Janine’s POV
Zbývá už jenom pár týdnů....pár týdnů a já už nebudu vídat každý den Sonnyho.Jeho úsměv a oči a ty jeho tanečky a šílený jekoty a ani jeho skuhrající hlas.Všechny tyhle dokonalý věci mi budou chybět.Půjdu k tý ženský, kterou ani neznám a jestli budu mít „štěstí“, tak u ní zůstanu dva roky než mi bude 18 a pak si snad budu moct najít vlastní domek někde nebo byt.Byla jsem vděčná aspoň za to, že budu moct zůstat tady na škole.
Co se týče problému ve škole, tak jsme na tom pilně pracovali....teda jak to bylo v našich silách a nezapomněli jsme někdy na to, proč vlastně třeba jdem ven.Ono někdy když jdete tak pod noční oblohou teplého letního večera, tak máte myšlenky spíš na jiný věci než na chladný podzemní kobky...
„Ahoj motýlku..“ dal mi pusu na tvář Sonny a objal mě kolem pasu.Byl ještě celý zadýchaný jak běžel z dolního patra nahoru.Měli jsme ted‘ společnou hodinu.Vešli jsme do třídy a jako vždycky a zaujali volná místa vzadu.Neměla jsem moc náladu na nějaké rovnice, kterým jsem stejně nerozuměla a tak jsem začala kreslit jakmile zazvonilo.Měla jsem popravdě celkově dost špatnou náladu.Sonny celou hodinu na mě nejistě pokukoval, ale já jsem se tvářila jak bouřkový mrak a nevěnovala mu pozornost.Já vím nezaslouží si to, ale mě prostě nebylo do řeči.
„Mumínku...mě není dobře...asi si na obědovku půjdu lehnout..“ řekla jsem mu a rychle zmizela směrem můj pokoj.Zůstal za mnou trochu nechápavě zírat.
Cestou na intr jsem skoro ani nekoukala na cestu a samozřejmě se mi podařilo do někoho vrazit.Hm mohl by tenhle den být třeba ještě horší?!?!
„Promiň nechtěla jsem...“ špitla jsem a skoro se ani nekoukala do koho jsem vrazila.
„To je dobrý...to se mi stává často...“ odvětil příjemný klučičí hlas, který patřil i k milému obličeji a úsměvu.Byl mi nějak povědomý, ale něco mi na něm nesedělo.Zřejmě viděl můj zmatek ve tváři a ještě víc se usmál.
„Já jsem Joel...možná znáš mého bratra Bengieho..jsme dvojčata..“ uchechtl se a musela jsem uznat, že byl opravdu sympatický.Měl potetované ruce, ale žádné piercingy...což bylo asi to co mě zmátlo, protože jsem ho asi měla zafixovaného s piercingy.
„Ah..aha...já jsem Janine těší mě.“ chvíli jsme tak postávali a ani jeden z nás zřejmě nevěděl co říct.Pak se Joel usmál a nabídl se, že půjde se mnou kamkoliv mám namířeno.Ale než jsem cokoliv stačila říct, tak se za našimi zády přiřítil kdosi a velmi nahlas si odkašlal.
„Ehm miláčku....když jsme mluvili o tamté věci, tak jsem měl namysli dneska....no víš co myslím....“ významně se na mě podíval Sonny a objal mě kolem ramen.Co to mělo jako zmanat tohle??!Nechápavě jsem se na něj podívala a on na mě vrhl pohled „víš moc dobře, že mlžim, tak spolupracuj!!“.Nezbývalo mi než dělat, že vím o co jde a jít se Sonnym.Co nejmileji jsem se rozloučila se značně zmateným Joelem a nechala se odvést směrem ven.Jakmile jsme vyšli před školu, tak jsem okamžitě spustila.¨
„Co to jako mělo bejt?!!Můžeš mi to vysvětlit???Co to oslovení jak z Bravíčka?!...vživotě si mi takhle neřekl...“ chrlila jsem na něj a on se tvářil, že neví kam koukat.
Sonny’s POV
„Ehm..tak promiň...“ špitl jsem a díval se do země „...sem netušil, že máš s tím klukem rande...“ pokračoval jsem už trochu jízlivěji.Když se tak rychle divně vypařila, tak jsem musel jít za ní.Tohle se jí nepodobalo a muselo tu být něco špatně.A pak jsem viděl jak tam stojí a baví se s tím klukem, který vypadal, že by jí na místě vojel....nebo teda mě to tak přišlo.A ona se červenala a tak na něj koukala....no zkrátka se ve mě začla vařit křev a musel jsem včas zasáhnout.Dát tomu blbečkovi najevo, že tohle je moje holka!!Musím uznat, že jsem se choval jak pitomec, ale prostě nevím co to do mě vjelo.
