Kanárský ostrov La Gomera
17. 11. 2015
La Gomera, má rozlohu 369 km2 a žije na něm 30 000 obyvatel (2014). Ostrov vznikl velkým sopečným výbuchem podobně jako ostatní Kanárské ostrovy. Je ale jediným, kde byly zaznamenány poslední erupce počátkem čtvrtohor (podle vulkanologů zde došlo k poslednímu sopečnému výbuchu před 5 miliony let). Nejstarší zóny ostrova jsou staré přes 20 milionů let.
Ostrov má kruhový tvar s průměrem 27 kilometrů, je výškově velmi členitý. Jeho velikost se erozí a mořskou abrazí stále zmenšuje. Pobřeží má délku 98 kilometrů, pláže však nezaujímají ani jedno procento! Proto sem návštěvníci přijíždějí spíše na jednodenní výlety z Tenerify nebo Gran Canarie, vyjímečně obyvatelé ze sousedního El Hierra či La Palmy při obchodní cestě většinou dále na sousední ostrovy nebo do Španělska, nikoliv na delší dobu (zatím chybí pro potřeby moderního cestovního ruchu 21. století nutná infrastruktura, dopravní, ubytovací i stravovací možnosti).
První silnice na ostrově spojila na jihovýchodě ležící San Sebastián de la Gomera se severovýchodní Hermiguou až v roce 1950. Na ostrově snad neexistuje rovný úsek silnice delší než 100 metrů, silnice neustále stoupají či klesají a proto jsou zde velmi časté serpentiny, doslova pochoutka pro řidiče. Pro turisty (zejména ženy) jistě nezapomenutelný zážitek. O prožitku z jízdy na Gomeře vypráví legenda o setkání kněze a řidiče autobusu v nebi. Řidič si již dávno užívá nebeského ráje, zatímco kněz stojí před branami a stěžuje si, že je to nespravedlivé, že on celý život sloužil Bohu a musí čekat a řidič si už užívá rajských požitků. Řidič mu vše snadno vysvětlil, když mu řekl: „Ty, když jsi kázal v kostele, tak všichni klimbali, ale já když jsem vozil po Gomeře turisty, tak se všichni modlili!“
Do historie se La Gomera zapsala díky Kryštofu Kolumbovi. Ten odtud vedl své první tři cesty do Západní Indie. Poprvé odtud odplul po doplnění zásob a opravě poškozeného kormidla Pinty po šesti dnech pobytu dne 6. září 1492 západním směrem. „Směsi námořníků“, jak ostříleným mořským vlkům, tak i bývalým pirátům a trestancům, se moc odjet nechtělo, protože v době jejich pobytu na tomto ostrově soptila zatím naposledy sopka Pico del Teide na sousedním ostrově Tenerifa a oni tento jev považovali za špatné znamení. Podruhé odtud odjel o 13 měsíců později a potřetí v červnu roku 1498. I po více jak pěti stoletích je v hlavním městě ostrova Kolumbův duch přítomen. Ulice ve městě nesou jména podle jeho tehdejších lodí – Santa Maria, Niňa a Pinta. V zátoce u San Sebastiánu de la Gomera i dnes kotví desítky jachet čekajících na dobrý vítr pro svojí dalekou cestu napříč Atlantikem. Protože se na ostrově nenachází žádné vhodné rovné místo, nebylo dosud vybudováno letiště pro mezinárodní provoz. Nemohou zde přistávat proudová letadla. Je zde jen malé letiště, na jihu ostrova, zaříznuté do úbočí skály. Dráha byla zčásti nasypána horninami a zarovnána. Stavba byla dokončena v roce 1999, hrazena byla z prostředků EU (náklady byly asi 200 milionů Kč). Letiště má jednu dráhu dlouhou 1 450 metrů a slouží pro malá turbovrtulová letadla. Denně fungují pouze tři linky. Jedna na Gran Canarii a dvě na Tenerifu a zpět. Budoucnost vybudování mezinárodního letiště je otázkou dalších investic. Technologie s ukotvením betonových pilotů do mořského dna a prodloužení přistávací a startovací dráhy nad mořskou hladinu je známá a byla již tak vybudována letiště např. na Gibraltaru či Madeiře.
