1. Vývojová psychologie
Vývojová (ontogenická) psychologie
zkoumá, jak se jedinec vyvíjí a mění v průběhu svého života(zda je jeho vývoj členěn do etap, či probíhá plynuje)
původně se zabývala pouze vývojem dětí od na rození do dospělosti, nyní svývojové procesy člověka od fáze před narozením až do smrti
zkoumá tělesné, emociální, kognitivní a sociální změny k nimž dochází během celého života jednotlivce
zabývá se také stanovením podílu vluvu dědičnosti a prostředí na psychickém vývoji
hledá vzájemný vztah mezi činiteli ovlivňujícími vývoj
Existují dvě základní pojetí vývojové psychologie:diferenciační a stadiální.
Diferenciační: vývoj probíhá plynule, bez výraznějších předělů. Osobnost se postupně mění z jednoduché soustavy na složitou. Psychologická diferenciace rychle postupuje zejména v dětství, v dospělosti je její nárůst již jen pozvolný, proto bývá považována za důsledek zrání, tedy je jí připisována závislost na vnitřním rozvoji organismu.
Stadiální:vývoj osobnosti je chápán jako řada vývojových etap s určitými úkoly v každé z nich. Vyřešení nebo naopak nezvládnutí úkolu na úrovni každé etapy rozhoduje o dalším směru vývoje osobnosti.
Mezi stadiální pojetí vývojové psychologie se řadí Freudova psychoanalýza, Eriksonova neopsychoanalýza a Piagetovo pojetí vývoje jedince především z hlediska kognitivního vývoje.
Freudovo pojetí – psychosexuální vývoj
člení vývoj dítěte na pět základních etap.
soustřeďuje se na jeho afektivní prožívánísvěta dítěte, na vývoj jeho pudového života a na dynamické stránky osobnosti (Struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dítěte s konflikty, k nimž v průběhu jeho psychosexuálního vývoje dochází mezi pudovými tendencemi organismu a nároky působení vnějšího prostředí)
Pro každé stadium vývoje je typické zaměření veškerého zájmu jedince na určitou erotogenní zónu vlastního těla, která je zdrojem slastných pocitů při uspokojování sexuálního pudu v nejširším významu tohoto pojmu tak, jak ho užívá Freud. Její uspokojování (saturace) umožňuje další vývoj nebo naopak její neuspokojení - frustrace je rozhodující pro případné ulpění na problémech daného vývojového stadia.
Vše je řízeno především libidem, pohlavním pudem. Nerušenému uskutečňování tohoto pudu však během života jedince ve společnosti vstupují do cesty překážky, které přicházejí nejprve zvenčí, zejména od rodičů, postupně jsou jedincem zvnitřněny a stávají se součástí svědomí.
Stadia:
orální- 1. rok života (dítě saje-vzniká orální závislost, když začnou růst zoubky má potřebu kousat) problémy v tomto období→kouření v dospělosti
anální- 2.-3. rok života (touha prozkoumávat vlastní exkrementy-zakazováno rodiči)
falické-4.rok (hlavní zájem se přesouvá do oblasti genitálií- časté otázky, na rozdíl mezi pohlavími, rozmnožování a pod- Oidipův syndrom) problémy →neurotické potíže
období latence-5.-6.rok- začátek puberty (dítě se odvrací od vlastního těla k novým úkolům-nástup do školy, relativní klid)
genitální-od začátku puberty ( reaktivaci sexuálních pudů, ústup od egocentrických přístupů navazování vztahů, dochází k sjednocení výsledků dosažených během všech předchozích stadií v konečnou celistvou strukturu osobnosti a při jejich úspěšném průběhu pak v konečném žebříčku pudových hodnot zaujímají podřízená místa)
Eriksonovo pojetí - psychosociální vývoj
nepokládá za důležité biologické maturační faktory
zdůrazňuje hlavně společenské, historické a kulturní podmínky vývoje dětí.
Zdravý vývoj je nutně závislý na zdravých sociálních vztazích v jeho nejbližším okolí, na způsobu výchovy, na tom jak bude úspěšné ve škole
osm psychosociálních stádií. Každé stadium je určeno typickým základním úkolem – konfliktem, až po úspěšném vyřešení takového konfliktu může jedinec zdárně postoupit dále.
Základní důvěra proti základní nedůvěře ( dítě a matka jeko jeden celek, dítě musí získat důvěru aby se mohlo od matky osamostnit.
