skupiny lidí nebo celé národy.
Jestliže nás např. pobaví pohled na Bulharsko jako záchod, Litevce čurající na Rusko, nebo pohled na Nizozemí jako na muslimskou zemi – asi by nás nepobavilo zpodobení České republiky jako např. německého záchodu nebo např. Slováci čurající na ČR.
Domnívám se, že princip svobody projevu spočívá v tom, že není vulgárně nepřátelský.
Ještě u zmíněného Kaplického blobu k tomu přistupuje další faktor, a to jsou miliardové investice, které bude muset někdo zaplatit, takže se nejedná v čisté formě pouze o umění či svobodu projevu.
A ještě malá poznámka: Voltaire svým výrokem o svobodě projevu jistě neobhajoval systém různých podvodů (Entropa, výběrové řízení na blob)
Odpověď Kryštofovi (Entropa a Voltaire):
Tzv. „osvícenec“ Voltaire (podobně jako hrdlořez Robespiere) neměl o tom, co je vlastně svoboda, ani potuchy. Robespiere vydával svou definici teroru („svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“) za definici sociální svobody, Voltaire vydává svou definici verbální svévole („...nesouhlasím, ale udělám vše, abys ...mohl své myšlenky vyslovit“) za definici svobody projevu.
Zkrátka, Voltaire chce dál lidstvu možnost bezmezné verbální svévole (zvůle, libovůle):
A/ „...udělám vše pro to, abys ...mohl své myšlenky vyslovit“
Jak chce dát Voltaire lidem možnost svévole? Svévolně!
B/ „...nesouhlasím“
Na jedné straně (B) Voltaire nechce nic nijak zdůvodňovat, ale chce mít jen možnost souhlasit či nesouhlasit podle vlastní libovůle.
Na druhé straně (A) Voltaire nechce být za své výroky nijak odpovědný (za případnou škodu způsobenou vyslovením své myšlenky), ale chce si jen vynutit právo („udělám vše pro to“) vyslovovat se k čemukoliv, bez jakéhokoliv omezování, jen podle vlastní libovůle. Jaký div, že právě Voltaire proslul bezohledně kousavými výroky, o jejichž pravdivost se přirozeně nijak nestaral...
Jak vyplynulo z diskusí na našem webu, na rozdíl od svévole (zvůle, libovůle) není svoboda bezmezná (bezuzdná), ale dává sama sobě (ze svého nitra, tj. svobodnou volbou) meze (uzdu), meze svého vnějšího (sociálního) projevu. Toto z nitra svobodné vnější omezování sebe sama je obětí lásky bližním, kterým je tím darována možnost (volnost) vnějšího projevu jejich svobody. Vnější (sociální) svoboda je tedy dána tím, že se vnitřně svobodní vzájemně obdarovávají možností (volností) vnější svobody. V TSO se např. obdarovávají tím, že plnoprávný občan nevyužívá svého práva veta libovolně (bezuzdně, bezmezně), ale jen odůvodněně (pro odvrácení škody, hrozící mu od cizí svévole). Právo veta tedy omezuje cizí svévoli (která se sama omezovat nechce), nikoli cizí svobodu (která se omezuje sama)...
Pohlédneme-li na základě uvedeného na tzv. Entropu, vystavenou v sídle EU v Bruselu, nahlédneme, že právě na ni se vztahuje citovaná Voltairova definice bezuzdně svévolného projevu, jenž bezohledně škodí (uráží, zesměšňuje, pohoršuje). Nejedná se tu tedy o svobodu projevu, ale o projev zvůle.
Z diskusí na našem webu o kráse (krásné = pravdivé) pak vyplývá, že Entropa není projevem krásného umění, ale umělým projevem ohavnosti (nepravdivosti, svévole). Totéž lze říci také o „lejnu“ zvanému Kaplického blob...
-zmp-
zákony (Bedřich, 23. 02. 2009 15:55)
Při pročítání stránek TSO o problematice zákonů, jsem si přečetl několik otázek a odpovědí. Nejsem si jist, zda v TSO je schopna ústava zachytit celou problematiku zákonů a jejich porušování. Domnívám se, že i v tomto společenském systému bude nutná existence zákonů, ať už je nazveme jakkoli, protože soudící soudce bude muset rozhodnout nebo určit, co souzený způsobil a jakou škodu způsobil. Musí však být někde určeno nebo definováno, co to vlastně škoda vůbec je. Podle čeho soudce rozhodne, pokud by neměl k dispozici nějakou normu určující, co to je škoda, nebo urážka na cti atp. a ve vztahu k čemu to bude porovnávat? Přece nemůže být otázkou libovůle, nebo nedej bože okamžité nálady soudce: co je a nebo není dobré nebo špatné.
Ještě poznámka na okraj: V jedné odpovědi se říká, že pravidla silničního provozu jsou jen nějakým prováděcím předpisem stejně jako kuchařka. Ale to není pravda! Provoz na silnicích a vše, co s ním souvisí, se neřídí nějakým prováděcím předpisem, ale Zákonem o provozu na silničních komunikacích.