Proto zatím většina turistů přijíždí trajekty z jihu ostrova Tenerife z přístavu Los Cristianos. Existují i spojení s ostrovy El Hierro a La Palma (zahraničními turisty téměř nevyužívané), také existuje kabotážní doprava mezi San Sebastianem de la Gomera a přístavy Playa Santiago, Vueltas. Z Playa Santiago a Vueltas jsou pro turisty organizovány exkurzní plavby na severozápad do oblasti Los Órgános, kde se nachází skalnatý útvar vysoký 80 a dlouhý 200 metrů připomínající organové píšťaly. V současné době je nejvíce využíván katamarán společnosti Fred. Olsen Express pendlující mezi Los Cristianos a San Sebastianem de la Gomera. Plavba dlouhá něco málo přes 30 km trvá necelých 40 minut. Klasickou lodní přepravu zajišťují pomalejší, ale také levnější, Benchijigua Express nebo Bonanza Express. A jak je to na La Gomeře s vodou? Asi dvě třetiny pocházejí ze vzdušné vlhkosti. Každodenně přicházejí od severu vodou nasycená oblaka, ta však zůstávají ve výšce 800 až 1000 metrů n. m. Rostlinstvo do sebe vlhkost z nich absorbuje. Pro pitnou vodu jsou využívány desítky malých nádrží vybudovaných na malých potůčcích stékajících z hor. Poslední dobou začíná být i zde zřetelný nedostatek vody. La Gomera leží 400 kilometrů západně od jižního Maroka. Často sem zavanou ze Sahary horké vzdušné proudy (v suchých zónách naprší jen mezi 100 až 160 mm srážek ročně).
Ekonomický význam má pěstování banánovníků, Kanárských palem na výrobu medu, manga, avokáda, papáji, cukrové třtiny a zeleniny. Pracovní příležitosti ve službách přináší i cestovní ruch (jeho potenciál zatím není dosud plně využit).
San Sebastián de la Gomera je hlavním městem ostrova a také nejvýznamnějším přístavem. Leží na východním pobřeží a má spojení s ostrovy Tenerifa a El Hierro.
Ještě se vrátím krátce ke Kolumbovi. Město navštívil Kryštof Kolumbus poprvé počátkem září 1492 při cestě do Západní Indie (dnešního Karibiku) a dnešní La Gomeru tehdy pojmenoval „Kolumbův ostrov“. Doplnil zde své zásoby pitné vody ze studny v přístavu v budově staré celnice. Ta zde stojí dodnes. Kolumbus vedl odtud své první tři cesty. Hlavním důvodem nebyla ani kvalita vody a dostatek vhodných potravin, ani krásy zdejší přírody, ale přátelství ke sličné a bohaté dceři tehdejšího guvernéra ostrova Beatríz de Bobadilla. Poté, co se mu „přítelkyně“ vdala, již Kolumbus neměl důvod při své čtvrté a současně poslední cestě přes Atlantický oceán zde zakotvit a tak La Gomeru záměrně obeplul. Ve městě je stále kostel, kde se před svými cestami do Západní Indie janovský mořeplavec modlil. Ve městě se nachází tzv. Casa Colón, Kolumbův dům (má číslo 56). Jedná se však o repliku ze 17. století, původní dům byl zbourán a na jeho místě postaven nový. Dnes je využíván jako muzeum hispánsko-jihoamerického umění. Zajímavá i historicky cenná je budova Staré celnice s již výše zmíněnou studnou. Dnes je zde informační kancelář pro turisty. Vedle přístavu se nachází malá spíše oblázková než písečná pláž, jedna z mála na La Gomeře.
Ze San Sebastiánu de la Gomera vedou všechny turisticky zajímavé cesty do středu ostrova. Okolí města je suché a málo úrodné. Typickými rostlinami jsou sukulenty Cardón a Tabaiba. Cardón má podobu úzkých komínků a je velmi podobný kaktusům, Tabaiba je keřík s tučnými větvičkami a pochází ze stejného rodu jako i u nás známá dracena. Obě rostliny jsou jedovaté a jejich latexové mléko používali původní obyvatelé jako jed k usmrcování ryb při lovu. Kolem města se nacházejí typická terasovitá políčka, velmi podobná asijským rýžovým polím. Zde se na nich v minulosti pěstovala zejména rajská jablíčka, brambory a obilí. Od počátku padesátých let 20. století začal na sousední Tenerifě rozkvétat „turistický průmysl“ a tak začali chudí Gomeřané odcházet tam nebo emigrovali do španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky. Cílem byly Kuba, Venezuela nebo Argentina, v té době bohaté země. Bohužel snahy o socialistické způsoby řízení a vládní levicová politika hospodářství těchto zemí zdecimovaly a obyvatele přivedly k úpadku. I proto v posledním desetiletí dochází k postupnému navracení potomků tehdejších emigrantů zpět na Kanárské ostrovy.
