13. Nejstarší filosofické školy starověkého Řecka (od Míletské k atomismu)
13. Nejstarší filosofické školy starověkého Řecka (od Míletské k atomismu)
Oddělují se vědy univerzální- matika, astronomie.Řím navazuje na Řeky .
Předsokratovská filosofie
6. – 5. století před n.l. zaměřuje se především na zkoumání přírody. Matematická, fyzikální a astronomická podstata. Hledání jiného než božského principu. Filosofie se odděluje od mýtů.Filosofové prověřují a zpochybňují mýty, staví se proti nim. Řecko- lidé se kromě páce věnují i teoretickému životu, pochybují o výkladu vzniku světa (z chaosu a mýtické bytosti vytváří řád), základy světa hledají v pralátce.
Mílétská škola, Pythagorejci, Eleaté, Atomisté a jejich předchůdci.
Míletská škola.
Filosofové maloasijského přístavu Mílétos se orientovali na hledání jakési základní pralátky, z níž povstává celý svět a která je základem všech věcí. Ačkoli si v mnohém odporovali, shodovali se v tom, že tato látka není jen materiálem, ale je oduševnělá, obdařená vnitřním zdrojem a pohybem vývoje = hylozionismus ( HÝLÉ = látka, hmota + ZOÉ = život)
Thálés z Milétu
Matematik, astronom, filosof, z bohaté kupecké rodiny. Thales vidí pralátku ve vodě. Ostatní látky podle něj vznikají jejím zhušťováním a ředěním. Voda má duši,je proměnlivá, má 3 skupenství,má v sobe božskou sílu. Neodděluje Boha a vodu. Země je plochá deska plavoucí na vodě. Thales předpověděl zatmění slunce. Mimoto proslul také jako skvělý obchodník. Dokázal předpovědět dobrou úrodu, skoupit pole, sklidit a před špatnou úrodou opět prodat.
Anaximandros
Byl Thaletovým žákem. Pralátku nazývá apeiron. Slovo apeiron znamená nezměrné, neomezené. Tato pralátka je živá a má v sobě pohyb. Z ní také vznikl svět, je to vše řídící princip- v něm vznikají tvary a věci, v něm i zanikají. Země byla původně tekutá, horká, později vychládala a tvrdla. Vynalezl sluneční hodiny, vyložil pravidelný oběh hvězd, sestavil model oblohy a mapu Země. První metafyzik.
Anaximanés.
Žák Thaleta. Základem všech pralátek je neomezený vzduch- apeiron aér. Zhušťováním a zřeďováním vzniká hmota- vznik oblak- voda- zřeďováním země se vrací látka zpět k apeiron aeru. Tvoří základ lidské duše. Zhušťováním vznikají mraky a ředěním oheň. Země je plochý kotouč nesený vzduchem.
Iónská škola – Herakleitos z Dresu – Temný filosof
Herakleitos napsal filosofický spis O přírodě, v němž tvrdí, že základní pralátkou je oheň, z něhož zhušťováním a ředěním vznikají světy.Vše vzniká podle míry vzplanutí, vše se navrací zpět do ohně. Je autorem výroku Panta rei – vše je v toku, vše se vyvíjí. Z něhož později vzniklo úsloví „nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ Bývá považován za zakladatele dialektiky- vše běží plyne, nic netrvá věčně, neustálá proměna na bytí, nebytí a naopak.Vývoj se děje v protikladech. Mezi protiklady je neustálý boj, přesto vytvářejí jednotu. Pohrdal obyčejným lidem, nepřítel demokracie.
Světový rozum- Logos- zákon, který vše prostupuje, je jediný neměnný,vše řídící, je poznatelný rozumem. Odtud pochází duše a sem se také po smrti navrací. Působí jako myšlenka v nás.
Pythagorejci
Pythagoras ze Samu
Vědec, matematik, pocházel z ostrova Samos v Egejském moři.jako první se nazval filosofem.Osada Krótón na Sicílii- založil matematicko-filosofický spolek – pythagorejci vytvořili etický kodex správného života: sebezpytování, mlčenlivost, podřízení se celku, věrnost bohům, rodině, přátelům, prostota a askeze.Zabývali se vědeckými otázkami a uměním.
Podstatou světa je číslo nebo číselný princip. Každé jsoucno má svou hranici, mez. Tato hranice má svůj rozměr, který je možné popsat čísly. Existují čtyři posvátná čísla (1,2,3,4) jejichž součet je 10-dekáda = absolutní dokonalost vesmíru. 4 číselné principy:
1 – nomáda-
vyjádření bodu, bod ve vesmíru
2 –
vyjádření přímky
3 – vyjádření
roviny
4 – vyjádření prostoru
Číslem a poměrem mezi čísli lze vyjádřit i kvalitu. Zabývali se otázkami etiky- duše je vězněna v těle a odkázána na převtělování, během převtělování je duše očisťována- duši osvobodím čistotou života.
Dlaší pythagorejci – Filoláos, Alkmainon, Epicharmos
Elejská škola
Podle řecké osady Elea v jihozápadní Itálii. Eleaté neboli Elejská škola patří do předsókratovské filosofie. Filosofický směr i jeho škola vznikly někdy v šestém až pátém století před naším letopočtem. Jako první antický filosofický směr se zabýval řešením otázek naprosto obecně: (metafyzika). Přikládající obrovský význam logickému myšlení. Za zakladatele je považován Parmenidés.