Děkuji za odpověď a vysvětlení k zákonům, které považuji za nezbytnou součást jakékoli společnosti.
Odpověď Bedřichovi (zákony):
K požadavku zákona:
Tak např. se někdo obrátí na soud, že mu kapsář ukradl hodinky. Soud si ověří, že se tak skutečně stalo a:
A/ uloží vinnému nahradit škodu
B/ nahlédne do zákona, který na takový případ pamatuje a uloží vinnému nahradit škodu
C/ nahlédne do zákona, který na takový případ pamatuje a odsoudí vinného na týden do vězení
D/ nahlédne do zákona, který na takový případ nepamatuje (mezera v zákoně) a osvobodí kapsáře, protože neporušil zákon
E/ nahlédne do zákona, který na takový případ pamatuje (nařizuje krást hodinky) a odsoudí poškozeného, protože porušil zákon (nesouhlasí s kradením hodinek)
Protože v případech CDE je zákon vůči poškozenému evidentně nespravedlivý (nedbá o náhradu škody), předpokládáme, že se Vám bude líbit případ B. Porovnáte-li však případ B s případem A, nahlédnete, že je zákon zbytečný (v případech CDE dokonce škodlivý).
Vy proti případu A namítáte: „Přece nemůže být otázkou libovůle, nebo nedej bože okamžité nálady soudce: co je a nebo není dobré nebo špatné.“
Odpovídáme: Občanskému soudu nepřísluší moralizování, tj. posuzování dobra a zla, zda je příslušné poškození pro poškozeného či škůdce dobrem, či zlem. Např. škůdce poškozením jednoho (ukradením chleba), zachrání život jinému (neumře hladem). To je sice hezké (dobro), avšak nijak z toho neplyne, že poškozenému nemá být nahrazena škoda (zlo). Důsledně domyšleno, škůdce nesmí být hájen tím, že sice způsobil smrt hladem poškozenému, zachránil však před smrtí hladem jiného (resp. sám sebe).
Ukládá-li případ A občanskému soudci, aby si ověřil, co se skutečně stalo a pak uložil vinnému nahradit škodu, pak se tu přece nejedná o projev „libovůle, nebo okamžité nálady soudce“, ale o přísné respektování reality, kterou pokládáte za něco méněcenného a povyšujete nad ni spekulativní „normu“ (zákon).
A protože se lze i o realitě mýlit (jako lze různě vykládat zákon), je v TSO i soudce povinen nahradit škodu způsobenou nespravedlivým soudem...
K požadavku definice škody:
Tak např. poškodíme soukolí (učiníme ho nefunkčním) tím, že ho rozebereme na mnohost jednotlivých koleček:
1/ mnohost koleček uspořádaná v jednotu = nepoškozené soukolí = řádný stav soukolí
2/ mnohost koleček z rozebrané jednoty = poškozené soukolí = neřádný stav soukolí = chaos
Protože definovat znamená popisovat řád (Pythagorova věta, Archimédův zákon atp.), nelze definovat chaos, neřád a škodu. Škodu lze pouze odvozovat od řádného stavu.
V TSO jde tedy o to, aby soudce porozuměl původnímu řádnému stavu (1) a jak byl poškozen (2), aby vzniklý rozdíl mohl prohlásit za způsobenou škodu. Cokoli soudce učiní nad to (BCDE), je od zlého (nespravedlivé).
Je tedy na Vás, abyste uvedl takový případ, který lze spravedlivě rozhodnout jen pomocí zákona (BCDE). Jinak s Vámi nebudeme moci souhlasit...
K pravidlům silničního provozu:
Máte-li za to, že pravidla silničního provozu nejsou prováděcím předpisem jako kuchařka, protože byla učiněna Zákonem o provozu na silničních komunikacích, pak namítáme, že totalitní zákonodárci mohou uzákonit cokoliv. Např. kuchařku, pravidla hry v šachy aj. pravidla, která přece nemohou platit pro všechny, ale jen pro jejich uživatele. Zákonité je to, co je všeobecně platné, nikoli to, na čem se dohodnou sběratelé známek či jiní sektáři. Jde tedy o to, zda mají sociální zákony skutečně charakter zákona, nikoli jen charakter dohodnutých pravidel hry.
Dejme tomu, že rozbijeme sklo sousedova auta. Učiníme-li tak v jeho garáži, bude dnes případ posuzován podle občanského zákoníku, učiníme-li tak na silnici (srazíme se), bude posuzován podle zákona o provozu komunikací. Jaký má smysl posuzovat totéž podle různých norem, nikoli podle téže výsledné reality (způsobené škody)? Možná se tu budete odvolávat na úmysly, které tak jako tak nemůžete nikdy prokázat, zatímco způsobená škodu je evidentní. A v tom je právě ten rozdíl. Totalitní zákony se starají o úmysly, bez ohledu na náhradu způsobené škody, TSO usiluje o náhradu škody, bez ohledu na úmysly...