Typické pro La Gomeru je značné množství palem. Roste jich nejvíce ze všech Kanárských ostrovů (zde více jak 100 000 kusů). Převažují dva druhy. Asi polovinu tvoří tzv. Kanárské palmy. Z nich se vyrábí palmový med. Druhou polovinu tvoří palmy datlové, které byly dovezeny z blízké Afriky.
Palmový med je specialitou La Gomery. Jak se med získává? Uřežou se nejmladší vrchní listy palmy. Z „ran“ pak vytéká v noci šťáva. Za noc vyteče z jedné palmy 12-16 litrů tekutiny. Získaná šťáva se uvaří, z 5 litrů se získá asi litr medu. Ten se pak používá na výrobu cukrovinek, míchá se s nápoji, vyrábí se z něj sirup proti kašli. Zraněné palmy mají schopnost regenerace, listy znovu dorostou. Z listů palem se vyrábějí koše na víno, na chléb, na ovoce a také se využívají na výrobu ozdobných předmětů a suvenýrů pro turisty.
Laguna Grande je vlastně zalesněný kráter starého vulkánu. Nachází se uprostřed ostrova poblíž nejvyššího vrcholku ostrova Garajonay měřícího 1487 m n. m. V současnosti je laguna upravena a využívána jako fitcentrum a pikniková zóna. Podle pověstí se zde v noci za úplňku scházejí čarodějnice, sedí na kamenech na prostranství, ne nepodobnému „malému Stonehenge“ a největší z kamenů uprostřed je připravený pro případný příchod samotného ďábla. Zajímavostí je, že zde poblíž tohoto útvaru neroste žádná vegetace. Prý proto, že zde čarodějky plivají jedovaté sliny. Ale to je pouze legenda. Vy se nemáte čeho obávat, ve dne je zde klid, jen si zde děti hrají v několika provazových prolézačkách a pokud zde něco žije, pak jsou to králíci. A ti přes zimu, která zde je téměř nepozorovatelná při stále příjemném klimatu, spí. V lese rostou nevonící až 12 metrů vysoké vřesovce (Erika) s plody podobnými ostružinám (v zimě kvetou bílými kvítky). Parku dominuje hustý mlžný prales.
Parque Nacional de Garajonay byl vyhlášen v roce 1981 jako jedinečný svého druhu pro výskyt endemických rostlinných a živočišných druhů. Park se nachází v nadmořské výšce od 800 do 1 400 metrů nad mořem. Má rozlohu 4 000 hektarů, tj. více než 10 % plochy ostrova. Od roku 1986 je zapsán pro svojí výjimečnost v Seznamu světového dědictví lidstva UNESCO. Scenérii subtropického pralesa umocňuje celoroční mlha. Ta je hlavním činitelem unikátního ekosystému (450 druhů rostlin) a pro stromy je zdrojem vody. V parku dominují bory, rokliny, hory, skály a útesy. Základním porostem je vavřínový les – Laurisilva (lauri znamená vavřín a silva divoký). Jedná se o porost, kterým bylo před milióny let zalesněno téměř celé středomoří. Po době ledové na většině míst tato vegetace zanikla, na Kanárských ostrovech se zachovala. Z dalších zajímavých rostlinných druhů je zde rozšířeno např. viňatico, jehož listy se živí myši a hlodavci, spodní vrstvu pralesa tvoří nízké keře a řada druhů kapradin. Ty zadržují vlhkost. Ze zvířat dominují ještěrky (dnes několik druhů chrání speciální komise UNESCO), žije zde na 70 druhů ptáků, asi 3 000 druhů hmyzu.
Vallehermoso (krásné údolí) je vyhlídka v severní části ostrova La Gomera. Místo bývalo důležitým obchodním centrem, význam ztratilo teprve rozvojem hlavního města San Sebastián de la Gomera. Významnou stavbou je přehrada se 650 000 m3 vody. Tou se zásobuje celý severovýchod ostrova. Při dobré viditelnosti je vidět 60 kilometrů vzdálený ostrov La Palma.
