Sociální aspekty vztahu matka - dítě
Sociální aspekty
Instinktivní rodičovství vychází z vrozených instinktů, kterými se řídí zacházení s dítětem. Představuje jistotu v konání otce a především matky v péči a výchově svého potomka. Instinktivní rodičovství je předáváno pomocí tradic. Problém je, že staré tradice současná mladá generace rodičů neuznává. Nepřijímá osvědčené a vyzkoušené rady babiček a raději aplikují novodobé metody. Jejich jistota se však záhy tříští o poznatky čerpané ze zkušenosti přátel, záplavy mnohdy protichůdných informací z odborných zdrojů a populárně naučné literatury.
Ve společenství lidí na místo přirozených instinktů nastupuje kultura, která staví na místo reakcí na základě instinktu naučené vzorce chování a postupy. Tak je tomu také v oblasti péče o dítě a jeho výchovu. V čím bohatší rodině dítě vyrůstalo, tím spíše se upouštělo od postupů zakládajících se na intuici. V naší společnosti se ,,včera“ děti vozily v kočárku, spaly ve své postýlce. Jejich potřeby se ihned neuspokojily, nechaly se plakat, aby měly silné plíce a hlavně se nesměly chovat, aby se nerozmazlily. A dnes? Uznávají se opačné postupy, až na to, že ne každý odborník se nechal strhnout novinkami v péči o dítě. Ten radí to a druhý ono. Který novopečený rodič by nebyl zmaten? Výše zmíněné instinktivní rodičovství svou kulturou civilizace dávno zakryla a lidé se musí začít učit být mámou a tátou.
Postoje k rodičovství
Postoj rodičů k dítěti je dán umístěním mateřství v hierarchii hodnot jedince. Jednou z nejpreferovanějších hodnot dnešní mládeže, která si chce především užít život, zajistit se a až po té zplodit potomky, je svoboda. Je nutno dodat, že v současnosti je k tomuto vyvíjen tlak společnosti, protože bez ekonomicko sociálního zajištění nelze dítěti dát vše, co potřebuje. Mnozí vnímají početí potomka jako reprodukční povinnost, a tudíž počnou pouze jedno pečlivě plánované dítě, které je zatíží minimálně. ,,Jedináčka vychovává 20% českých rodin.“ (8, 70)
Ač narození dítěte posune své rodiče na žebříčku sociálního postavení o stupínek výše, přesto se především role matky nedočká kýženého společenského uznání. Tato společensky mnohostranně znevýhodněná role může budit pocity nespokojenosti, které jsou v kontrastu s očekáváním společnosti. Péčí o novorozence je žena vystavena určité sociální izolaci. Pár ztrácí možnosti, které měl jako bezdětný, přichází o možnosti neomezeného cestování, turistiky, pěstování rozličných koníčků. Dítě je proto mnohdy chápáno jako hrozba. Může ohrozit vztah rodičů. Možným faktem, jež působí negativně na postoj rodičů k samotnému dítěti, je jeho tělesné či duševní postižení. Mnohdy stačí, že dítě neodpovídá představě rodičů. Je otázkou zda v tomto případě by mohlo uvázání dítěte na těle rodiče pozitivně zapůsobit.