-zmp-
reakce na odpovědi (Kryštof, 25. 02. 2009 19:02)
Děkuji za odpověď ohledně krize. Přesto mne zajímá, jakým konkrétním způsobem TSO krizím zabrání? Tím, že ekonomika bude odviset od výroby ZŽP (a tedy díky tomu bude ekonomika stabilní a bez krizí, protože jíst, pít, bydlet a topit atd. se musí… = celý zpracovatelský průmysl, stavební průmysl, energetický průmysl a tedy soběstačnost, materiál na výrobu, domů, strojů, elektráren atp. atp.) a ne třeba od výroby automobilů? Krize může přece vzniknout i v oblasti tvorby ZŽP. Jak Bude TSO řešit tuto krizi?
Ohledně Entropy a Voltaira: Uvádíte, že Voltaire nevěděl o svobodě nic, ale domnívám se, že i on žil v prostředí, které bylo jednoznačně determinováno letopočtem, společností, způsobem myšlení atd. V této souvislosti mne napadá, že třeba i Vy chodíte do nějakého zaměstnání, kde pokorně posloucháte např. různé hloupé příkazy atd., berete za to vše nějakou mzdu. Co víte např. Vy o svobodě, ne pouze v teoretické rovině?
Je naprosto svobodné jako ve Vašem případě prohlásit o Kaplického blobu, že to je lejno, ale co když se po případné realizaci tohoto blobu např. za 100 let stane tento blob symbolem kultury a jedním z vrcholů evropské architektury 21. století (viz historie Eiffellovy věže v Paříži). Potom je nebezpečí, že Vaše prohlášení a názory nebudou výrazem svobody, ale výrazem v tomto případě stejně kousavých poznámek, které Vy vyčítáte Voltairovy.
Pokud se mýlíte, jakou hodnotu bude mít a o čem bude vypovídat v tomto případě Váš výrok o lejnu? (Mimochodem je poctivé přiznat, že mně se rovněž inkriminovaný blob nelíbí.)
Odpověď Kryštofovi (reakce na odpovědi):
Odolnost TSO proti hospodářským krizím je dána tím, že:
a/ TSO nesvěřuje tisk peněz soukromé bance (světové, evropské aj.), jako je tomu u totalitních režimů. Totalitní stát např. vydá dluhopisy, které vymění s bankou za peníze, které tato vytiskla v hodnotě dluhopisů. Státní dluhopisy se tak rázem stávají na jedné straně reálným aktivem banky, které stát bance splácí i s úroky, na druhé straně reálným pasivem státu, které stát bance dluží i s úroky (u koho by se stát asi zadlužil, kdyby si dané peníze vytiskl sám?)…
b/ TSO průběžně a důsledně hlídá rovnováhu hodnoty peněz v oběhu a hodnoty zboží na trhu (stárnoucí peníze jsou poukázkami na stárnoucí zboží). Finanční krize vznikají v totalitních režimech mj. tím, že banky tisknou peníze nikoli podle hodnoty zboží na trhu, ale podle hodnoty státních dluhopisů. Tím je dána nerovnováha hodnot peněz a zboží. Banky v dohodě s totalitním státem pak čelí nebezpečí nadměrného množství peněz v oběhu tím, že občas určité množství peněz z oběhu stáhnou. Protože však nepřihlížejí k aktuální hodnotě zboží na trhu, stáhnou svévolně pro jistotu víc než je třeba a vyvolají tím finanční krizi. Je-li totiž peněz v oběhu míň, než je třeba, projeví se to nejdříve na poklesu státních výdajů (zakázkách, sociálních atp.). Následkem poklesu státních zakázek příslušné firmy propouštějí zaměstnance, kteří sníží kupní sílu, ta sníží odbyt ostatního zboží, to vyvolá propouštění u ostatních firem, to opět sníží kupní sílu atd. v sestupné spirále…
c/ v TSO jsou totalitní krize (a,b) nemožné a navíc jsou tu ZŽP fakticky garantovaným odbytem, takže příslušné firmy nemohou zkrachovat následkem poklesu odbytu. Jen firmy vyrábějící nad rámec ZŽP (např. automobily) mohou zkrachovat následkem nezájmu trhu o jejich produkci (zboží, služeb atp.), ne však následkem finanční, či jinak uměle vyvolané krize…
d/ TSO hrozí jen takové krize, které ho mohou zasáhnout ač nevznikly v TSO (kataklyzma aj. katastrofy)…
Žít svobodně (v TSO) je jedna věc a vědět něco o svobodě, je věc druhá. Tak např. v okovech (v totalitě atp.) lze něco vědět o svobodě, přestože v nich nelze svobodně žít. Znalost mechanismů svobody (vnitřní a vnější) pak osvědčujeme jejich sdělováním jiným, neboť sám o sobě může být člověk svobodný pouze vnitřně (svobodomyslně), nikoli zevně (sociálně). Sdělené mechanismy svobody (vnitřní i vnější) však musí obstát před námitkami ostatních, což se např. Voltairovi na našem webu nepodařilo. Musíme tedy rozlišovat mezi pravdivými a nepravdivými představami o svobodě:
A/ pravdivé představy jsou realizovatelné v důsledném souladu vnitřní a vnější svobody, a proto jsou prakticky možné
