Historie Vodního Póla
HISTORIE Vodního póla
Hra, která se vyvinula v moderní vodní pólo začala jako forma primitivního ragby, které se hrálo v řekách a jezerech, jejímž cílem bylo dostat míč na stranu protivníka. Rokem 1869 začaly nové gumové míče vytlačovat původní, vyrobené z prasečího žaludku. O rok později Londýnský plavecký klub zosnoval první pravidla pro tehdy ješte ragby hrané ve vodě. První oficiální zápas byl v témž roce sehrán v londýnském Crystal Palace Plunge.
Začátky vodního póla ukazovaly pouze brutální sílu, jen stěží jsme mohli vidět uhlazené přihrávky a plavání. Každý hráč si byl jistý, že je jeho povinností skórovat za každou cenu, vůbec nezáleželo na jeho postavení, o taktické hře nemluvě. Za gól se považovalo umístit míč oběma rukama na soupeřův břeh. Oblíbeným trikem hráčů bylo dát si míč pod plavky ( tehdy byl míč menší, tzn. 5-9 inch. ), ponořit se pod vodu a podplavat pod vřavou nahoře, dostat se co nejblíže brance a … samozřejmě skórovat. Poslední překážkou ke gólu byl brankař, který stál na patě břehu bazénu.
V roce 1880 skoti změnily pravidla, hra se stala rychlejší a výbušnější, transformovala se z rugby - stylu do dnešní podoby. Hráči mohli být atakováni pouze když drželi míč. Míč museli držet pouze v jedné ruce. Tehdy se poprvé objevila branka s rozměry 10 x 3 stopy ( stopa = 30cm ). Míč změnil podobu, zvětšil rozměry na velikost fotbalového míče. V 90. letech 19.století byla postupně akceptována tato pravidla kolébkou vodního póla, Velkou Británií.
V roce 1888 se USA stala další zemí, ve které se pólo uchytilo a začalo vzkvétat. První americký tým založil anglický instruktor plavání, John Robinson, v Bostonu ( BAA ). O dva roky později založili John Smith a Arnold Heilban konkurenční tým v New Yorku nazvaný Metropole AC, později New York Athletic Club ( NYAC ). Na podzim roku 1890 byla Americe představena nová, poutavá, rychlá a výbušná hra, vodní pólo.
Začátky amerického póla pouze napodobovaly starý agresivní anglický způsob hry, ale brzy američani získali specifický způsob hry. Byla to slátanina hrubých rvaček a násilí. Míč mohl být soupeři brán i pod vodou a hráči jej mohli držet oběma rukama. Hráči se zaměřili jeden na druhého a soupeřili spolu, hra se uzavřela do malých rvoucích se skupinek ve wrestlingovém sevření sebe se držících hráčů. Ztratil se zájem o balón a kolektivní hru. Protože americké bazény byly malé, ztratili američané zájem učit se nová anglická pravidla, která dělala hru čistší a taktičtější.
První americké mistrovství ve vodním pole se uskutečnilo 28. ledna na stadioně Providence, kde NYAC zdolalo BAA v poměru 2:1. Pólo se stalo jednou z divácky nejoblíbenějších her v USA.
Pólo se dostalo do Evropy postupně přes Maďarsko, kde se objevilo v roce 1889, Belgii 1890, přes Německo a Rakousko 1894, až do Francie 1895. V roce 1900 se vodní pólo objevilo na olympijských hrách. Do finále se dostaly celky Belgie a Británie. Británie zdolala Belgii poměrem gólů 7:2. Francouzi skončili na třetím místě.
V roce 1904 se uskutečnilo utkání v USA v St. Louis, kde ve finále američané prosadili svůj způsob hraní tvrdého póla místo evropského stylu hry a němci se už jen vezli s nimi. Ovšem svou roli favorita dokázali britové obhájit na dalších šampionátech, také si dovezli zlato z olympijských her - v roce 1908 z Londýna, 1912 ze Stockholmu a 1920 z Antwerpu.
Po roce 1928 začaly na poli světového póla dominovat Neměcko a Maďarsko, svou nadvládu ztratili až v 80. letech, když přišli na scénu perfektně vytrénované týmy z Jugoslávie, USA, Ruska, Itálie a Španělska, aby spolu bojovali o titul nejlepšího.