„RANDE???...TO SI ZE MĚ MOORE ASI DĚLÁŠ SRANDU ŽE JO?!?“ vyrušil mě z úvah dost silný Janine hlas.Vykuli jsem na ni oči a nevěděl co jí na to říct.
„Já...nevím...no tak co já vím..“ polkl jsem naprázdno a bezděčně ustoupil vzad.
„Ale já vím!!Jsem teda netušila, že si o mě něco takového myslíš!...já bych si teda o tobě nikdy nemyslela, že bys šel za jinou holkou....co tě to popadlo?!?“ hodila na mě nechápavý a rozhořčený pohled.Popravdě taky bych rád znal odpověd‘ na tulhe otázku.
„Jo protože o mě by žádná jiná holka nezavadila...“ vyštěkl jsem ve zmatku a Janine se na tváři objevil naprosto překvapený výraz a pak jako by něco chtěla říct, ale raději to vzdala.Otočila se na patě a odešla jako vichřice.....eh že bych něco posral?!?
Janine’s POV
To...on....BOŽE!!!!Jak můžou bejt někdy kluci takový blbci?!?!JAK SI TO MOHL MYSLET!!!Jeho náhlá žárlivost mě naprosto odrovnala...teda ono je to někdy sladký, ale teda popravdě mě to spíš štvalo.Měla jsem pak pocit, že mi nevěří.Zaplula jsem na pokoj a tam byla zrovna jenom Britney.FAKT SUPEEER!!!Kdo mě ještě dneska nasere!?!?
„Zlatíčko prosímtě nemáš pilníček na nehty??“ zašvitořila Brit a já jsem se už prostě neudržela.
„NEMÁÁÁÁÁM!!!“ zařvala jsem zplna hrdla a Britney vypískla a vyletěla z pokoje.A asi jí nevadilo, že byla jenom v podprsence.Ufff...ulevilo se mi aspoň trochu.....Jak mohl?!?Začaly se mi do očí drát slzy...sakra proč je dneska všechno tak strašně nahovno?!!
Vykašlala jsem se na odpoledku a celou dobu proležela v posteli.Nějak mě nic netěšilo...a už vůbec ne myšlenky na Sonnyho.
Sonny’s POV
Tak to sis chlapče pohnojil tohleto.Musel jsem něco udělat, abych si to vyžehlil, protože bych asi nepřežil, kdyby se na mě zlobila až do večera.Ale jak to udělat??Bloumal jsem po škole a přemýšlel nad tím, když jsem před sebou uviděl školníka.Okamžitě ve mě hrklo a schoval jsem se za roh.Jeho dlouhé umaštěné vlasy kolem něj vlály a vytvářelo to ještě víc dojem černokněžníka.Měl jsem ted‘ v kalhotech skoro naděláno.Prošel kolem a ani si mě nevšiml.Jako by si něco mumlal naštvaně pro sebe a někam spěchal.Probudila se vě mě zvědavost a nenápadně jako detektiv, jsem se za ním vydal.Zamířil ke svému bytu ve škole.Než jsem však k němu stihl dojít, tak za sebou zabouchl dveře.Rychle jako střela jsem vyběhl ven a šel se podívat oknem.Viděl jsem ho jak se hrabe v nejakých knihách a sbírá různé věci po bytě.Pak zamířil do zadní mistnosti.Nechal za sebou otevřené dveře, takže jsem viděl, že osunul polici vzadu a otevřel tajný vchod.No tohle!!!Ted‘ tu šlo o čas!Věděl jsem, že když půjdu vchodem v levém křídle, tak se dostanu mnohem rycheji k prvnímu rozcestí.Běžel jsem co mi nohy dovolovaly a konečně narazil na ty dveře ve zdi.Zmáčkl jsem třetí cihlu odspodu na níž jsme si s Jan udělali značku a zed‘ povolila.Vytáhl jsem opět svůj mobil a posranej až za ušima se vydal už dobře známou cestou.Bylo to bez Jan divný a tak pustý.
