Dokáže civilista zastavit šíleného střelce?

Mezi názory držitelů zbraní na masakry ve školách se často ozývá: „Kdyby tam někdo měl zbraň, mohl by toho grázla zastřelit a masakr zastavit“. Jaká je ale skutečnost? Byla by civilistovi v takové situaci zbraň k něčemu?

Asi před dvěma měsíci televizní stanice ABC podnikla zajímavý experiment, jehož cílem bylo dokázat, že studentovi v takové situaci není zbraň nic platná. V pořadu „If I only had a gun“ (Kdybych tak měl zbraň) uspořádala simulaci takovéto situace za použití zbraní upravených pro střelbu barvícími kuličkami.V tomto testu, podle moderátorky, studenti zcela selhali: ani jednomu se nepodařilo pachatele „zastřelit“, naopak byli sami zastřeleni.

V začátku předchozího odstavce jsem úmyslně napsal, že cílem experimentu bylo „dokázat, že studentovi není zbraň nic platná“, místo „zjistit, zda by studentovi zbraň byla něco platná“. Podmínky testu byly totiž nastaveny zcela proti obráncům a snaha „dokázat předpokládané“ je zcela očividná.

Zřejmý je už nepoměr dovedností útočníka a obránců: zatímco do role útočníka byl dosazen policejní instruktor střelby s mnoha lety praxe, do role obránců byli vybráni pouze studenti, kteří neměli se střelbou žádné zkušenosti. To je samo o sobě totálně nerealistické – dosud žádný z „šílených střelců“ nebyl expert v zacházení se zbraní, a na druhé straně všichni legální nositelé zbraní (i v Americe) mají odstříleno aspoň tolik, aby byli s funkcí zbraně aspoň základně obeznámeni.

Ještě větší podvod byl ale spáchán po stránce taktické. „Obránci“ bylo řečeno, že test bude proveden až později, aby byl překvapen. To je realistické – ve škole také každou vteřinu nečekáte, že do dveří vtrhne ozbrojený psychopat. Na druhé straně, ani ozbrojený psychopat v takové situaci nečeká, že po něm bude někdo ze studentů střílet – a to nijak zohledněno nebylo. Naopak, policista hrající „útočníka“ nejen věděl, že někdo v místnosti má zbraň… ale také přesně věděl, kdo to je a kde sedí. Policista hrající „pachatele“ je tentýž, který vybraným studentům před testem vysvětluje zacházení se zbraní – takže viděl, kteří studenti to jsou. Také na záběrech z testu je vidět, jak „pachatel“ střílí první ránu na profesora a druhou už rovnou na studenta se zbraní, který byl usazen vždy na stejné místo. To je výhoda, kterou by skutečný pachatel nikdy neměl.

Aby nebylo nic ponecháno náhodě, byl v některých situacích přidán druhý pachatel – přímo do třídy, do bezprostřední blízkosti obránce. (Pořad postrádá jakékoli vysvětlení, kde by se tam vzal.) Toto „opatření“ je vysvětleno jako ukázka, že ve stresu může mít student tunelové vidění a druhého pachatele si nevšimnout. „Tunelového vidění“ bylo ovšem dosaženo použitím ochranné masky silně omezující periferní vidění, přes kterou by pochopitelně nic neviděl ani profesionál s nervy z oceli.

Co je ale na celém experimentu nejzajímavější, je výsledek. Aby televize dokázala, že studenti nemohou vyhrát, úmyslně je postavila do situace, kde nemohli vyhrát – a přesto jedna ze studentek dokázala „pachatele“ zasáhnout. Moderátorka v souladu se zadáním prohlásila tento zásah za neúspěšný, protože zasáhl stehno a ne hlavu. V realitě by ovšem střela při zásahu tohoto místa přerazila pachateli stehenní kost a na místě ho vyřadila. Navíc by pravděpodobně byla zasažena i stehenní tepna, což znamená vykrvácení během jedné nebo dvou minut.

