Opakování – přehled literatury:
1. Co je literatura?
2. Jak se rozděluje?
3. Jak musíme literaturu zpracovávat?
4. Jakým způsobem byla literatura zapisována?
5. Jaký nejstarší spis je znám?
6. Vysvětli pojem egyptská literatura?
7. Antická literatura se dělí na řeckou a římskou, jaké znáš autory?
Kontrola dú
Literatura
Písemnictví je soubor veškerých písmem zaznamenaných spisů --- určitého národa, určité epochy, celého lidstva. Zachycují nejrůznější obory lidské společnosti ( věda, technika, náboženství) . Každé literární dílo je jazykovým prostředkem
Způsoby zápisu či záznamu:
Rukopis
Tisk
Gramofonová deska
Ústní podání
Dělení literatury:
a) próza
b) poezie
c) drama
Složky literárního díla:
Plán jazykový --- znalost gramatiky, mluvnice
Plán tematický --- obsah samotného díla
Plán kompoziční --- obsah díla: prostředky – používané autorem.
Dějiny literatury
Sumerská literatura : Epos o Gilgemašovi ( 1700 př.n.l.)
Je považován za nejstarší dílo světové literatury. Hrdinou se stal bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu. Prožívají spolu řadu dobrodružství při cestě za nesmrtelností.
Straroegyptská literatura
Vzniká nové písmo - hieroglyfické ( fr. Champollion – rozluštil písmo, kterým byly popsány stěny zádušních místností)
Vlastní životopis Sinuhetův – popis vlastního života
Texty pyramid
Kniha mrtvých – soubor náboženských textů – rady zemřelému ( co by měl dělat po smrti)děj→nástroj děje učení jako hromada učebnic, krmení jako krmivo
Antická literatura
Písemnictví starověkého Řecka a Říma.
Položila základy evropské kultuře
Základní princip : úcta k svobodnému člověku
Životním programem kalokaghátia ( soulad duševní a fyzické krásy)
Homér – básník, jehož jméno je spojováno s autorstvím nejstarších dochovaných slovesných památekDílo: Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země.
Attická literatura
Sofokles
Král Oidipus
Stal se vzorem osudové tragédie, Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem ( vražda otce a incest s matkou)
Oidipus se oslepí, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil.
Římská literatura
Archaické období
Plautus – Komedie o hrnci ( čerpá náměty z obyčejného života)
Klasické období
Marcus Tullius Cicero - řečník
Publius Vergilius Maro
Lyricko – epický básník, náměty vybíral z vesnického prostředí, miloval rodnou zemi - Aeneas – trójský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii. Praotec rodu Augustova¨
Publius Ovidius Naso – Umění milovat
Středověká literatura
Evropská
476 – zánik říše římské znamenal i rozdělení kultury a vzdělanosti
literatura náboženská
Bible – se skládá ze Starého a Nového zákona
Písemnictví staroslověnské
Pronikání křesťanství , příchod dvou věrozvěstů, kteří přinesli na Velkou Moravu písmo a řeč ( hlaholici, staroslověnštinu).
Proglas – přemluva k evangeliu, nejstarší dochovaná památka
Život Konstantina, Život Metoděje – popis životních poutí obou věrozvěstů, jejich mise.
Latinská literatura u nás
Kosmas – autor česky psané kroniky, která popisuje dějiny českého národa od počátků až po Kosmasovy zážitky.
Kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu
Literatura 14.st.
Alexandreis – neznámý šlechtic oslavoval ideál panovníka. Domníval se, že nejlepším panovníkem je Alexandr Veliký.