Po chvíli jsem se dostal k tomu rozcestí a zahnul v pravo, kde byla chodba vedoucí ke školníkově bytu.Slyšel jsem odtamdtud nějaké hlasy a zarazil se v chůzi a jen poslouchal.
„Jak dlouho tu ještě budu??“ skřehotal přiškrceně jeden znich a ztěžka oddychoval.
„Hele kdyby ses mi nepřiplet, tak si tu vůbec nemusel bejt!!...Ale nééé tys do toho musel strkat nos!!“ rozlobeně huhlal druhý.
„Ale přece jsem vám nemohl dovolit, abyste...“ skuhral dál první hlas.
„SKLAPNI!!“ zařval druhý a bylo vidět, že musí vynakládat značné usílí, aby nepropukl v záchvat hněvu.
„Kvůli tobě se ted‘ všechno protáhlo!!!Mohl jsem to už dávno mít hotový, kdyby ses mi nepletl do cesty!!Uvědomuješ si vůbec co jsi všechno způsobil??“ syčel vzteky stále ten druhý.
„Já..prosím pust’e mě...já nikomu nic neřeknu..přísahám!Ve škole mě stejně musejí už hledat...“ naříkal první.
„Ale hovno tě hledaj!Zařídil jsem to tak, že si na tebe ani nevzpomenou!!A kdo by tě našel tady...“ žačal se smát hnusným skřípavým smíchem druhý. „Sklapní a tady máš vodu...ještě vymyslím co s tebou...ale možná mi budeš ještě užitečný..“ d’ábelsky se zachechtal a ozval se zvuk zabouchnutí plechových dveří.Pak následovaly vzdalující se šoupavé kroky.
Stále jsem ještě stál ztuhlý jako sloup.Všehcno se mi znovu přehrávalo v hlavě a stále jsem to nemohl pochopit.Ale jedno jsem věděl jistě....pan profesora Marlowa drží Osoborne zamčeného tady v kobkách.A popravdě jsem neměl ani ponětí jak ho odsud dostat.Na tohle jsem potřeboval Janine...
Zbývá už jenom pár týdnů....pár týdnů a já už nebudu vídat každý den Sonnyho.Jeho úsměv a oči a ty jeho tanečky a šílený jekoty a ani jeho skuhrající hlas.Všechny tyhle dokonalý věci mi budou chybět.Půjdu k tý ženský, kterou ani neznám a jestli budu mít „štěstí“, tak u ní zůstanu dva roky než mi bude 18 a pak si snad budu moct najít vlastní domek někde nebo byt.Byla jsem vděčná aspoň za to, že budu moct zůstat tady na škole.
Co se týče problému ve škole, tak jsme na tom pilně pracovali....teda jak to bylo v našich silách a nezapomněli jsme někdy na to, proč vlastně třeba jdem ven.Ono někdy když jdete tak pod noční oblohou teplého letního večera, tak máte myšlenky spíš na jiný věci než na chladný podzemní kobky...
„Ahoj motýlku..“ dal mi pusu na tvář Sonny a objal mě kolem pasu.Byl ještě celý zadýchaný jak běžel z dolního patra nahoru.Měli jsme ted‘ společnou hodinu.Vešli jsme do třídy a jako vždycky a zaujali volná místa vzadu.Neměla jsem moc náladu na nějaké rovnice, kterým jsem stejně nerozuměla a tak jsem začala kreslit jakmile zazvonilo.Měla jsem popravdě celkově dost špatnou náladu.Sonny celou hodinu na mě nejistě pokukoval, ale já jsem se tvářila jak bouřkový mrak a nevěnovala mu pozornost.Já vím nezaslouží si to, ale mě prostě nebylo do řeči.
„Mumínku...mě není dobře...asi si na obědovku půjdu lehnout..“ řekla jsem mu a rychle zmizela směrem můj pokoj.Zůstal za mnou trochu nechápavě zírat.
Cestou na intr jsem skoro ani nekoukala na cestu a samozřejmě se mi podařilo do někoho vrazit.Hm mohl by tenhle den být třeba ještě horší?!?!
„Promiň nechtěla jsem...“ špitla jsem a skoro se ani nekoukala do koho jsem vrazila.
„To je dobrý...to se mi stává často...“ odvětil příjemný klučičí hlas, který patřil i k milému obličeji a úsměvu.Byl mi nějak povědomý, ale něco mi na něm nesedělo.Zřejmě viděl můj zmatek ve tváři a ještě víc se usmál.
