Jdi na obsah Jdi na menu

Hledání tvůrčí cesty

zpet-web.png

 
 

 

 dsc_4369.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hledání tvůrčí cesty.

První krůčky mé tvůrčí cesty byly s Josefem Ladou, malířem z mého dětství. Kdykoli si otevřu překrásnou knihu od básníka Jaroslava Seiferta s obrázky Josefa Lady "Chlapec a hvězdy", vždy se dostaví nepopsatelný pocit radosti a štěstí. Vždy mám před očima okamžiky, kdy jsem nad touto knihou trávil spoustu krásných chvil a snažil se malovat ty překrásné obrázky naší české krajiny s postavičkami lidiček a pohádkových bytostí.

Mé první pokusy vytvořit něco jiného kromě dětských kreseb byly obrázky zátiší. Nejprve to byla různá zátiší s ovocem a květinami. Nejvíce mně lákala stará pražská zákoutí. To už jsem ale nacházel inspiraci u jiných malířů, než byl Josef Lada z mého dětství.

Aniž bych něco věděl o Jakubovi Schikanederovi, dostal se mi do rukou prastarý obrázek z tehdy velice známého časopisu „Květy“, ve kterém jsem objevil motiv jednoho pražského zákoutí s drožkou a koněm zakrytým teplou houní. To světlo pouličních lamp a šero v podloubí domů mě naprosto uchvátilo. Byl to čas, kdy jsem zcela propadl kouzlu mistra světla a stínu, jimž Jakub Schikaneder byl. Nevěda nic o základech olejové malby, jel jsem do Prahy, abych zde zakoupil mou první sadu olejových barev značky Rembrand. Mezi prvními pokusy byl malý obrázek pražské Malé Strany se stromy u Vltavy z jedné strany a vysokou zdí s pouličními lampami na straně druhé.

Psal se rok 1969, denně jsem dojížděl ze Zdic do Prahy do školy, abych se vyučil malířem, ale ne akademickým, ale tím, který akademický titul nepotřebuje. Malířem pokojů.

Na dalších bezmála třiadvacet let jsem se stal pracovníkem železniční stanice Zdice. Jak dlouhá to bude doba, jsem tenkrát vůbec netušil. A život ubíhal, někdy se neskutečně vlekl, jindy zase divoce pádil. Na prahu dospělosti jsem často slýchával, že život se s nikým nemazlí, že často uštědří nějakou tu ránu a kopanec. Těch životních kopanců bylo víc, nežli by bylo zdrávo! Stále se vyrovnávám s tím, že jsem si nechal v životě definitivně ujet pár vlaků. Ty vlaky mého mládí už nikdy nedoženu.

                                                                                             

Václav Šesták