Autonomie proti studu a pochybám (dítě ovládá vyměšování, uvědomuje si přední i zadní stranu, pozornost na vyměšování, okolím nepřijímáno-pocity studu)
Iniciativa proti vině (překonávání překážek, rozlišování záměru a důsledku, pocity viny, přehnané pobírání viny)
Snaživost proti méněcennosti (začátek školní docházky, systematická práce, pokud je hodnoceno jen podle výkonu cítí se méněcenné)
Hledání vlastní identity proti konfúzi rolí (druhý stupeň ZŠ- 18 let- důležité období. Starost o to jak se jevím ostatním, kolísání nálad, jistá nevyrovnanost)
Intimita proti isolaci (člověk vstupuje do intimních vztahů, pokud má strach z intimity dochází k isolaci)
Generativita proti stagnaci (20-40 let- zakládání rodiny, péče o druhé, odpovědnost)
Integrita já proti zoufalství (přirozená důvěra v sebe, naplněnost života, vyrovnanost, sounáležitost)
Stádia vývojové psychologie
Prenatální
ve třech týdnech začíná tepat srdce
8,5týdne začíná pracovat mozek
6. měsíc- dokáže rozeznat hlas člověka
poslední 2 měsíce dokáže aktivně ovlivňovat své okolí
dítě si samo určí kdy se narodí
porod je pro dítě obrovský šok
Novorozenec
reaguje na lidské doteky
dokáže se sám dostat k prsu matky a dokázat tak že k ní patří
neuvěřitelně bdělý
Kojenecké období
celý první rok života
největší skok ve vývoji
začíná jednat záměrně
v 8 měsících umí rozlišit prostředek a cíl
okolo 1. roku promyšleně a cíleně jedná
Socializace:
do 8 měsíců klidné
8.-9. měsíc separační úzkost
Tělesný vývoj
rostou zuby- psychická nepohoda
kojení je psychicky velice důležité
Batole
úplně se rozvíjí jemná motorika
dítě napodobuje zvuky
začíná mluvit: 1,5 roku 10 slov, 2 roky 200 slov
učí se lidskému způsobu hovoru, začíná chápat symbolický význam slov
fáze vzdoru a negativizmu, zkouší co může
učí se vyměšovat
uvědomuje se svoje já
Předškolní (školkové) období
motorický vývoj, učí se kreslit, koordinace
velký pokrok v řeči, používá slova k seberegulaci
začíná vyrůstat z rámce rodiny, má rádo i cizí lidi, děti ze školky atd
myslí egocentricky(existuje jen to co ono vidí)
dítě se polidšťuje (antropomorfismus)
mění fakta podle svého přání- magičnost (zní to jako že si vymýšlí)
myslí si že vše je vyrobeno(artificialické myšlení)
projevuje větší snahu o socializaci
oběvuje se svědomí
učí se rozvíjet schopnosti ve hře
Mladší školní věk
pomalejší růst
snadné vyčerpání, rychlá regenerace
do všeho jde pohlavě
učí se ovládat myšlenkové pochody (lepší paměť ,zdokonalení řeči)
nové úkoly a povinnosti ve škole
dítě je poprvé samo bez rodičů
vazba na učitele
učí se jednat
Období dospívání
větší emoční rozkolísanost- změny nálad
impulsivita jednání
nepředvídatelnost reakcí
rozumový vývoj není závislý na škole
člověk dosahuje svého maxima
Pubescence
11-15 let (dívky 11-13 chlapci o dva roky později)
fáze vlastní puberty- do zahájení reprodukčních schopností
vztahy k vrstevníkům: 11-12 let jednopohlavní skupinky, počátky vřelejších vztahů,13-15 intenzivní vztahy,vyprávění vymyšlených zážitků,
mravní vývoj:ujasnění motivů dobra a zla, jedná tak aby prospíval svému okolí
rodina: konflikty které mají krátké trvání
Adolescence
15-22 let vění se postavení člověka ve společnosti
nalézání vlastní identity
Dospělost
Časná dospělost:
20-30let
přechod mezi adolescencí a dospělostí, produktivní orientace, upřesnění osobních cílů, nezávislost na rodičích, hledání partnera zakládání rodiny
dosažení zralosti, plná zodpovědnost, přijetí své úlohy, vlastní identita
Střední dospělost
30-45 let
upevnění již získané identity, plná zodpovědnost v rodině při výchově dětí, samostatnost
krize středního věku
problém identity, otázky vlastní smrtelnosti
nespokojenost se vztahem
Pozdní dospělost
45-65 let
na vrcholu své kariéry
menopauza u žen, psychický přeechod u mužů
odchod do důchodu
vlna depresí, pokusy o sebevraždu
Stáří
65 let a více
nástup fyzických omezení
žen je výrazně více než mužů
Umírání a smrt
¨strach
zpráva o smrtelné nemoci:fáze
popření,šok
zlost, hněv
smlouvání
deprese
vyrovnání se
smrt
Psychologie osobnosti
Studuje rozdíli mezi lidmi a konstelace jedinečných psychických vlastností, které specificky ovlivňují způsob myšlení, chování a cítění určitého jedinceči typické skupiny osob
zkoumá výsleky interakcí mezi individuálními mentálními dispozicemi a situací
problematika duševních rozdílů mezi muži a ženami
Osobnost
jedinec-individuum
osobnost je utvářena ve vztazích mezi lidmi a ve společnosti a v nich sed také projevuje
osobnost se vždy projevuje jako celek, všechny charakteristiky, které se k ní vztahují, jsou navzájem propojené