„Já jsem Joel...možná znáš mého bratra Bengieho..jsme dvojčata..“ uchechtl se a musela jsem uznat, že byl opravdu sympatický.Měl potetované ruce, ale žádné piercingy...což bylo asi to co mě zmátlo, protože jsem ho asi měla zafixovaného s piercingy.
„Ah..aha...já jsem Janine těší mě.“ chvíli jsme tak postávali a ani jeden z nás zřejmě nevěděl co říct.Pak se Joel usmál a nabídl se, že půjde se mnou kamkoliv mám namířeno.Ale než jsem cokoliv stačila říct, tak se za našimi zády přiřítil kdosi a velmi nahlas si odkašlal.
„Ehm miláčku....když jsme mluvili o tamté věci, tak jsem měl namysli dneska....no víš co myslím....“ významně se na mě podíval Sonny a objal mě kolem ramen.Co to mělo jako zmanat tohle??!Nechápavě jsem se na něj podívala a on na mě vrhl pohled „víš moc dobře, že mlžim, tak spolupracuj!!“.Nezbývalo mi než dělat, že vím o co jde a jít se Sonnym.Co nejmileji jsem se rozloučila se značně zmateným Joelem a nechala se odvést směrem ven.Jakmile jsme vyšli před školu, tak jsem okamžitě spustila.¨
„Co to jako mělo bejt?!!Můžeš mi to vysvětlit???Co to oslovení jak z Bravíčka?!...vživotě si mi takhle neřekl...“ chrlila jsem na něj a on se tvářil, že neví kam koukat.
Sonny’s POV
„Ehm..tak promiň...“ špitl jsem a díval se do země „...sem netušil, že máš s tím klukem rande...“ pokračoval jsem už trochu jízlivěji.Když se tak rychle divně vypařila, tak jsem musel jít za ní.Tohle se jí nepodobalo a muselo tu být něco špatně.A pak jsem viděl jak tam stojí a baví se s tím klukem, který vypadal, že by jí na místě vojel....nebo teda mě to tak přišlo.A ona se červenala a tak na něj koukala....no zkrátka se ve mě začla vařit křev a musel jsem včas zasáhnout.Dát tomu blbečkovi najevo, že tohle je moje holka!!Musím uznat, že jsem se choval jak pitomec, ale prostě nevím co to do mě vjelo.
„RANDE???...TO SI ZE MĚ MOORE ASI DĚLÁŠ SRANDU ŽE JO?!?“ vyrušil mě z úvah dost silný Janine hlas.Vykuli jsem na ni oči a nevěděl co jí na to říct.
„Já...nevím...no tak co já vím..“ polkl jsem naprázdno a bezděčně ustoupil vzad.
„Ale já vím!!Jsem teda netušila, že si o mě něco takového myslíš!...já bych si teda o tobě nikdy nemyslela, že bys šel za jinou holkou....co tě to popadlo?!?“ hodila na mě nechápavý a rozhořčený pohled.Popravdě taky bych rád znal odpověd‘ na tulhe otázku.
„Jo protože o mě by žádná jiná holka nezavadila...“ vyštěkl jsem ve zmatku a Janine se na tváři objevil naprosto překvapený výraz a pak jako by něco chtěla říct, ale raději to vzdala.Otočila se na patě a odešla jako vichřice.....eh že bych něco posral?!?
Janine’s POV
To...on....BOŽE!!!!Jak můžou bejt někdy kluci takový blbci?!?!JAK SI TO MOHL MYSLET!!!Jeho náhlá žárlivost mě naprosto odrovnala...teda ono je to někdy sladký, ale teda popravdě mě to spíš štvalo.Měla jsem pak pocit, že mi nevěří.Zaplula jsem na pokoj a tam byla zrovna jenom Britney.FAKT SUPEEER!!!Kdo mě ještě dneska nasere!?!?
„Zlatíčko prosímtě nemáš pilníček na nehty??“ zašvitořila Brit a já jsem se už prostě neudržela.
„NEMÁÁÁÁÁM!!!“ zařvala jsem zplna hrdla a Britney vypískla a vyletěla z pokoje.A asi jí nevadilo, že byla jenom v podprsence.Ufff...ulevilo se mi aspoň trochu.....Jak mohl?!?Začaly se mi do očí drát slzy...sakra proč je dneska všechno tak strašně nahovno?!!
