Abych mohl začít hledat, musím zaměřit svůj cíl.A abych ho mohl zaměřit, musím vědět kde je.
Zabušil jsem ze všech sil na špinavé dveře bytu s číslem 1007, který se nacházel v jednom z řadových obytných činžáků, kde jste mohli potkat nerůznější podivná individua.Jedním z nich byl i obyvatel tohodle malého doupěte—můj kamarád Chuckie.
Dveře se rozrazily a dolehla na mě ještě hlasitěji hudba řinoucí se zevnitř.Bordel, který tu vládnul permanentně, mě ani už nepřekvapoval.Rovnou jsem se přebrodil haldou věcí, která pokrývala podlahu a dostal se k Chuckiemu, který byl rozvalený u šesti monitorů a dvou dalších minipočítačů.Většího manika byste opravdu nenašli.
„Zdar Lexi!“ houknul na mě a sjel mě pohledem.Jeho plazmoidní tělo světélkovalo a notný počet chapadel neustále něco vyt’ukával na čtyřech klávesnicích před ním.
„Vypadáš ještě hůř než posledně chlape,“ zasmál se a opět se vrátil k monitorům.
Chuckie byl medůzoid...teda takhle jsme mu říkali ve škole, ale jinak Scyphozoanoid a jeho pravé jméno bylo Aurelius.Nikdo mu ale neřekl jinak než Chuckie.Neznal jsem nikoho, kdo by to měl blíž k elektronice než on, hlavně díky jeho vysoké inteligenci, elektrizujícímu tělu a hlavně tolika chapadlům.
„Dík Chuckie, aspoň mi někdo po dlouhé době řekl, jak na tom jsem.“ utrousil jsem sarkasticky a rozvalil se na rozdrbaném křesle vedle něj.
„Jak se pořád máš?“ pokračoval jsem ledabile.
„Ale tak znáš to...pořád ňáký zakázky a žádný spánek..ale nestěžuju si!Platej dobře.“ usmál se a jedním z chapadel se napil z lahve piva.Už dávno jsem si zvykl nepozorovat tekutiny projíždějící jeho tělem.Je neslušné někoho očumovat jen proto, že je průhledný.
„No co tě přivádi za svým starým svítícím přítelem?“ zeptal se a věnoval mi letmý šibalský úšklebek.Měl mě prokouklého i když mi nebylo vidět do žaludku tak doslova jako jemu.
„Aaale...“ najednou jsem nevěděl jak to podat, protože jsem si uvědomoval, že to bude znít šíleně a on si mě bude dobírat at‘ to řeknu jakkoliv.
„Potřebuju se napojit na kamerový sledovací systém z města nahoře a najít jednu dívku.“ vysypal jsem ze sebe na rovinu a raději pozoroval roztrhané opěradlo křesla.Dolehl ke mně jeho bublavý záchvat smíchu.Zvedl jsem pohled a viděl jak se Chuckie přímo zalyká smíchem a snaží se nevěřícně zopakovat to, co jsem právě řekl.
„Ach Alexi...ty potřebuješ vážně ňákej koníček!...“ nepřestával se smát. „Okej, ale chvíli to potrvá..“ dodal, když už se trochu uklidnil, i když se pořád pochechtával a kroutil hlavou.Přepnul všechny monitory na jednotný režim a zbylé dva minipočítače zobrazovaly data průběhu.Chapadla tančila po klávesnicích a občas hodila výboj do nějakého z procesorů.Netušil jsem vůbec co dělá, ale za chvíli už naskočilo na všech monitorech jednotlivě různé pohledy na ulice města, podniky a budovy.Vstal jsem a šel blíž, abych lépe viděl, co se na nich odehrává.
Všude bylo plno lidí, kteří se pohybovali do všech směrů a spěchali za svými životy.Bylo jich tolik a já si najednou připadal bezradný, protože mi vůbec nebylo jasné jak ji můžu najít mezi tolika obyvateli tak obrovského města.
„Znáš aspoň její jméno?“ zeptal se soustředěným nepřítomným hlasem Chuckie.
„Anna Molly..“ hlesl jsem a očima těkal mezi monitory a měnícími se úhly kamer.Bylo to jako hledat rybku v obrovském roji sardinek.
„Mrrrrkneeem seeee dooo databáze..“ protáhl Chuckie a na jednom z monitorů začala kmitat jména a fotky. „Tak máme tu celkem 2365 lidí s tímto křestím jménem..“ oznámil pobaveně.
Raději jsem nic neříkal, protože mi začínalo připadat, že celá moje mise postrádá logiku a vůbec možnost realného naplnění.
„Zkus osoby s tímhle jménem, které mají nějaký záznam...“ řekl jsem tichým hlasem.Před někým utíkala a měla zbraň.Rozhodně nebude obyčejný pracující občan, který se žene za kariérou.
„Anna Molly Parker..23 let...krádež a rychlá jízda...no, Alexi máš vkus..“ uchechtl se Chuckie a vydal tiché zavití, protože se objevila také její fotka.Tmavé husté vlasy se jí divoce vlnily kolem obličeje a modré oči propalovaly i z fotky.Byla to ona.
A každý kdo má záznam, tak je v jejich společnosti sledován.Nikdo z nich o tom neví, ale sledují každý jejich krok.Tohle je jejich moderní dokonalá společnost.To jsou důvody, proč náš svět nechce s tím nahoře mít nic společného...i když nejsou jediné...
