20) Filosofie 20.století
20) Filosofie 20.století
na konci 19.století se do Evropy přenesly myšlenky pragmatismu, který praví, že pravdivé je to, co je užitečné.
Tato filosofie je veskrze americká, oproti ostatním směrům se více zabývá konkrétními pojmy než abstraktními. Navazuje na empirismus - neexistují obecné pravdy, každý vnímá skutečnost jinak.
prvním byl Charles Pierce, který ale není tolik významný.
William James (1842-1910) podle kterého neexistuje objektivní pravda
a John Dewey (1859-1952) kt. tvrdí, že vše kolem nás jsou pouze nástroje pokroku.
V Evropě se příliš neujal, jen Karla Čapka zaujala relativita pravdy, kterou popsal v povídkách Hordubal, Povětroň.
směr vitalismus vychází z myšlenky, že "Základní hodnota života je život sám o sobě". Jeho představitelé se snažili vnímat krásu každodenního života, dbát na základní mezildiské vztahy, jejich přirozenost, lásku... negativy jsou násilná smrt, válka.
je to opozice k německým filosofickým směrům.
Henri Bergson (1859-1941)
zakladatel, dostal Nobelovu cenu za literaturu. Hovoří o jakési tvořivé síle - élan vital, což je iracionální síla, podstata života. Je svobodný, ale v neustálém souboji s hmotou. Naslouchat hloubkám života lze jen intuicí. Náboženství dělil na 2 základní formy - statické, které je podobné zvířecímu instinktu, zautomatizované, vytváří společnost - a dynamické - (aneb mystika) které je pouze pro pár výjimečných jedinců, kteří v sobě odkryjí božskou jiskru, kt. máme v sobě všichni.
Fenomenologie je pokus o pevné stanovení základů filosofie, aby se mohla stát základem pro zkoumání skutečnosti. Neřeší podstatu věcí, ale to, jak se lidem věci ukazují. Založil ji:
Edmund Husserl (1859-1938)
gymnázium studoval v Olomouci, inspirace Déscartem a Kantem.
byl velkým skeptikem co se týče poznání. Poznání skrze psychologické procesy nelze nikdy vyvrátit obecné tvrzení. Tvrdil, že vše co víme o tomto světě je založeno na dogmatech, ale musíme se jich zbavit, neboť jen očištěni od těchto obecně vžitých představ se dostaneme k čistému vědění, neboli fenomenům (jakási podstata věcí) --> fenomenologie je tedy spolehlivý základ všech věd.
Lidské vědomí je intencionální - neboli jakožto subjekt se soustředí na objekt, ale je sním současně propojeno aktem vědomí (noesis), tedy neexistují pouze čisté subjekty a objekty.
Martin Heidegger (1889-1976)
Z chudé rodiny, díky talentu dostal stýpko a stává se Husserlovým žákem. Za Hitlera vstoupil do NSDAP a působil jako rektor na freiburské universitě, ale ačkoliv prosazoval své reformy s pomocí nacistů, působil i pozitivně - zachránil jednu židovku, pár knih atd..po 45. mu bylo zakázáno působení a zhroutil se. Pak se ale vzchopil a dále působil.
jeho myšlení nazýváme jako fundamentální ontologii, pohybuje se na rozhraní mezi fenomenologií a existencialismem.
Předešlé filosofii vytýkal zaměňování pojmů "jsoucna" a "existence". H. tedy provádí analýzu způsobů lidské existence a dochází k názoru, že všechny jsoucna kromě člověka jsou, trvají, ale člověk existuje, což je jedinečné bytí vyznačující se tím, že je potřeba jej naplnit - prožít jej aktivně a převzít plnou odpovědnost. Tuto specifickou existenci nazývá Dasein (pobyt). Ńa základě této analýzy Heidegger vymyslel ještě spoustu novinek jako že:
lidský pobyt se vyznačuje starostí (Sorge), kt. může vést k depresi...
pobyt zde jsme si nevybrali a přesto musíme za něj převzít zodpovědnost.
lidské bytí je vždy "bytí ke smrti" a bla bla bla.....
toto vše rozvinul ve svém spisu
-
Bytí a čas
Jan Patočka (1907-1977)
pokračovatel fenomenologů, vymyslel č. ekvivalenty k pojmům Heideggra (pobyt, starost..)
