G7, G20 a OECD - světové ekonomické organizace
G7 je skupina sedmi nejvyspělejších a největších ekonomik světa. Do skupiny patří Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA. Zastoupena je i EU. Tyto země představují 58 % světového bohatství a více než 46 % globálního domácího světového produktu. Od roku 1975 se členové scházejí každý rok a diskutují o ekonomické politice. Organizace byla založena za účelem slazení makroekonomických iniciativ jednotlivých zemí v důsledku kolapsu směnného kurzu v roce 1971 a energetické krize v 70. letech.
G20 tvořila v roce 2023 ve své podstatě skupina ministrů financí a guvernérů centrálních bank z 20 ekonomik: 19 ze světově největších národních ekonomik a EU. Země skupiny G-20 tvořily 85 % celosvětového hrubého domácího produktu, 80% světového obchodu a 67 % světové populace. Členy této druhé nejvýznamnější organizace pro ekonomiku byly tyto státy: Argentina, Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Francie, Německo, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Mexiko, Saudská Arábie, Republika Jižní Afrika, Republika Korea, Rusko, Turecko, Spojené království, Spojené státy americké a Evropská unie.
Aktualita ze září 2023: Státy G20 přizvou během roku 2024 mezi sebe Africkou unii. Uskupení tak zastoupí i dalších 54 afrických zemí. Jediným regionálním uskupením s členstvím byla dosud EU a jediným stálým členem z Afriky byla Republika Jižní Afrika (s asi 58 miliony obyvatel). Po letech diplomatických snah Afričanů bude mít na významném mezinárodním fóru zastoupení jen místo jediné RJA celkem 55 afrických zemí.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z anglického Organisation for Economic Cooperation and Development) je mezivládní organizace zatím 31 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.
OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.
Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži.
OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice. Je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva, tedy nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám.
V současnosti (2023) má OECD 38 členů, z nichž je podle Světové banky (2007) 27 ekonomik (jsou označeny hvězdičkou) vysokopříjmových (s výjimkou Turecka, Mexika, Polska a Chile).
Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.
Zakládající členové OECD z roku 1961: Belgie*, Kanada*, Dánsko*, Francie*, Německo*, Řecko*, Island*, Irsko*, Itálie*, Lucembursko*, Nizozemsko*, Norsko*, Portugalsko*, Rakousko*, Španělsko*, Švédsko*, Švýcarsko*, Turecko, Spojené království*, Spojené státy americké*.
Další přistoupivší státy s datem roku vstupu jsou: Japonsko* (1964), Finsko* (1969), Austrálie* (1971), Nový Zéland* (1973), Mexiko (1994), Česká republika* (1995), Republika Korea* (1996), Maďarsko* (1996), Polsko (1996), Slovensko* (2000), Chile (2010), Slovinsko (2010), Izrael (2010), Estonsko (2010), Lotyšsko (2016), Litva (2018), Kolumbie (2020), Kostarika (2021).