Po roce znovu na Ukrajině
Mísí se v tom smutek s radostí, že přes to všechno, co děti prožívaly, se jim dostane péče a lásky a věřím, že získají brzy i nové rodiny. Je stálou motivací k práci pohled na šťastné maminy, bývalé děti ulice, které přišly se svými dětmi a partnery na setkání po deseti letech společné služby Otčího domu. Ano má to cenu, ne pro naše uspokojení, ale pro budoucnost těchto dětí.
s Veronikou | s naší Irčou |
Jsem ráda, že se tato práce rozšiřuje i na další okruhy pomoci a to nejen formou humanitární pomoci, která je součástí Otčího domu, ale že se zaměřují tam, kde se moc neinvestuje. Směrování mnohých organizací je na pomoc dětem, kde se očekává pozitivní vývoj a ovlivňování mladé generace, ale už není takový zájem o staré a nemocné lidi, kteří již nemají tento přínos pro společnost, spíš jsou jen pro mnohé zátěží. Trendem nejen naší společnosti je zaměřovat se na výkony, přínosy a jiné aspekty této doby, kdy stáří a nemoci je něco, co je potřebné někam odsunout.
v Pětichatkách | na Kreščatiku |
Díky pomoci holandských přátel staví pod Otčím
domem také domov „důchodců“ a hospic, kde se budou soustřeďovat na pomoc lidem,
kteří by byli odkázaní na smrt hladem a nemocemi, protože nemají nikoho, kdo by
jim nakoupil či se o ně postaral. To jsou nové výzvy, kdy si musíme uvědomit,
že hodnota člověka je jinde než v mládí, kráse a bohatství.
Poprvé
jsem také měla možnost jet do vesnice Matyžyn, kde se manželský pár věnuje
v současné době třinácti narkomanům a alkoholikům. V domě, kde je
strach vstoupit, že vám spadne střecha na hlavu, vládne nadpřirozený pokoj, kde
se člověk cítí hned přijat. Ve dvou malých pokojíčcích snad ani ne velkých
tři na tři metry s nízkými stropy žijí manželé a pět žen, v kumbálku
s jednou postelí nemohoucí muž a v unimo buňce dalších sedm mužů.
Jejich příběhy jsou různé, ale nadšení a radost z toho, že je někdo miluje
a že mohou sáhnout po podané ruce jsou stejné.
Velmi si
vážím jejich odevzdanosti a zapření sebe sama, kdy opustili své pohodlí a
vydali se touto cestou služby bližnímu svému.
Přesto, věřím, že mnozí z vás budou mít
podíl také z této práce, kdy jste mohli přispět modlitbou, finanční
částkou, nebo i pomocnou rukou, kdy jste sami jeli a osobně se účastnili v
službě potřebným.
Danuše
Bednářová