Jak by tedy dopadla reálná situce, kdy pachatel není profesionální ostrostřelec a obránce není úplná lama, navíc s terčem namalovaným na čele?

Není třeba se dohadovat. K takovým případům už došlo – a realita se zfixlovat nedá.

1993, Cape Town, Jihoafrická republika: Dva teroristé napadli shromáždění v kostele granáty a střelbou z automatických zbraní. Civilista Charl van Wyk vytáhl revolver a jednoho z nich postřelil, poté oba utekli.

1997, Pearl, Mississippi: Šestnáctiletý chlapec ubodal svou matku, pak s puškou pokračoval ve vraždění na místní střední škole. Zástupce ředitele Joel Myrick slyšel střelbu, doběhl si do auta pro pistoli a konfrontoval útočníka. Ten se vzdal.

1998, Edinboro, Pennsylvánie: Čtrnáctiletý chlapec zahájil střelbu na maturitním večírku v místní restauraci. Majitel restaurace se proti němu postavil s brokovnicí. Opět, pachatel se vzdal.

2002, Appalachian Law School, Virginie: Dva studenti si doběhli do auta pro pistole a zadrželi pachatele, který se přišel pomstít za vyhození ze školy.

2005, Tyler, Texas: Duševně narušený muž přepadl svou bývalou ženu, když šla s dítětem k soudu svůli řízení o opatrovnictví. Poté, co zabil ženu a zranil několik policistů, se s ním utkal civilista Mark Wilson a dvakrát jej zasáhl. Pachatel měl však neprůstřelnou vestu a Wilsona v následné přestřelce zabil. Přesto tato intervence pachatele zaměstnala na několik nesmírně cenných minut, během kterých se nemohl věnovat vraždění a které policie potřebovala na reorganizaci a následné vyřízení pachatele. Wilson byl později posmrtně vyznamenán texaským kongresem.

2005, Tacoma Mall: Recidivista pod vlivem drog zahájil střelbu v obchodním domě. Civilista Dan McKown se jej pokusil zastavit, byl však postřelen do páteře, což mělo za následek jeho ochrnutí.

2007, New Life Church, Colorado: Pachatel ozbrojený dvěma puškami a tisícovkou nábojů zabil na parkovišti u kostela dva lidi. Poté jej paní Jeanne Assamová zneškodnila přímo na schodech kostela, kde bylo v té době shromážděno 7000 lidí.

2007 Moscow, Idaho: Pachatel zahájil střelbu z poloautomatické pušky na soudní budovu, pak pokračoval v blízkém kostele. Student Pete Hussman se jej pokusil zastavit, byl však sám třikrát zasažen a odvezen v kritickém stavu.

2008, Israel: Palestinský terorista zahájil masakr v knihovně židovského semináře. Student Jicchak Dadon vytáhl zbraň a pachatele zranil. Ten pak utekl do knihovny, kde jej později zneškodnila vojenská hlídka.

2008 Winnemuca, Nevada: Pachatel zahájil střelbu v baru, zabil dva lidi a další dva zranil. Ve chvíli, kdy přebíjel, vytáhl jiný návštěvník baru vlastní zbraň a zastřelil jej.

Jak je vidět, reálné situace pro obránce nedopadají vždycky růžově, přesto však úspěchy převažují. Nicméně toto není to srovnání, na kterém by záleželo. Pro posouzení užitečnosti ozbrojené obrany proti podobným pachatelům je výmluvnější jiné srovnání: pokud v takového situaci někdo pachateli kladl odpor, občas to dopadlo špatně – ale situace, kdy nikdo odpor nekladl, dopadly vždycky špatně.

To je závěr této úvahy: nejenže ozbrojený civilista má slušnou šanci zastavit šíleného střelce, ale často je i jediný, kdo to může udělat – protože nikdo jiný tam není.