Ideál panovníka – vše vyobrazeno v domácím prostředí
Dalimilova kronika – nejstarší česky psaná literatura, autor neznámý, děj zachycuje nejstarší dějiny českého národa
Legendy ( z latiny, co má být čteno) – veršovaný nebo prozaický útvar náboženské středověké epiky ( život světců)
Legenda o sv. Prokopu
Literatura husitská
Mistr Jan Hus
Narodil se v Husinci u Prachatic, v chudé rodině
Studoval a stal se knězem
Později rektorem na pražské univerzitě
Vystupoval proti odpustkům, hájil pravdu
Snažil se vystoupit proti rozmařilosti i v samotné církvi
Knížky o svatokupectví
Dcerka
Renesance
návrat k antice ( ideál Řecka – kalokaghátia – soulad duševní a fyzické krásy)
znovuobrození, obnovení – zájem se soustřeďuje na člověka, náboženská představa o splynutí jedince s božstvem
humanismus – myšlenkový směr založen na lidské důstojnosti, svobodném rozvoji osobnosti, zaměřen proti feudalismu
dobou přírodních, astronomických objevů – Ján Jesenius, Mikuláš Koperník, Galileo Galilei, Kryštof Kolumbus…)
Italská literatura
Dante Alighieri ( 1265 – 1321)
Pocházel z Florencie
Za odpor proti světské a církevní moci odsouzen do vyhnanství na smrt
Láska k předčasně zemřelé Beatrici
Dílo:
Božská komedie – skládá se ze tří částí :
Tři části : a) Peklo
b) Očistec
c) Ráj
Obsah: Básník líčí pomyslnou cestu podsvětím, je doprovázen římským básníkem Vergiliem ( Peklo, Očistec) – ztělesnění božského rozumu dokonalosti a nadpozemské dokonalosti, poté Beatricí ( Ráj), v závěru je průvodcem svatá Bernard. Setkává se s řadou svých přátel i odpůrců, s historickými a mytologickými postavami. Básník netají lásku k vlasti.
Anglická literatura
Christopher Marlowe ( 1564 – 1593)
Dramatik, básník – hry zobrazují titánské hrdiny, které hubí jejich vlastní ctižádost a vášnivost
William Shakespeare ( 1564 – 1616)
herec, dramatik, závěr života prožil v rodném Stratfordu nad Avonou – 37 her ( uvádí se, že napsal 39 – 40)
typickým veršem – blankvers
překlady do češtiny: J.V.Sládek
dílo : Romeo a Julie
Jan Blahoslav
Narodil se v Přerově
Stal se biskupem jednoty bratrské
Filipika proti misomusům ( nepřátelům učení)
- potřeba vyššího vzdělání
Personifikace (zosobnění) je termín se dvěma významy. V rámci literatury se tak označuje připisování lidských vlastností neživým věcem či nižším organismům (např. stromy šeptají). Některé vlastnosti jsou však reálně dány a většinou se i běžně používají a to ve všech lit. i stylistických útvarech (např. chytrá liška). I zde se v literárních pojmech zpravidla hovoří o personifikaci, byť liška v jistém smyslu chytrá skutečně je (v rámci zvířat). Personifikace je považována za druh metafory.
Pojem personifikace je zároveň též vykládán jako zosobnění, tj. vybrání určitého jevu, instituce či osoby za typického či velmi výrazného představitele či symbol čehokoliv. Například komunismus je pro řadu lidí zosobněním zla - představuje pro ně zlo v čiré podobě či je prostě nutně zlem. Takovéto užití personifikace může vycházet z velmi subjektivních měřítek, kdy je tento náhled sdílený pouze jednotlivci či skupinou, nebo může jít o obecně přijímanou personifikaci.
Existují i zosobnění jevů či institucí v podobě nějaké imaginární postavy, která je má symbolizovat. Příkladem obecně rozšířené personifikace tohoto typu je zobrazování spravedlnosti jakožto ženy se zavázanýma očima a mečem v jedné a váhami v druhé ruce (i když zde mohou být spory o to, proč má oči zavázané), strýčka Sama coby Americké armády, dvojhlavého orla coby symbolu Ruska a podobně.