B/ nepravdivé představy lze realizovat jen nedůsledně, v nesouladu vnitřní a vnější svobody, a proto jsou možné jen neprakticky, tj. mylně či vylhaně (teoreticky, spekulativně, demagogicky aj.)…
Prohlášení Kaplického blobu za lejno je svobodné, pokud není svévolné, ani k němu nejsme nikým nuceni. Svévolné není, pokud není vysloveno libovolně, ale podle reality, kterou reprodukuje (zobrazuje). Kaplický se konec konců v TV pořadu (natočeném o něm) přiznal, že má ve zobrazování takových animálností sklon. Konkrétně předvedl návrhy mrakodrapů v podobě penisu a vagíny. Komu chybí duchovní inspirace, čerpá z toho, co má. Nejčastěji ze sexu, z rozežranosti, zvrhlosti aj. Prohlásit takové „umění“ za vrchol architektury pak mohou jen lidé téhož ražení. Svobodný člověk se neřídí cizím míněním (např. těch, co mají publicitu a proto mohou manipulovat veřejným míněním), ale svým vlastním přesvědčením. Přesvědčení je založeno na „přesvědčit se“, nikoli jen na mínit, tvrdit atp., jako je tomu u Voltairovy svévolné (byť důvtipné) kousavosti…
Hodnota mylného výroku má hodnotu omylu, hodnota pravdivého výroku má hodnotu pravdy. Tyto hodnoty však ocení jen ten, kdo se v dané věci nemýlí, kdo v daném případě poznal pravdu…
-zmp-
Kocáb ve slumu? (Standa, 27. 02. 2009 17:17)
Dočetl jsem se v novinách, že ministr Kocáb, hodlá v nejbližší době bydlet na sídlišti s nepřizpůsobivými občany. Přijde tam prý bydlet asi na týden i se svým týmem. Domnívám se, že to je zcela prázdné a zbytečné gesto, bez jakéhokoli smyslu, které samo o sobě nic neřeší. Nevím, jestli k tomu byl dotlačen masmédii, nebo se chce sám zviditelnit, ale měl by mít alespoň tolik odvahy a soudnosti, aby jasně a jednoznačně prohlásil, že tato akce je nesmysl. Je to totéž, jako kdyby při současné krizi automobilového průmyslu šel předseda vlády nebo ministr průmyslu pracovat na týden do automobilky.
Tato kategorie funkcionářů je přece od toho, aby věci a problémy systémově řešila, a ne od toho, aby dělala laciná populistická gesta.
V případě zdevastovaných a vybydlených sídlišť je to zvlášť potřebné, protože jak prohlásil bývalý ministr Čunek (a v tomto s ním lze souhlasit), za posledních 40 let nebylo v této záležitosti nic uděláno, jenom se neustále konstatuje, že je potřebné to řešit. Je zajímavé, že na tyto účely jsou kromě „vládních peněz“ k dispozici i peníze z EU, která řešení otázky menšin považuje za jednu ze svých priorit. Zajímalo by mne, zda by v případě, že by nájemníci kteréhokoli panelového domu prodali topné radiátory, spálil nábytek, podlahy, …dveře, zárubně a okna prodali do bazaru, dostali jakýkoli příspěvek nebo dotaci od vlády nebo EU na renovaci takto svévolně zdevastovaného objektu. Jestli bude tímto způsobem realizována tzv. pozitivní diskriminace, jejímž zastáncem je mj. i ministr Kocáb, bude zajímavé, kdy se tento způsob řešení zastaví, s jakými náklady vlastními a EU a zda se vůbec zastaví.
Odpověď Standovi (Kocáb ve slumu):
Kocábovo gesto není prázdné, zbytečné ani nesmyslné, ale účelové. Kocáb tím dává najevo pohrdání svědectvím tisíců dnes a denně poškozovaných, které chce nahradit svým vlastním svědectvím, které by ovšem mohlo být pravdivé (nikoli zinscenované) jen tehdy, kdyby v problematickém sídlišti bydlel dostatečný čas inkognito (aby se škůdci dočasně nepřetvařovali). Ať tak či tak, svědek (žaloby ani obhajoby) nemůže být spravedlivým soudcem! Kocáb tím tedy sám sebe vylučuje ze spravedlivého posouzení věci (vč. správného řešení). Bude-li pak o věci přesto soudit (navrhovat řešení), pak jeho soud (řešení) bude nespravedlivý. To vše nám svým populistickým gestem deklaruje předem, spoléhajíc na to, že to veřejné mínění neprohlédne…
Čunek patří mezi ty, kteří se v podobné věci pokusili o skutečné řešení. Za to si v médiích vysloužil skandalizování a ve státní správě nepřetržitou řadu vyšetřování, podle všeho účelově diskreditačních obvinění. Kdyby nebyl takový popleta, mohlo to veřejné mínění snadno prohlédnout…
Kocábovo pokrytectví (positivní rasismus) je, žel, sdíleno (ne-li programováno) nejen totalitním státem (ČR), ale také EU…
-zmp-
přírodní zdroje (Bedřich, 02. 03. 2009 14:47)
Děkuji za odpověď k zákonům, ještě to promyslím.
