Poutní cesta spojila hory Říp a Blaník
Poutní horu Říp a bájnou horu Blaník propojuje nová poutní cesta, dlouhá téměř 190 kilometrů. Otevřel ji spolek Cesta Česka. Na její přípravě se podílel i Klub českých turistů. Trasa je rozdělena do sedmi etap, každá z nich má vlastní téma k zamyšlení.
Důležitým aspektem cesty je i poznání sebe sama. Myšlenka vytvoření poutní cesty navázala na pořádání jednodenní akce na Řípu, Pouť Českého Anděla, kterou spolek už několik let organizuje. Cílem je, aby lidé měli možnost na Říp dojít opravdu dlouhou poutní cestou. Propojení s horou Blaník bylo jasnou volbou, protože to je další důležitá česká historická a mystická hora.
Trasa poutní cesty byla vybrána tak, aby pokud možno vedla po značených stezkách a tam, kde to nebylo možné, tak aby byla co nejschůdnější cestou pro turisty. Začátek je v Louňovicích pod Blaníkem, poutníci mohou postupně dojít do Českého Šternberku, Sázavy, Kouřimi, Sadské, Staré Boleslavi a Mělníku.
V každém z těchto míst je spolupracující informační centrum nebo městský úřad, případně jiná partnerská organizace, kde je možné zakoupit si poutnickou mapu a také Poutníkův deník, kde jsou popsána i jednotlivá témata k zamyšlení. Do deníku si také mohou lidé nechat dát razítka z jednotlivých míst po trase pochodu. Na celé trase je celkem 54 tabulek s QR kódy, po jejichž načtení do mobilního telefonu se poutníkům zobrazí další zajímavé přínosné informace.
Spolek cesta Česka /od roku 2014/ se věnuje projektům zaměřeným na seznamování lidí s českou historií a tradicí. Pořádá i výlety a tábory pro děti, organizuje přednášky a podobně.
Každoročně se na Říp (455,2 m n. m.) vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi. Např. na podzim pořádá klub roudnických cyklistů „Výjezd na Říp“.
Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla. Do Prahy jej doprovodilo 300 jezdců a cestu lemoval špalír družiček s košíčky plných květů.
Během turistické sezóny – od června do září – je možné se k Řípu přiblížit také např. Podřipským motoráčkem. Další zajímavostí Řípu je, že podle názvu hory je pojmenován i pár rychlíků jezdících mezi Prahou a Děčínem.
No a co by mělo být pro každého Čecha skoro povinností? Aspoň jednou za život na horu Říp vystoupit. I proto se jí někdy přezdívá Česká Mekka.
Blaník je hora vysoká 638 m n. m. Nachází se asi 10 kilometrů jižně od Vlašimi na území obce Louňovice pod Blaníkem. Jak jistě všichni víte, jsou s bájným Blaníkem spojeny pověsti o dosud zde již staletí spících rytířích. A s čím souvisí jméno Blaník? Je možná odvozeno od keltského Blaniak.
Blaník je opředen mnoha nejrůznějšími pověstmi, z nichž některé mají původ zřejmě již v keltských dobách. Pověst o vojsku bojovníků spících v nitru hory, odkud vyjedou na pomoc svému lidu, je rozšířena v celém keltském světě. Hlavní legenda vznikla asi v 15. století mezi prostými lidmi na základě události, kdy bylo zázračným způsobem na jihovýchodním úpatí Blaníka, u vesnice Býkovice, poraženo nepřátelské vojsko. Kolem roku 1470 o vojsku skrytém v hoře dokonce kázal Mikuláš z Vlásenice.
Obsah pověsti je následující: Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře! (už skoro několikrát jen čekalo na rozkaz, aby vyjelo Čechům na pomoc).
Jeho velitelem je sám patron země České – svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší možné tísni (ještě nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůře), zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír. Kéž bychom je nikdy nepotřebovali budit!
A co Vy na to? Vám nezbývá v současném dobrém čase klidu a míru, než se rozhodnout a vydat se na cestu z jednoho vrcholu na druhý (trasa je jen Vás). Z Blaníku je cesta mírně výhodnější (je co do výškových metrů o 183 metrů nižší). Je to ale jedno odkud vyrazíte. Cíl cesty (ve vhodné obuvi) bude pro každého „chodce“ určitě hezkým zážitkem (s mírně bolícíma nohama, ale co? Cestovat po naší krásné zemi se vyplatí).