Zabušil jsem ze všech sil na špinavé dveře bytu s číslem 1007, který se nacházel v jednom z řadových obytných činžáků, kde jste mohli potkat nerůznější podivná individua.Jedním z nich byl i obyvatel tohodle malého doupěte—můj kamarád Chuckie.
Dveře se rozrazily a dolehla na mě ještě hlasitěji hudba řinoucí se zevnitř.Bordel, který tu vládnul permanentně, mě ani už nepřekvapoval.Rovnou jsem se přebrodil haldou věcí, která pokrývala podlahu a dostal se k Chuckiemu, který byl rozvalený u šesti monitorů a dvou dalších minipočítačů.Většího manika byste opravdu nenašli.
„Zdar Lexi!“ houknul na mě a sjel mě pohledem.Jeho plazmoidní tělo světélkovalo a notný počet chapadel neustále něco vyt’ukával na čtyřech klávesnicích před ním.
„Vypadáš ještě hůř než posledně chlape,“ zasmál se a opět se vrátil k monitorům.
Chuckie byl medůzoid...teda takhle jsme mu říkali ve škole, ale jinak Scyphozoanoid a jeho pravé jméno bylo Aurelius.Nikdo mu ale neřekl jinak než Chuckie.Neznal jsem nikoho, kdo by to měl blíž k elektronice než on, hlavně díky jeho vysoké inteligenci, elektrizujícímu tělu a hlavně tolika chapadlům.
„Dík Chuckie, aspoň mi někdo po dlouhé době řekl, jak na tom jsem.“ utrousil jsem sarkasticky a rozvalil se na rozdrbaném křesle vedle něj.
„Jak se pořád máš?“ pokračoval jsem ledabile.
„Ale tak znáš to...pořád ňáký zakázky a žádný spánek..ale nestěžuju si!Platej dobře.“ usmál se a jedním z chapadel se napil z lahve piva.Už dávno jsem si zvykl nepozorovat tekutiny projíždějící jeho tělem.Je neslušné někoho očumovat jen proto, že je průhledný.
„No co tě přivádi za svým starým svítícím přítelem?“ zeptal se a věnoval mi letmý šibalský úšklebek.Měl mě prokouklého i když mi nebylo vidět do žaludku tak doslova jako jemu.
„Aaale...“ najednou jsem nevěděl jak to podat, protože jsem si uvědomoval, že to bude znít šíleně a on si mě bude dobírat at‘ to řeknu jakkoliv.
„Potřebuju se napojit na kamerový sledovací systém z města nahoře a najít jednu dívku.“ vysypal jsem ze sebe na rovinu a raději pozoroval roztrhané opěradlo křesla.Dolehl ke mně jeho bublavý záchvat smíchu.Zvedl jsem pohled a viděl jak se Chuckie přímo zalyká smíchem a snaží se nevěřícně zopakovat to, co jsem právě řekl.
„Ach Alexi...ty potřebuješ vážně ňákej koníček!...“ nepřestával se smát. „Okej, ale chvíli to potrvá..“ dodal, když už se trochu uklidnil, i když se pořád pochechtával a kroutil hlavou.Přepnul všechny monitory na jednotný režim a zbylé dva minipočítače zobrazovaly data průběhu.Chapadla tančila po klávesnicích a občas hodila výboj do nějakého z procesorů.Netušil jsem vůbec co dělá, ale za chvíli už naskočilo na všech monitorech jednotlivě různé pohledy na ulice města, podniky a budovy.Vstal jsem a šel blíž, abych lépe viděl, co se na nich odehrává.
Všude bylo plno lidí, kteří se pohybovali do všech směrů a spěchali za svými životy.Bylo jich tolik a já si najednou připadal bezradný, protože mi vůbec nebylo jasné jak ji můžu najít mezi tolika obyvateli tak obrovského města.
„Znáš aspoň její jméno?“ zeptal se soustředěným nepřítomným hlasem Chuckie.
„Anna Molly..“ hlesl jsem a očima těkal mezi monitory a měnícími se úhly kamer.Bylo to jako hledat rybku v obrovském roji sardinek.
„Mrrrrkneeem seeee dooo databáze..“ protáhl Chuckie a na jednom z monitorů začala kmitat jména a fotky. „Tak máme tu celkem 2365 lidí s tímto křestím jménem..“ oznámil pobaveně.
Raději jsem nic neříkal, protože mi začínalo připadat, že celá moje mise postrádá logiku a vůbec možnost realného naplnění.
„Zkus osoby s tímhle jménem, které mají nějaký záznam...“ řekl jsem tichým hlasem.Před někým utíkala a měla zbraň.Rozhodně nebude obyčejný pracující občan, který se žene za kariérou.
„Anna Molly Parker..23 let...krádež a rychlá jízda...no, Alexi máš vkus..“ uchechtl se Chuckie a vydal tiché zavití, protože se objevila také její fotka.Tmavé husté vlasy se jí divoce vlnily kolem obličeje a modré oči propalovaly i z fotky.Byla to ona.
A každý kdo má záznam, tak je v jejich společnosti sledován.Nikdo z nich o tom neví, ale sledují každý jejich krok.Tohle je jejich moderní dokonalá společnost.To jsou důvody, proč náš svět nechce s tím nahoře mít nic společného...i když nejsou jediné...
anna molly
(lili, 18. 9. 2009 19:27)