Někde jsem na Vašem webu četl, že přírodní zdroje nesmějí nikomu patřit, ale musí patřit všem. Tzn., že stát, na jehož území se tyto přírodní zdroje nacházejí, není jejich automatickým majitelem, ale všichni potřební by se měli podílet na spoluvlastnictví a využití těchto zdrojů. Pokud použijeme opravdu vyhroceného příkladu, kdy jediný zdroj pitné vody na planetě Zemi se nachází na území jednoho státu, je otázkou, jak řešit tuto situaci. Přibližme si, jak by za této situace to asi vypadalo: Uvedený hypotetický stát by tuto vodu prodával za ceny, které by si libovolně stanovil a v množství, které by si rovněž libovolně stanovil. Navíc by ještě ceny a množství stanovil pro jednotlivé jiné státy podle vlastního vztahu k těmto státům, zda jsou tzv. „přátelské“ nebo „nepřátelské“, což by bylo samozřejmě kritérium, které by si stanovil sám. Ve svém důsledku by tento jediný stát určoval, kdy je krize, kdy je nadbytek, mohl by libovolně vydírat a obviňovat jiné státy. Ve svém důsledku by vlastně určoval chod a stav nejen ekonomiky, ale i kultury a politiky na celém světě.
V této souvislosti je otázkou, zda podobným způsobem nevzniká současná krize, nejedná se o vlastnictví přírodních zdrojů, ale o vlastnictví peněz. V tomto případě mají peníze stejnou ovlivňovaní schopnost a moc, jako přírodní zdroje. Vlastníci peněz (světové banky) tedy jejich prostřednictvím určují běh ekonomiky, kultury a politiky na celém světě.
Z tohoto příkladu je jednoznačně jasné, že přírodní zdroje musí patřit všem (jak by tomu mělo být s penězi)?
Ale tou zásadní otázkou je: JAK dosáhnout, aby přír. zdroje patřily všem?
S vlastnickými státy jistě nebude možná dohoda, už vůbec nebude možné tyto zdroje jakkoli vyvlastnit, zbývá tedy pouze násilné řešení. Násilný způsob určitě řešením není, poněvadž by vyvolal mnohem katastrofálnější stav, než je současné rozdělení přírodních zdrojů mezi jednotlivé vlastníky.
Jaké je tedy navrhované řešení tohoto problému autorem prohlášení citovaného v úvodu?
Odpověď Bedřichovi (přírodní zdroje):
Vaše úvaha o přírodních zdrojích je správná. Jejich přirovnání k jedinému zdroji pitné vody je velmi výstižné. V nezdravém vlastnickém vztahu k přírodním zdrojům je také zakleta jedna z významných příčin tzv. „hospodářských krizí“ (viz např. nedávné uzavření kohoutků zemního plynu Evropě), hlavně však krizí politických (vnitropolitických a mezinárodních konfliktů)...
Přirovnáme-li k přírodním zdrojům peníze, pak je třeba upřesnit, že se tu jedná nikoli o vlastnictví peněz, ale o vlastnictví práv na jejich ražbu (tisk atp.). Tak jako přírodní zdroje patří všem, tak mají všichni právo ražby peněz, avšak jen jako poukázek na zboží, které produkují. Tam, kde není produkce zboží, nesmí být ani ražba poukázek na zboží. Aby peníze nemusely být určeny k nákupu jen jediného druhu zboží, musí se producenti sdružit a využívat ražby společně (viz ekonomická sféra TSO). Je tedy třeba jen ustavit účinná opatření proti možnosti zneužívání práva ražby, bez produkce...
Otázka: jak dosáhnout toho, aby přírodní zdroje patřily všem?, není přesná. Přírodní zdroje skutečně patří všem a není tedy třeba toho dosahovat, ale je třeba zamezit okrádání všech...
Že je s „vlastnickými“ státy dohoda možná, ukazuje např. komplot Kuvajtu s USA. Že tam, kde není s „vlastnickými“ státy dohoda možná, nastupuje násilné řešení, ukazuje např. válečné tažení USA do Iráku. Vaše obava, že „násilný způsob řešením není, poněvadž by vyvolal mnohem katastrofálnější stav“ je tedy zbytečná, neboť právě tento katastrofální stav tu již máme. Je jen otázkou času, kdy opět (potřetí) přeroste ve světovou válku...