Existencionalismus vznikl v 20.-30.tých letech v Němemcku, avšak jeho předzvěsti je možné vysledovat až k Dostojevksému, Nietzschemu, Kirkegaardovi či Kafkovi. Z Němec se přesunul do Francie, kde vrcholí 40.-60.letech.
Je to filosofie existence, která zkoumá chování jedince v mezních situacích, což jsou jedinečné chvíle, kdy jedinec poznává základy bytí a je schopen ho naplnit. Tyto situace jsou pro každého jiné - válka, nuda...
z toho vyplývá olbřímí subjektivismus tohoto směru - zachycují se konkrétní jedinci v konkrétních chvílích, nehledá se obecná pravda.
dělíme ho na křesťanský a ateistický
Karl Jaspers (1883-1974)
Studoval psychiatrii, přítel Heideggera, ale po jeho kolaboraci s nacisty se na něj jaspers vykašlal. Jeho žena byla židovka - Gertruda Mayer - za války pronásledováni. Patřil mezi teistické existencionalisty, obeznámil veřejnost s Kirkegaardovými spisy. Mluví o jakýchsi horizontech, ve kterých my lidé myslíme. Tyto horizonty jsou postupně stále více otevírány až dojdeme k poslednímu horizontu, který nelze přímo pojmenovat - je transcendentní. lze ho ale poznat skrze šifry, které najdeme ve fil. pojmech, umění, či cokoli jiného... Také lidská "existence" je jaksi neuchopitelná. Přichází k nám právě v oněch mezních situacích, kdy se přestaneme upínat k jednotlivostem (zdraví, materie) a stojíme tváří v tvář transcenedenci. Existence tedy není samozřejmost, ale musíme k ní dojít. Jinak jde pouze o "pobyt" (dasein)
V dějinách filosofie přišel na to, že klíčová doba pro svět byla 800-200 př.nl., kdy vznikl konfuc, tao, budd, zoroastrismus i ant.filosofie. --> člověk začal vnímat.
-
Otázka viny - dílo je reakcí na 2.sv.v a klasifikuje vinu., uvaluje zde na němce kolektivní vinu.
Jean-Paul Sartre (1905-1980)
prý malý a ošklivý, byla mu udělena Nobelovka, ale odmítl ji. Měl složitý, ale nutný vztah se Simone de Beauvoir. Byl v komunistické str., ale vystoupil. Přednášel na různá aktuální temata a hodně cestoval. Psal nejenom filosofické spisy (ateistický ex.)
-
Bytí a nicota
ale také prózu s nádechem filosofie
-
Zeď
a hlavně dramata, kterými se proslavil nejvíce
-
S vyloučením veřejnosti
Albert Camus (1913 - 1960)
Vyrůstal v Alžírsku, kde se také seznámil s literaturou - stal se novinářem. Pak odjel do Evropy a zapojil se do protifašistického hnutí. Nikdy se nepovažoval za filosofa, ale za romanofisce (Nobelova cena). jeho romány však mají vždy nádech pocitu absurdity z vlastní existence.
filosofické spisy:
-
Mýtus o Sisyfovi - z pohledu Sisyfa, který má za úkol valit kámen do svahu a překulit ho, ale nikdy se mu to nepovede, kámen vždy zklouzne zpět. Řeší absurditu našeho života, ale nevidí ji jako negativní, ale dochází argumentací k pozitivním závěrům - Sisyfos je pánem svého marného a neodvratného života.
-
Člověk revoltující
beletrie
-
Mor
-
Cizinec
Psal také dramata
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
eště bůbr...
(magda, 7. 4. 2008 20:57)
Martin Buber (1878-1965)
židovský filosof, zapojil se do sionistického hnutí, na poslední chvíli r. 1938 opouští Německo a žije v Palestině. Byl velmi ovlivněn chasidským myšlením - tedy že Bůh se nám zjevuje v každé věci a přiblížíme se k němu každým skutkem. Koncipoval filosofii dialogu - spis:
* Já a Ty - tvrdí, že člověk se stává uplným až v dialogu mezi dvěma subjekty. Problém moderní doby je, že obracíme své vztahy v já-ono, což je vztah monologický a ono je pouze věcí. "Ty" je také Bůh, se kterým bychom měli mít vřelý vztah.
přiřazovat Bubera k nějakému směru je občas obtížné. Kromě existencionalismu ho řadíme také k filosofické antropologii.
Recommendations: how to promote your catholicschoolgirlsrule.estranky.cz
(LatonyaSAF, 27. 3. 2018 12:19)