Výlet na Mělník za Pretinkou a Michálkem
Počasí bylo dneska sice všelijaké - zataženo, mlhavo, chvilku pršelo a chvílema na nás vykukovalo i sluníčko. Počasí akorát tak na to, zavrtat se do pelíšku a chrupat. Přesto jsme si udělali moc pěkný výlet za Prahu a určitě nelitujeme, i když jsme nelezli po žádných kopcích ani skalách. Bylo to naše rozloučení s výlety....na žádné už jezdit nebudeme, jen prý chodit na prochajdy.
Vůbec jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli pojedeme. Celou noc předtím pršelo, ráno bylo hodně zataženo, ale pak nesměle začalo vykukovat sluníčko a to rozhodlo. Cestu dopravníma prostředkama zvládám už levou zadní, takže mně nevyvede z míry ani hukot přijíždějících vlaků metra. Jedině jezdící schody musíme obcházet, ale naštěstí můžeme použít výtah. Sice schody měla v plánu panička letos vyzkoušet, ale už ji to přešlo.( Pán jí v práci vyprávěl, že jeho pejsek si roztrhl na schodech polštářek na tlapce, protože mu to tam pacinu trochu přiskříplo. Už je to téměř 2 měsíce a pořád to nemá zhojené.¨
Cestu mělnickým autobusem jsem taky zvládl, ani panička nemusela uplácet piškotkama. Než jsem si stačil schrupnout, vystupovalo se. Ale počasí bylo oproti Praze horší ....jen jsme přijeli do okresu Mělník, vypadalo to, jakoby na celou krajinu hodil někdo mléčnou duchnu. A panička hned..."no Oskárku, to teda budou fotky, vždyť na nich bude jen bílo a možná tvůj zrzavej flek . Vždyť já ani nemůžu vylézt na věž, abych se podívala jak to vypadá z výšky. "
No a sotva jsme vystoupili a vlezli do parku, začalo drobně pršet. Ale netrvalo to dlouho a jako zázrakem vylezlo sluníčko....to jsme akorát přicházeli k pomníčku. Já si okolo běhal, čmuchal a dováděl. Panička zavzpomínala nejen na Pretinku s Michálkem, ale i na svého kamaráda. Přidali jsme malou kytičku a kamínek, který si na památku přivezla panička ze svatého Jana. Udělali jsme pár fotek a šli se podívat na místní hřbitov. Potom jsme se vrátili zpátky do aleje a došli na vyhlídku nad soutokem, poté nějakým parkem na most a odtud lesní cestou k zámku v Hoříně. Bohužel okolo vody, kam chtěla ještě panička jít, jsme se už nedostali.
Na závěr našeho krásného výletu nás čekalo velmi milé překvapení. Při čekání na autobus zahlédla panička na druhé straně silnice Renouška a Nika s mladou paničkou. Měli jsme pouhých 10 minut do odjezdu, přesto jsme se s nima šli pozdravit a panička si je pomuchlovala. Niko byl moc hodný, zato Renda mi pěkně vyhuboval, co prý dělám v jejich rajónu