Prvním krokem k řešení tohoto problému, je poučení všech o jejich skutečných vlastnických právech (např. se právo každého člověka na přírodní zdroje musí stát součástí tzv. „Deklarace lidských práv“). Poučené veřejné mínění pak vyvine úsilí vedoucí k nápravě a stane se přístupnějším k definitivnímu řešení v podobě TSO...
-zmp-
vláda proti občanům? (Jan, 04. 03. 2009 22:54)
Lidé z porcelánek demonstrovali velmi radikálněji, než dříve před sídlem vlády. Po 3. měsících bez mzdy, bez možnosti splácet nájmy, půjčky atp., bez možnosti brát i sociální dávky, kdyby sami dali výpověď… lidem začíná docházet trpělivost.
Na transparentech byly např. texty:
Nečasi, Kalousku,
Nečasi, Kalousku,
do roka a do dne,
nebudem mít na housku.
Vlády ČR chrabré činy
chválí porcelánky z Číny.
Cizincům zadarmo letenky a Eura,
nepřizpůsobivým sociální dávky,
dělníkům z porcelánek za práci žádnou mzdu!
Vládě záleží více na Polácích, Ukrajincích, Mongolech aj., ale vůbec se nestará o vlastní lidi, kteří ji budou volit…
Další kamínek do mozaiky současné situace: Zemědělci u nás se chtějí spojit se zemědělci i z dalších středoevropských a východoevropských zemí, a demonstrovat proti likvidační politice národních vlád a také vůči obdobně likvidační agendě EU v oblasti zemědělství.
Vládě nezáleží na lidech, chová se k lidem zpupně, arogantně, povýšeně. Je zcela odtržena od reality. Vláda své občany skutečně ničí a poškozuje nejen ekonomicky, ale i morálně atp., vlastně je přímo programově provokuje. Za této situace se zdá být jediným řešením kromě zemědělské, ekonomické, sociální katastrofy - skutečně asi jedině aplikovat TSO.
Odpověď Janovi (vláda proti občanům):
Umožňuje-li zákon poškození a lidé protestují až proti skutečným škodám, pak protestují pozdě. Navíc svými opožděnými protesty usilují jen proti poškození, nikoli proti zákonům které poškození umožňují. Tzn., že se pořád ještě neumí ze svých špatných zkušeností poučit. Vždyť to, co je postihlo, není na světě nic nového. Takto byli postiženi již jejich otcové, dědové, pradědové atd. Úplně stejně je tomu také s Vámi zmíněnými aktivitami zemědělců...
Domyslíme-li věc důsledně, můžeme s nadsázkou říci, že totalitní vlády svou provokativně zločinnou politikou dělají pro ideu TSO víc, než jimi ovládaní voliči, kteří se domáhají jen náhrady opakovaných škod, nikoli eliminace chronického škůdce...
Pohádka „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“ praví: Nežádejte náhradu za ztracenou živou vodu, ale odstraňte (a zabijte!) žábu na prameni! Nežádejte náhradu za ztracená zlatá jablka, ale odstraňte (a zabijte!) hada u kořenů stromu!...
-zmp-
nepřizpůsobiví občané (Standa, 06. 03. 2009 13:39)
Již delší dobu si všímám nárůst všeobecného používání termínu „nepřizpůsobivý“ občan. Je to politicky korektní eufemismus, ale přesto nechápu, proč se používá ve vztahu k občanům, kteří nejsou nepřizpůsobiví, ale páchají zcela konkrétní přestupky a trestnou činnost. Eufemismus je přece zlehčení nebo zjemnění, ale proč ho používat právě u zločinců. Je to stejné, jako s výrazy „tunel, tunelář“. Pokud nějaký člověk připraví hypermarket o řekněme kus salámu v hodnotě 50 Kč, pak krade a je to zloděj. Proč takto nejsou nazýváni mnohem větší grázlové a gauneři? Oni přece kradou a jsou zloději, a ne tuneláři (tuneláři – profese se jistě cítí tímto srovnáním pohoršeni).
Známe spoustu nepřizpůsobivých občanů i z historie. Byli to např. příslušníci Charty 77, kteří se nechtěli přizpůsobit, stejně jako odboj za II. Světové války atd. atd. Nepřizpůsobivý byl třeba i Leonardo da Vinci, který ve své době předpokládal schopnost člověka létat.
Přizpůsobivého občana by něco takového v jeho době ani nenapadlo. Domnívám se, že pokrok existuje právě díky nepřizpůsobivým občanům.
I vy, občané, kteří tvoříte ideje, východiska a základy pro TSO, tedy lepší a spravedlivější společnost, jste vlastně rovněž nepřizpůsobiví, a přitom jistě platíte nájemné, nevybydlujete byty, nekradete, nepřepadáte spoluobčany atp.
