Historie požárnictví
Historie hasičství
První placený hasičský sbor byl na českém území založen už v roce
1853 v Praze. Hlavní odpovědnost za hašení požárů ale ležela od 2. poloviny 19.
století až do druhé světové války na dobrovolných hasičských sborech měst a
obcí. Za první Československé republiky existovaly veřejné (komunální) požární
jednotky z povolání jen v některých větších městech. V ostatních městech a
obcích využívali starostové předpisy prakticky převzaté z Rakouska-Uherska. Ty
umožňovaly přenášet zodpovědnost starostů za hašení požárů na dobrovolné hasičské
sbory. Jejich materiální potřeby však kryly jen částečně. Někde byly dobrovolné
hasičské sbory posíleny městským zaměstnancem zastávajícím funkci strojníka popřípadě
velitele.
Uvedený stav ale samozřejmě neodpovídal potřebám průmyslového
státu v dobách míru, tím spíše za války. Rychlá změna nenastala ani v
protektorátu, kde byl vydán překlad německého zákona jako vládní nařízení o
hasičstvu - veřejné (městské) požární útvary se v Německu nazývaly požární
policie a byly jednotně řízeny ministerstvem vnitra. Asi v roce 1942 byl i v
protektorátu ustaven pluk (Regiment) požární policie Čechy - Morava. Mužstvo
pluku tvořili čeští četníci a příslušníci finanční stráže, kteří byli k pluku přeloženi
a důstojníci. To byli němečtí inženýři, kteří po vystudování ještě
V souvislosti se vznikem federativního uspořádání státu v roce
1969 byla požární ochrana zařazena do výlučné působnosti národních rad, což mělo
za následek vytvoření Hlavní správy požární ochrany MV ČSR a MV SSR.
Následující období je spojováno s nástupem absolventů Školy požární
ochrany ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku, katedry techniky požární ochrany
a bezpečnosti průmyslu Vysoké školy báňské v Ostravě a Vysoké inženýrské požárně
technické školy Ministerstva vnitra SSSR v Moskvě do orgánů požární ochrany.
Výchovou vlastních odborníků a příchodem absolventů středních a vysokých škol, zejména
technického směru, se tak mohl zkvalitnit odborný potenciál profesionální požární
ochrany a schopnost účelně řešit potřeby zabezpečení požární ochrany ve společnosti.
Významnými změnami prošla profesionální požární ochrana v
posledních třiceti letech. Počátkem 70. let se začal měnit podíl zásahové činnosti
jednotek požární ochrany ze zásahů u požárů ve prospěch technických zásahů. V
současnosti tak většinu činnosti hasičů tvoří vedle samotných požárů také zásahy
u dopravních nehod, při živelních pohromách, či zásahy pomocného charakteru
jako odstraňování nejrůznějších překážek, vyprošťování osob apod.
Profesionální jednotky požární ochrany svou akceschopností postupně
nahrazovaly některé druhy technických služeb a přebíraly stále větší kompetence
v oblasti přípravy státu a jeho orgánů na mimořádné události a v provádění
samotných záchranných a likvidačních prací během mimořádných událostí. Této
skutečnosti bylo nutné přizpůsobit právní úpravu a organizaci. Již v roce 1985
došlo k vydání zákona o požární ochraně, který přes své novelizace zůstává
dosud v platnosti. Tento zákon mj. stanovuje základní povinnosti fyzických osob
a firem v oblasti požární ochrany a vymezuje kompetence hasičů při dozoru nad
dodržováním těchto povinností. Proces změn v úkolech a charakteru činnosti Hasičského
záchranného sboru ČR, který svůj současný
Nová právní úprava, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001,
znamenala zásadní změnu v postavení, působnosti a organizaci Hasičského
záchranného sboru ČR. V této souvislosti došlo také ke sloučení ředitelství
Hasičského záchranného sboru ČR s Hlavním úřadem civilní ochrany, a širokou
oblast civilní ochrany tak dostali na starost hasiči, podobně, jako tomu je i v některých
dalších evropských státech.
Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti hraje stěžejní roli v přípravách
státu na mimořádné události, ať se již jedná o hrozby terorismu, průmyslových
havárií nebo živelních katastrof. Hasiči mají rovněž rozhodující podíl na
provádění záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech. Hasičský
záchranný sbor ČR je hlavním koordinátorem a jakousi páteří integrovaného záchranného
systému, který v případě krize slučuje všechny záchranné složky.
Hasičský záchranný sbor ČR v současnosti tvoří generální ředitelství,
které je organizační součástí