Zamítání nošení dlouhé zbraně kat. B

Zasílám Vám na vědomí dotaz, který jsem dnes zaslal na Odbor bezpečnostní politiky MVČR ohledně informací, které mi byly podané na odboru pro zbraně a bezp. materiál. Dotaz se týká zamítání povolení k nošení dlouhých zbraní kat. B. Možná by nebylo od věci, aby sdružení LEX v této věci sdělilo střelecké veřejnosti nějaké informace, pokud jsou Vám známy.

S pozdravem, P.J.

obp@mvcr.cz

Zamítání nošení dlouhé zbraně kat. B

Dobrý den, dnes jsem se na odboru pro zbraně a bezpečnostní materiál, příslušný mému bydlišti, dozvěděl, že dle nové metodiky, platné pro celou ČR, se od nynějška mají žádosti o nošení dlouhé zbraně kat. B zamítat. Tyto zbraně se mají nadále povolovat pouze k nabytí a držení, a to jen k sportovním účelům.

Novelizovaný zákon č. 119/2002 Sb. však nic takového neříká a jednoznačně uvádí dle ustanovení § 28 odst. 4 písm. a) je držitel zbrojního průkazu skupiny E oprávněn nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit zbraň kategorie A, na kterou mu byla udělena výjimka, zbraň kategorie B, na kterou mu bylo vydáno povolení, nebo zbraň kategorie C.

Vydávání povolení k nabývání vlastnictví a držení nebo nošení zbraní kategorie B upravuje ustanovení § 12 zákona o zbraních, které v odstavci 5 stanoví, že příslušný útvar policie vydá povolení vlastnit nebo držet zbraň kategorie B, pokud k tomu má žadatel řádný důvod. Podle písmene f) tohoto ustanovení se za řádný důvod považuje ochrana života, zdraví nebo majetku. Ustanovení § 12 odst. 6 zákona o zbraních pak upravuje i vydávání povolení k nošení zbraně kategorie B. Vzhledem k tomu, že výše uvedená ustanovení zákona o zbraních hovoří o zbraních kategorie B bez omezení, vyplývá tedy z této právní úpravy zcela jasně, že držitel zbrojního průkazu skupiny E je oprávněn nabývat do vlastnictví a držet, popřípadě nosit zbraně kategorie B na základě vydaného povolení v rozsahu zbraní této kategorie uvedených v § 5 zákona o zbraních bez dalšího omezení na krátkou nebo dlouhou zbraň.

Dále mi bylo řečeno, že to je z důvodu nemožnosti skrytého nošení dlouhé zbraně a z důvodu jejího primárního určení pro sportovní střelbu. Toto ale již bylo v minulosti Vaším odborem vyvráceno, viz. vyjádření v archivu na stránkách MVČR – výklad některých ustanovení zákona o zbraních, kde je ze dne 31. března 2004 uložen výklad JUDr. Pavla Nováka, Odbor bezpečnostní politiky MV, který jasně uvádí, že právní úprava umožňuje nošení dlouhé zbraně kat. B pro ochranu života, zdraví a majetku.

Z tohoto důvodu se dotazuji, zda Ministerstvo vnitra, případně Policie ČR vydala tuto novou metodiku, která přikazuje odborům pro zbraně a bezp. materiál zamítat žádosti o nošení dlouhých zbraní kat. B? Pokud ano, na jakém právním základě vznikla tato metodika?

Tento dotaz, jakož i Vaší odpověď, zveřejním na internetových portálech, zabývajících se zbraněmi, též jej zasílám občanskému sdružení LEX, zabývajícím se ochranou práv majitelů zbraní.

S pozdravem, P.J.

Komentář LEXu:

Pan P.J. se táže, co v této problematice udělal LEX.

V první řadě

V komentářích MVČR k zákonu č. 119/2002 Sb. (odkaz se mi již bohužel nepodařilo najít, tedy bych poprosil zdatnějšího čtenáře) se problematika dlouhých zbraní k nošení řešila.