Závěrem bych se přimlouval za používání adekvátních a pravdivých výrazů pro konkrétní přestupky a trestné činy.
znak (Jan, 09. 03. 2009 15:01)
Trefili jste hřebíček na hlavičku s tím, že vláda provokuje občany. Tím skutečně může u občanů vzbudit odpor vůči sobě. Lidé bez práce vyjdou do ulic a začnou protestovat, nějaké zlotřilejší skupinky třeba i rabovat a pálit... Prostě lidi začínají být nasr... Skutečně za to může vláda, která neřeší a nechce řešit problémy lidí. Nebo je řeší, ale vždy proti zájmu obyčejných lidí. Jen by mne ještě zajímaly ty trojúhelníky černý a bílý. Proč je tam máte a co mají symbolizovat?
Odpověď Jan (znak):
Trojúhelník (rovnoramenný, či rovnostranný) mj. symbolizuje mechanismus uvažování, tj. mechanismus vah (těžiště vah nad úrovní ramen vah). Vlastní uvažování pak naznačuje vychylování trojúhelníka z jeho základní polohy (základna dole vrchol nahoře). Základní poloha trojúhelníka rovnostranného (trianglu) pak symbolizuje čtvrtou vývojovou manvantaru Země, uprostřed níž se právě nacházíme a činíme tu první pokusy s uvažováním.
Předchozí tři manvantary (Saturn, Slunce, Měsíc) mechanismus vah teprve vyvíjejí (jako tři strany budoucího rovnostranného trojúhelníka). Následující tři manvantary (Jupiter, Venuše, Vulkán) pak představují tři fáze pravého uvažování, symbolizované postupným vychylováním trianglu vždy o 90 stupňů (o pravý úhel).
Naprostým opakem manvantary Země (základna dole vrchol nahoře) je pak manvantara Venuše (základna nahoře, vrchol dole). Náš symbol tedy představuje triangl Venuše (klín) a triangl Země (pyramida), vzájemně spojené jedním ze svých vrcholů, jako dva mechanismy vah spojené svými těžišti. Triangl Venuše nahoře představuje mechanismus vah Nebe, triangl Země dole představuje mechanismus vah Země. Jde tedy o symbol uvažování Nebe a Země, z téhož těžiště (stanoviska, hlediska), v podobě dvou opačných trianglů, symbolizujících současně horní a dolní TSO (Trojčlennost sociálního organismu). Protože horní trojnost je již naplněna, z Nebe pocházejícím křesťanstvím (ideou trjojjedinosti Boha), je horní triangl plný (černý), což současně vystihuje poskvrněné početí pohanské Venuše. Naproti tomu dolní trojnost dosud naplněna není, ze Země pocházejícím TSO (ideou trojjedinosti mezilidských vztahů) a proto je dolní triangl prázdný (bílý), což současně vystihuje dosud neposkvrněné (nenaplněné) početí křesťanské Země...
-zmp-
přátelství (Aleš, 13. 03. 2009 11:57)
Vážení,
mám dotaz: Existuje přátelství mezi mužem a ženou?
Pokud ano, za jakých podmínek a mezi jakými typy – myslím tím věk, názory, sympatie, přitažlivost, karma apod.?
Mám pocit, že snad v každém vztahu mezi mužem a ženou je podtext erotična (kromě snad několika výjimečných případů). Domnívám se, že tímto zamyšlením už nastoluji další otázku, která je zásadní a vlastně předchází výše položenou, a sice:
Co je to přátelství?
Domnívám, že pokud se podaří „bezchybná“ a nenapadnutelná definice přátelství, pak není problém jakýkoli vztah zhodnotit ve smyslu toho, zda se jedná nebo nejedná o přátelství.
Odpověď Alešovi (přátelství):
Přátelství je projevem sympatie (resp. lásky) vyvolané duševně-duchovními vlastnostmi přítele (přítelkyně). Takto je možné přátelství i mezi mužem a ženou.
V míře, v níž je sympatie vyvolána tělesnými vlastnostmi, se nejedná o přátelství, ale o erotickou fascinaci, jíž podléhají zejména muži.
V míře, v níž sympatie k duševně-duchovním vlastnostem vyvolává rezonanci tělesnou, se přátelství mění v erotickou posedlost, jíž podléhají zejména ženy.
V obou případech je přátelství mezi mužem a ženou erotickou determinací vyloučeno...
-zmp-
dilema (Aleš, 13. 03. 2009 12:09)
Ještě mně napadá myšlenka: Proč lidé většinou při nějakých neštěstích první zachraňují děti a ne své partnery? Např., když se převrhne loďka a do vody spadne manželka a dítě, muž, který to vidí skočí do vody a zachraňuje dítě. Ale přitom čistě logicky a objektivně by měl muž zachraňovat svoji životní partnerku, se kterou může mít přece další děti, tyto děti zase další děti atd.
Není to jediný příklad. Toto přednostní zachraňování dětí probíhá pří všech katastrofách lodí, letadel atd. I v případě hořících domů tak postupují nejen členové rodiny, ale i profesionální záchranáři, hasiči apod.