Xenofanés
Potulný básník, pocházel z malé Asie, jeho názory sepsány ve verších- Kritika řeckého náboženství (že Bozi mají lidskou podobu,povahu, vlastnosti, že jich je mnoho). Byl panteistou- Bůh je jen jeden, je všerodící, všudypřítomný a nehybný.
Parmenidés z Eleje
Jako první soustavně pochyboval o smyslovém poznání a věnoval se otázce bytí- ontologii. Parmenidés napsal jediné veršované dílo, „O přírodě“. ,,Jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno‘‘ jsoucno= bytí. Odmítá dialektiku, tvrdí, že bytí je neproměnlivé, je večně trvající, je bez pohybu a je jen jedno všeobsáhlé.Bytí vyplňuje všechen prostor a je popřena možnost prázdného prostoru-nebytí. ,,Myslet a být je totéž‘‘ myšlení=bytí. Gnoseologie u Parmenidese- neotický dualismus- rozeznával 2 cesty poznání: 1) pomocí smyslů 2) pomocí poznání Smysly nás klamou, ukazují nám svět změny- svět změny neexistuje- pohyb není. Pravdu poznáváme logikou rozumu.
Zenón z Eleje
Žák Parmenidův, obhajoval učení svého mistra a používal k tomu aporie = bezradnosti.Obhajoval nemožnost pohybu a vyvracel, že je jsoucen více. Přijetí mnohosti jsoucna a přijetí pohybu vede k neřešitelným rozporům. To ukazuje na příkladu Achyla a želvy. Achylos nikdy nemůže želvu dostihnout, protože když je želva v bodě B a Achylos v bodě A, v okamžiku, kdy se Achylos dostane do bodu B, želva už tam není, protože se neustále pohybuje.
Druhý příklad – o letícím šípu. Má-li šíp dorazit z bodu A do dobu B, musí nejprve přeletět polovinu této dráhy. Ale než překoná polovinu, musí překonat polovinu té poloviny, atd., atd.…Ve výsledku šíp k cíli nikdy nedoletí.
Filosofové přírody- předchůdci atomistů
Od všech předchozích škol se liší v tom, že jejich pralátky nejsou oduševnělé, ale jsou pohybovány vnější silou. Tento přístup je spojuje s atomisty.Snaží se sjednotit hérakleitovské i elejské koncepce.Dynamická proměnlivost přírody vzniká slučováním nemněných základů bytí, které jsou ke slučování přivedeny dynamickým principem. Ten po určité době působí na neměnná tělesa a rozloží j opět do uvedených základů.
Empedoklés
Státník, učitel náboženství, lékař. Pokládal se za Boha. Za základní látky všeho bytí označil čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Spojováním, rozdělováním, působením živlů- vznik a zánik věcí. Empedoklés byl dualista - hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska - síla sjednocující, a nenávist- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi těmito dvěma extrémními stavy.
Anaxagorás
Jako první se začal zabývat filosofií v Aténách.Obviněn z bezbožnosti- stavěl se proti řeckému náboženství, snažil se nalézt i mechanické příčiny fungování světa,. Pralátky jsou semena, spermata- neměnné základy světa, je jich nekonečně mnoho a dají se dělit, za hybný princip, který semena spojuje ve věci i věci ničí a rozděluje je zpět na semena, pokládá Nůs (harmonický duch-všemohoucí myslitel). Nús existuje pouze pro sebe, není smíšen s ostatními jsoucny a působí z jednotlivých částic celek světa, kosmos.
Atomisté
Navazují na mladší fyziky, Anaxagora. Koncepce atomismu ovlivnila vědu až do 19.století.
Leukippos
Zakladatel atomismu.Formuloval logický zákon kauzality (dostatečného důvodu, příčiny a následku)= nic se neděje nadarmo, vše je podmíněno nutností.
Demokritos
Cestoval po celém známém světě, do Indie. Napsal mnoho spisu, ale většina se nedochovala- jeho díla odmítal již za jeho života Platón a později křesťané, tudíž podlehla několikerému ničení. Ontologie: svět je jednota bytí a nebytí – bytí jsou atomy a nebytí je prázdno, ve kterém se atomy pohybují => i nebytí má svou existenci. Základ plného jsoucna- atomy –nejmenší, nedělitelné částečky hmoty, jsou nestejnorodé, liší se velikostí a tvarem, pohybují se po předurčených drahách. Vše vzniká spojováním a rozdělováním atomů- jednotlivé duše u věci, vše podléhá totální determinaci => neexistuje náhoda, ta pramení pouze z lidské nevědomosti.Věci mají:
primární vlastnosti- tíže, váha, tvar, tvrdost, hustota.
Sekundární vlastnosti- ty, které se nám pouze jeví- barva, teplo, chuť, vůně..
Cíl života- blaženost, spokojenost mysli, umírněnost. Všeho užívat s mírou. Pohrdal smyslovými prožitky, soustředil se na duchovní hodnoty.