Jednoznačně došlo MVČR k závěru, že nepovolování nošení dlohé zbraně na některých policejních ředitelstvích JE V ROZPORU SE ZÁKONEM č. 119/2002 Sb., v platném znění.

Pokud tedy někde toto povolení vydat nechtějí, konají v rozporu se zákonem. A zdůvodnění typu „z důvodu nemožnosti skrytého nošení dlouhé zbraně a z důvodu jejího primárního určení pro sportovní střelbu“ je naprosto absurdní.

Za druhé

Sdružení LEX se podařilo z MVČR získat závaznou metodiku z povolování nošení zbraní kategorie B (včetně dlouhých). Tady ovšem právní síla LEXu končí. LEX není nadřízeným orgánem Policie ČR, ani nemůže měnit vydaná rozhodnutí správních orgánů.

Nic ovšem pro Vás i podobně neoprávněně postižené občany není ztraceno. Policie musí každé správní rozhodnutí na požádání vydat písemně. Proti tomuto rozhodnutí je nárok se odvolat či ho jinak napadnout (vše se řídí správním řádem).

Lze také podat např. podnět inspekci MV či rozhodnutí napadnout soudně. I zde může LEX pomoci, neboť spolupracuje s řadou renomovaných právníků.

Vše si ovšem žádá jedné věci, a sice zmužilosti poškozeného. Ta bývá však nejvetší překážkou k nápravě.

Tady bychom chtěli občany (a nejen střelce) vyzvat, aby se zbytečně nehrbili, je-li jim křivděno. Pokud se neozvete, je jisté, že se totéž stane i dalším.

Za LEX

Tomáš Trávníček

Kennesaw pod drobnohledem

V roce 1981 se Morton Grove ve státě Illinois stalo prvním městem ve Spojených Státech, které zcela zakázalo držení krátkých zbraní na území města, vyjímaje pouze policisty a vojenský personál při plnění služebních povinností. Jako reakci na toto schválilo v roce 1982 město Kennesaw v Georgii svoji vlastní zbraňovou vyhlášku. Ta byla téměř přesným opakem nařízení z Morton Grove. Místo zákazu krátkých zbraní vyžadovala od každé hlavy domácnosti mít v domě alespoň jednu zbraň a odpovídající střelivo – vyjímaje pouze ty, kdo měli náboženské nebo filosofické zábrany vůči držení či používání zbraní. Jinými slovy, držení zbraní bylo povinné kromě lidí, kteří zbraň mít nechtěli (a kromě pachatelů trestných činů, pozn. překl.)

Zatímco Morton Grove se okamžitě stalo miláčkem médií, Kennesaw se stalo otloukánkem a terčem vtipů. Komici a „reportéři“ žertovali a dělali divoké předpovědi o krvi, která brzy poteče ulicemi malého města severně od Atlanty. Toto „trefování“ lze stále občas slyšet ve zprávách nebo nočních talkshow, ale veškeré předpovědi o „Divokém Západě“ a přestřelkám kvůli zahradním plotům se prostě nevyplnily. Tento nedostatek katastrof, stejně jako skutečné výsledky tohoto malého srovnávacího experimentu, většina médií prostě ignorovala.

Srovnávat Kennesaw a Morton Grove nebylo na začátku experimentu úplně férové. Kennesaw bylo venkovské městečko, zatímco Morton Grove bylo předměstí. Kennesaw čítalo pouze kolem 5500 obyvatel, zatímco Morton Grove téměř 23 000. A Kennesaw mělo statistiky kriminality výrazně vyšší než celonárodní průměr, zatímco Morton Grove se těšilo relativně nízké kriminalitě. Kennesaw tedy bylo na začátku tohoto srovnávání ve značné nevýhodě. Během tří desítek let účinnosti těchto vyhlášek nevýhoda Kennesaw spíše rostla než klesala. Zatímco populace Morton Grove zůstala na zhruba stejné úrovni, počet obyvatel v Kennesaw narůstal, až Morton Grove předčil. Zatímco věkový průměr obyvatel Morton Grove je poněkud vyšší než celonárodní průměr, Kennesaw je výrazně mladší. Obě města mají převážně bílé obyvatele, ale v Kennesaw je více zastoupena černá a hispánská menšina, zatímco minority v Morton Grove jsou zejména asijské. Z hlediska statistik vykazují Asiati nejmenší kriminalitu ze všech menšin, zatímco černoši a Hispánci nejvyšší.