Jsou však i názory, kdy někteří lidé tvrdí, že by v první řadě zachraňovali své milované partnery a své osudové lásky a ne děti.
Ale toto jsou spíše akademické debaty, protože snad nikde nikdo nic takového v praxi neviděl.
Kdy člověk dává přednost emocím před racionálním jednáním a proč? Co je zde subjektivní pocit a co objektivní pravda? Existuje zde vůbec správné řešení a hlavní otázka: Které to je?
Snad nepřipustit takovou situaci? Nedostat se do situace, kdy ať už člověk zvolí jakékoli řešení, výsledek je vždy neštěstí, nenahraditelná ztráta nebo katastrofa? Ale takové věci se prostě stávají. Tedy znovu: Jak je řešit?
Odpověď Alešovi (dilema):
Legenda vypráví:
Dva mládenci milovali tutéž dívku, jíž byli sympatičtí oba. Rozhodnout měl tedy jen její otec, jenž každodenně kontroloval hráze na velkém rybníce. Stalo se jednou, že hrázný spadl z hráze tak nešťastně, že by se utopil, kdyby jeden z mládenců neskočil za ním a nezachránil ho. Zdálo se, že tím je o volbě otce definitivně rozhodnuto.
Zoufalý druhý mládenec si však počkal, až bude hrázný opět kontrolovat hráze, spadl před ním do vody, předstíral, že neumí plavat a volal o pomoc. Otec neváhal, skočil za ním a zachránil ho.
Nuže, komu z obou mládenců dal otec svou dceru? Tomu druhému!
Člověk přednostně obětuje tomu (např. dítěti), komu si obětovat uvykl, a to v míře závislosti na jeho oběti. Protože je míra závislosti u dětí větší než u dospělých (partnerů), zachraňujeme především děti, a to i tehdy, milujeme-li partnera víc než dítě...
-zmp-
k dilematu (Aleš, 15. 03. 2009 08:27)
Jen ohledně formulace, mi připadá: že slova „je míra závislosti u dětí…“ ve Vaší větě „Protože je míra závislosti u dětí větší než u dospělých (partnerů), zachraňujeme především děti, a to i tehdy, milujeme-li partnera víc než dítě... „ – mají být asi chápana ve smyslu - „je míra závislosti na dětech větší než na dospělých“ či „je míra závislosti týkající se dětí větší než k dospělým“.
Ale vyvstává tu ještě další otázka:
Biologové tvrdí, že mateřský pud je silnější než pud sebezáchovy, a proto je tedy snadněji pochopitelné, proč ženy jsou schopny obětovat cokoli ze svého – až po vlastní život – pro své dítě.
Takže žena má vlastně navíc k oné oběti – jako k oné vkládané investici (vztahu k dítěti), navíc tzv. mateřský pud.
Pak je ale otázka, zda-li muž zachraňuje své dítě pouze jako svoji investici, kterou obětoval pro dítě? Muž přeci nemá mateřský pud.
V jaké míře se tedy záchrana dítěte projevuje u muže jako záchrana vložené investice, nebo je to spíše projev otcovského pudu? Jaký je rozdíl mezi mateřským pudem žen a „otcovským pudem“ mužů?
Matka i v 50 letech jejich věku bere své děti pořád jako děti. Otec je rovněž vnímá jako své děti, ale ve zmíněném věku už s nimi jedná jako s dospělými lidmi.
Vztah je u otce i matky jiný. Jste schopen tyto rozdíly mezi muži a ženami ve vztahu k dětem blíže specifikovat?
Odpověď Alešovi (k dilematu):
Ve větě: „Protože je míra závislosti u dětí větší než u dospělých (partnerů), zachraňujeme především děti, a to i tehdy, milujeme-li partnera víc než dítě... „ je řeč o závislosti dětí na dospělých.
Schopnost obětovat se dětem, má u mužů i žen (otců i matek) v principu tutéž škálu příčin, počínající vlastnickým vztahem a končící láskou. Přisuzovat tuto schopnost tzv. „mateřskému pudu“ je animální spekulací učené nevědomosti. Navíc, tím, že tato učená nevědomost nemluví také o „otcovském pudu“, sama sebe usvědčuje z tendenčního feminismu, tj. z vyzdvihování (byť nejapného) žen (matek) na úkor mužů (otců).
Přístup k již odrostlým dětem je u mužů i žen subjektivně stejný a týž, jaký byl, když byly ještě malé. U mužů k tomu však jaksi navíc zpravidla přistupuje objektivní racionalismus, v němž chtějí se svými dětmi jednat jako s rovnocennými partnery. Něco takového je pro přirozenost žen často nepřijatelné...
Komentáře
Přehled komentářů
Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-cher-inde-occasion/
Blood problems - If you fancy be sure more
(APreololoonlib, 29. 7. 2018 1:45)
Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/generique-cialis-canada/
Depiction of Blood Pressing
(Aadjultand, 8. 10. 2018 6:26)