Agula je městečko s asi tisícem obyvatel východně od Vallehermosa na severním pobřeží ostrova. Charakteristický je malý kostelík v maurském slohu San Marcos z roku 1611. Typické skalní útvary se nazývají San Pedro, jinak se jim též říká „dvojčata“ (Gemelos).
Hermígua je městečko postavené na samém vrcholu hory. To zaručuje velmi pěkný výhled na celý ostrov. Údolí Hermígua je nejúrodnějším místem na La Gomeře. Pěstují se banány – asi polovina všech z produkce ostrova, ale jsou to jen asi 3 % celkové kanárské sklizně. Na Kanárských ostrovech se ročně sklízí kolem půl milionu tun banánů, z toho asi 320 000 tun na Tenerifě. V okolí Hermígua se dále pěstuje cukrová třtina, avokádo, mišpule, pomeranče, papája, vinná réva i mango. Údolí Hermígua má stálé klima s teplotami kolem 28 °C, vlhkost vzduchu se udržuje kolem 50 %. V létě občas vanou teplé vzdušné proudy z Afriky. Řada dříve prosperujících terasovitých políček je postupně opouštěna. Ve městě žije asi 2 100 obyvatel a tak toto sídlo patří mezi největší na ostrově. U města se nachází cedrový les Boskque del Cedro, přímo ve městě je Etnografické muzeum s tradičním hrnčířským uměním Gomeřanů. Vystaveny jsou také národní folkové hudební nástroje a muzeem zní ukázky z tradiční hudby z La Gomery. Kulaté náměstíčko připomíná býčí arénu, ale býčí zápasy jsou na ostrově zakázány. Areál se využívá pro tradiční kanárský bojový sport Lucha Canaria. Na Playa de Santa Catarina na severním pobřeží ostrova jsou čtyři sloupy, zbytky bývalého obchodního přístavu. Ten po vystavění silnice mezi San Sebastiánem de la Gomera se sousedním Agulem byl nakonec v roce 1958 uzavřen. Až do té doby byl jediným možným dopravním centrem zásobování severu La Gomery. Pláž u bývalého přístavu je kamenitá, jsou zde poměrně silné mořské proudy, takže pro rekreační koupání je toto místo nevhodné a také nevyužívané jako téměř celé pobřeží ostrova.
Pískací jazyk Slibo vznikl díky nepřístupnosti terénu na ostrově. V době, kdy neexistovaly silnice, telefony a další vymoženosti dnešní civilizace, se lidé museli nějak dorozumívat a tak vymysleli speciální způsob komunikace – hvízdání. To má v terénu lepší ozvěnu než mluvení, je dobře slyšet a je srozumitelnější. Hvízdáním si Gomeřané předávali zprávy mezi vesnicemi oddělenými hlubokými nepřístupnými stržemi, tak typickými pro zdejší divokou krajinu. Říká se, že ostrované dokázali „vyhvízdat“ všechno od varování před bouří až po zprávy, kdo kde zemřel, komu se narodilo dítě, kdo a s kým… Tento neobvyklý způsob komunikace přinesli na La Gomeru už v 6. století Guančové, potomci berberských kmenů ze severní Afriky. Španělé se s tímto „místním jazykem“ seznámili jako kolonizátoři v patnáctém století. A tak, než stačili díky šíření křesťanství vyvraždit všechny Guanče, se sami tento pískací jazyk naučili a užívají ho dodnes. Každý tón podle své výšky a síly odpovídá určitému písmenu nebo slabice. Osvojit si toto „umění“ prý lze pouze v mladosti a trvá to asi deset let, než „pískač“ jazyk dobře zvládne. Dobrý pískač se dokáže dorozumět na vzdálenost až 4 kilometry. Slibo se vyučuje jako nepovinný předmět v gomerských školách. S pískacím jazykem se určitě setkáte při obědě, který je součástí jednodenních výletů na ostrov. V příslušné restauraci Vám dokonce bude zapískáno objednané jídlo v několika jazycích – španělsky, anglicky, německy, francouzsky, podobně Vám bude za návštěvu poděkováno a i rozloučení bude „tlumočeno“ do několika světových jazyků. Česky se zatím na La Gomeře nepíská, přesto bych návštěvu tohoto zajímavého místa naší planety doporučil. Pohledy na divoké přírodní scenérie jsou úchvatné a takřka nezapomenutelné. Takže Hasta la vista na La Gomeře, jednom z Kanárských ostrovů Španělska.