Při všech těchto nevýhodách, které pracovaly proti Kennesaw, jak tedy srovnání dopadlo?

Po vyhlášení zákazu stoupla relativně nízká kriminalita v Morton Grove o víc než 15% (12% více než okolní území) a od té doby se drží o chlup pod celonárodním průměrem. Na statistikách kriminality v Morton Grove není vidět žádný pozitivní vliv zákazu.

Kennesaw je ovšem úplně jiný příběh. V roce 1982, kdy byla povinnost držet zbraně vyhlášena, bylo v Kennesaw zjištěno o 74% méně trestných činů proti osobám oproti předchozímu roku. Tato statistika pak mezi roky 1982–83 klesal o dalších 45%. Je pravda, že statistiky vykazující procentuální zvýšení nebo snížení zločinnosti mohou být velmi nejisté, zejména je-li počáteční populace a kriminalita nízká.

Ty statistiky, které jsou skutečně průkazné, jsou srovnání místních, okresních, regionálních a celonárodních průměrů. Když kriminalita ve městě kopíruje celonárodní a/nebo regionální průměr (ať už nad nebo pod ním) a pak se po vyhlášení nového zákona prudce odchýlí, je to výrazné znamení, že zákon má silný dopad na kriminalitu. Zatímco statistiky kriminality v Morton Grove po zákazu zbraní výrazně vyskočily a značně se odchýlily od průměru, kriminalita v Kennesaw se odchýlila opačným směrem, a mnohem výrazněji. Po schválení vyhlášky kriminalita v Kennesaw prudce klesla, mnohem rychleji než federální, státní i místní trendy, a ustálila se hodně hluboko pod celonárodním průměrem. Populace Kennesaw v této době vzrostla z 5000 na skoro 30 000, a přesto statistiky zločinnosti zůstávají výrazně níže než celonárodní nebo místní průměr. A obyvatelé Kennesaw nemuseli své zbraně ani použít, aby dosáhli této dramatické změny. Pouhé vědomí zločinců, že provádění jejich „profese“ v Kennesaw znamená prakticky jistý střet s ozbrojeným obyvatelstvem, stačilo k tomu, aby si hledali místo působnosti jinde.

Po přijetí vyhlášky trvalo 15 let, než se v městě stala první vražda se střelnou zbraní. Pokud si pamatuji, šlo o případ, kdy se v motelovém pokoji hádali dva návštěvníci města. Jeden trval na tom, že střela ráže 6,35mm nedokáže proniknout tak mohutnými hrudními svaly, jako jsou ty jeho, a druhý se rozhodl vyřešit hádku experimentálně a prokázal nade vší pochybnost, že byli oba idioti.

Po 25 letech zde Kennesaw a Morton Grove stojí jako důkazy, že jediné zbraňové zákony, které mají šanci snížit zločinnost, jsou takové, které slušným lidem dají možnost se bránit, místo aby je odzbrojily.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

FBI NELEGALNE ODPOSLOUCHAVAL TEL.HOVORY (z Novinky)

Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) podle úterního vydání deníku The Washington Post několik let nelegálně získával informace o telefonních hovorech. Využíval k tomu i vymyšlené teroristické hrozby a porušoval přitom své vlastní předpisy pro ochranu občanských svobod. Washingtonský list o případu informoval na základě rozhovorů s pracovníky FBI a e-mailové komunikace z úřadu, již získal.

Zvětšit obrázek