Teorie osobnosti
S.Freud-domnívá se, že člověk není pasívním, má notnou dávku aktivity - dynamický, dynamika souvisí s konflikty Id X Superego / pud sexuální X pud agresivní; dominující období života - mládí, rané dětství -> naprostá většina zážitků z tohoto období určuje pozdější osobnost
Adler-kritik Freuda, polemizoval zda se vše točí jen kolem agresivního a sexuálního pudu; domníval se že nejdůležitější motivační faktor je seberealizace, pocit méněcennosti -pozitivní motivační faktor( uvědomím si, že nejsem na úrovni dovedností, které ba odpovídaly mým tužbám -> zjistím nedostatek a zapracuju na něm) - předpokládá úspěch, když se snaha nesetká s úspěchem může se proměnit v komplex méněcennosti(vyvolám opakovaným neúspěchem) - dojem absolutního smolaře, přestávám si věřit, podceňování
Behaviorismus-osobnost je utvářena pouze na bázi vlivu vnějšího prostředí, působení prostředí
Teorie socializující - autorem americký psycholog a sociolog G.Mead, teorie o sociálních rolích, člověk se ocitá na světě s určitým psychickým vybavením (determinuje ho to), dostává se do prostředí, které ho nutí zaujmout určitou úlohu, plnit ji a hrát, prvek pasivity i aktivity, člověk svou roli hraje i když se změní nějaký prvek jeho osoby; Mead se domnívá,že důležitým kritériem je naše soc.role,kterou v životě máme,člověk se stylizuje do role
Max Weber-teorie stratifikační, sociologický index - doplňující inf. co člověk v životě dělá,jak je na tom v soc.žebříčku,věk,profese,prestiž
Allport-neopakovatelnost člověka-individua,člověk by neměl být škatulkován-mít přiřazenou roli a nemoci ji změnit,člověk je tvorem přítomným a budoucím
T.Carlyle-2.po.19.st,problematiku osobnosti redukoval,osobnost pouze něco vyjímečného,osoba významná,dílo:O hrdinech a úloze hrdinství v dějinách
Struktura osobnosti - složky ,faktory-kritéria: 1.vlastnosti jedince(danosti čl.-dlouhodobý charakter,nemění se rychle,intelektová sféra,schopnosti odhadu situace,rychlost rozhodování) 2.rysy osobnosti(schopnost soustředění,smysl pro povinnost,odpovědné jednání,dlouhodobější char.) 3.stavy osobnosti (emocionální sféra,do jaké míry nás ovlivňují emoce) 4.zkušenostní rovina(naše vybavenost poznatky,rovina vědomostí), 5.asimilace (přizpůsobení se podmínkám ,okolnostem) +akomodace(touha,snaha,schopnost přizpůsobovat si okolí, situace)
Typologie osobnosti
Kretschmer -struktura osobnosti-základní typy stavby těla,myšlenka vzájemného propojení tělesné konstrukce člověka a psych.vlastností,všímal si somatické stránky
1.astenik(leptosom)-subtilní kostra, ne mohutná svalová hmota, přisouzeny vlastnosti :introvert, málo komunikativní, nevyhledává větší společnost, nevyrovnaný v emocionální sféře, hodně náchylný k duševním poruchám
2.piknik- nižší postavy, mohutnější muskulatura -nebývá rozvinuto do síly-ochablejší, vystouplé břicho -sklon k obezitě, extroverti,společenští,komunikativní,dobrosrdeční,vyrovnaní
3.atletik sportovní,nejvyrovnanější typy,schopni držet emoce na uzdě,družní, společenští
Hippokrates
cholerik-obecně vžitá představa cholerického člověka,u ničeho dlouho nevydrží, ale lidé schopni soustředit energii na práci, razantní rychlé jednání, vztahovačnost, přílišná razance, někdy netrpělivost
melancholik -citová nestálost,uzavřenost,těžko odhadnout co si dotyčný myslí-nedává to najevo, blízko k určitým pocitům méněcennosti, působí na ně stresové situace, nejblíže k rizikové skupině duševně nemocných
flegmatik -ne razantní řešení problémů,silná koncentrace,dlouhodobý výkon,konzervativní
sangvinik-od sangvi=krevEysenck -více kombinací vlastností,rysy osobnosti nejsou pouhým výsledkem psych.vývoje,mohou se dotvářet v prostředí,ve kterém se člověk pohybuje,souvisí s učením (člověk si dokáže odbourat vlastnosti, které jsou mu na obtíž)
Rysy osobnosti
-odpovídají hovorovému označení povahové vlastnosti- vytrvalost, družnost ,upřímnost, pravdomluvnost...
- psychická vlastnost,která se projevuje určitým způsobem jednání,chování,prožívání
- projevují se v různé míře
1.dominance X submise, dominance-ambicióznost,touha prosadit se a získat výhodnější ostavení,vzestup na spol.žebříčku / submise- podřízenost ,uzavřenost, neklade si velké cíle, nerad v řídící pozici
2.extroverze X intraverze, ex-otevřenost,komukativnost,flexibilita/ in-uzavřenost, nerad ventiluje názory, často kombinace se submisí
3.stabilita X labilita, emocionální rovina,stálost citových projevů
4.rozhodnost X nerozhodnost, roz-přehnaná u choleriků,svět je černo-bílý / ner-melancholici,málokdy u flegmatiků
5.sebeovládání X nedostatek sebeovládání