Vykašlala jsem se na odpoledku a celou dobu proležela v posteli.Nějak mě nic netěšilo...a už vůbec ne myšlenky na Sonnyho.
Sonny’s POV
Tak to sis chlapče pohnojil tohleto.Musel jsem něco udělat, abych si to vyžehlil, protože bych asi nepřežil, kdyby se na mě zlobila až do večera.Ale jak to udělat??Bloumal jsem po škole a přemýšlel nad tím, když jsem před sebou uviděl školníka.Okamžitě ve mě hrklo a schoval jsem se za roh.Jeho dlouhé umaštěné vlasy kolem něj vlály a vytvářelo to ještě víc dojem černokněžníka.Měl jsem ted‘ v kalhotech skoro naděláno.Prošel kolem a ani si mě nevšiml.Jako by si něco mumlal naštvaně pro sebe a někam spěchal.Probudila se vě mě zvědavost a nenápadně jako detektiv, jsem se za ním vydal.Zamířil ke svému bytu ve škole.Než jsem však k němu stihl dojít, tak za sebou zabouchl dveře.Rychle jako střela jsem vyběhl ven a šel se podívat oknem.Viděl jsem ho jak se hrabe v nejakých knihách a sbírá různé věci po bytě.Pak zamířil do zadní mistnosti.Nechal za sebou otevřené dveře, takže jsem viděl, že osunul polici vzadu a otevřel tajný vchod.No tohle!!!Ted‘ tu šlo o čas!Věděl jsem, že když půjdu vchodem v levém křídle, tak se dostanu mnohem rycheji k prvnímu rozcestí.Běžel jsem co mi nohy dovolovaly a konečně narazil na ty dveře ve zdi.Zmáčkl jsem třetí cihlu odspodu na níž jsme si s Jan udělali značku a zed‘ povolila.Vytáhl jsem opět svůj mobil a posranej až za ušima se vydal už dobře známou cestou.Bylo to bez Jan divný a tak pustý.
Po chvíli jsem se dostal k tomu rozcestí a zahnul v pravo, kde byla chodba vedoucí ke školníkově bytu.Slyšel jsem odtamdtud nějaké hlasy a zarazil se v chůzi a jen poslouchal.
„Jak dlouho tu ještě budu??“ skřehotal přiškrceně jeden znich a ztěžka oddychoval.
„Hele kdyby ses mi nepřiplet, tak si tu vůbec nemusel bejt!!...Ale nééé tys do toho musel strkat nos!!“ rozlobeně huhlal druhý.
„Ale přece jsem vám nemohl dovolit, abyste...“ skuhral dál první hlas.
„SKLAPNI!!“ zařval druhý a bylo vidět, že musí vynakládat značné usílí, aby nepropukl v záchvat hněvu.
„Kvůli tobě se ted‘ všechno protáhlo!!!Mohl jsem to už dávno mít hotový, kdyby ses mi nepletl do cesty!!Uvědomuješ si vůbec co jsi všechno způsobil??“ syčel vzteky stále ten druhý.
„Já..prosím pust’e mě...já nikomu nic neřeknu..přísahám!Ve škole mě stejně musejí už hledat...“ naříkal první.
„Ale hovno tě hledaj!Zařídil jsem to tak, že si na tebe ani nevzpomenou!!A kdo by tě našel tady...“ žačal se smát hnusným skřípavým smíchem druhý. „Sklapní a tady máš vodu...ještě vymyslím co s tebou...ale možná mi budeš ještě užitečný..“ d’ábelsky se zachechtal a ozval se zvuk zabouchnutí plechových dveří.Pak následovaly vzdalující se šoupavé kroky.
Stále jsem ještě stál ztuhlý jako sloup.Všehcno se mi znovu přehrávalo v hlavě a stále jsem to nemohl pochopit.Ale jedno jsem věděl jistě....pan profesora Marlowa drží Osoborne zamčeného tady v kobkách.A popravdě jsem neměl ani ponětí jak ho odsud dostat.Na tohle jsem potřeboval Janine...
Komentáře
Přehled komentářů
Tak pokráčko by se hodilo...:)
hmmm.
(anonym :), 8. 12. 2007 19:56)doufam ze mas rozepsany sceny a vis jak to dopadne, jelikoz pokud ne tak je to na delsich projektech videt..ty nelogičkosti..jsem zvedava jak to vyresis :)
Čekám a čekám a ...:)
(L&S, 19. 12. 2007 17:25)