Renesance : Dante Alighieri -13/14 . st. - Božská komedie William Shakespeare - 16/17 st.- Romeo a Julie Baroko : John Milton - 17/18. st.- Ztracený ráj Jan Ámos Komenský – 16/17. st. – Labyrint světa a ráj srdce Klasicismus : Moliere – 17/18. st. – Lakomec Romantismus : Victor Hugo – 19.st. – Chrám Matky boží v Paříži Národní obrození :Josef Dobrovský – 18/19. st. – Zevrubná mluvnice českého jazyka Karel Havlíček Borovský – 19.st. – Tyrolské elegie Božena Němcová – 19. st. – Babička Realismus : Honoré de Balzac – 18/19. st. – Otec Gorily Májovci : Jan Neruda – 19.st. – Malostranské povídky Vítězslav Hálek – 19.st. – Muzikantská Liduška Nihilismus ( rozpad dosavadních hodnot) impresionosmus ( směr založen na okamžiku) Charles Baudelaire – 19.st. – Květy zla Paul Verlaine – 19.st. – Moudrost Jean Arthur Rimbaud – 19.st. – Iluminace
Renesance : Dante Alighieri -13/14 . st. - Božská komedie |
William Shakespeare - 16/17 st.- Romeo a Julie |
Baroko : John Milton - 17/18. st.- Ztracený ráj |
Jan Ámos Komenský – 16/17. st. – Labyrint světa a ráj srdce |
Klasicismus : Moliere – 17/18. st. – Lakomec |
Romantismus : Victor Hugo – 19.st. – Chrám Matky boží v Paříži |
Národní obrození :Josef Dobrovský – 18/19. st. – Zevrubná mluvnice českého jazyka |
Karel Havlíček Borovský – 19.st. – Tyrolské elegie |
Božena Němcová – 19. st. – Babička |
Realismus : Honoré de Balzac – 18/19. st. – Otec Gorily |
Májovci : Jan Neruda – 19.st. – Malostranské povídky |
Vítězslav Hálek – 19.st. – Muzikantská Liduška |
Nihilismus ( rozpad dosavadních hodnot) |
impresionosmus ( směr založen na okamžiku) |
Charles Baudelaire – 19.st. – Květy zla |
Paul Verlaine – 19.st. – Moudrost |
Jean Arthur Rimbaud – 19.st. – Iluminace |
Bohatý rým
Bohatý rým obsahuje shodu opěrných souhlásek před přízvučnou samohláskou. Rým bez této shody se nazývá postačující.
Epiforický rým
U epiforického rýmu (též nazývaného identický) se slovo rýmuje samo sebou.
Vlahý a běloučký byl prs.
A celá bílá byla kočka.
Prs dráždil kočku, takže kočka
sekala drápkem onen prs.
- (Charles Crosford, přeložil Vladimír Holan)
Grafický rým
U grafického rýmu (též nazývaného optický či vizuální) se rýmuje jen písemná podoba verše, slova se však obvykle vyslovují rozdílným způsobem. Tento rým se v češtině příliš nevyskytuje, v jiných jazycích (např. v angličtině) je poměrně hojný.
Our God, our help in ages past,
Our hope for years to come,
Our shelter from the stormy blast,
And our eternal home.
Lámaný rým
U lámaného rýmu je zvuková shoda slabik vytvořena rozdělením slov na konci jednoho verše a převedením druhé slovní části na začátek verše následujícího.
Vlak hvízdající melodi-
cky, to je námět pro ódy.
Vlak hvízdající jako špačí-
ček na sonet co námět stačí.
- (Raymond Queneau, přeložili Bohumila Grögrová a Josef Hiršál)
Obkročný rým
V obkročném rýmu se rýmuje první verš se čtvrtým a druhý se třetím (schéma abba).
Nic, tato pěna, cudný rým,
jen, abych vytkl hlavní body,
tak mizí střemhlav na dně vody
houf sirén, jenž si ztropil šprým.
- (Stéphane Mallarmé, přeložil Vítězslav Nezval)
Sdružený rým
Jako sdružený rým se označuje shoda slabik na konci dvou sousedních veršů, odpovídajícím schématem je aabbcc.
Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!
- (Josef Václav Sládek: Velké, širé, rodné lány)
Střídavý rým
Střídavý rým používá shodu slabik na konci prvního a třetího a druhého a čtvrtého verše, takže mu odpovídá schéma abab.
Ne, očima tě nemůžu mít rád,
když vidí na tobě jen samé chyby;
to moje duše chce tě milovat –
Obsah ukázky z čítanky
Mimočítanková četba
Čtení z čítanky
Skupinová práce:
H.CH.Anderson : Císařovy nové šaty
- situace – uvedení do děje
a) děti volně procházejí po třídě, na smluvené znamení se zastaví v pocitu šatů
b) ( vciťování) – např. ředitelské sako, plesové šaty, plavky pro miss, roztrhané džíny po vandru, šaty visící na strašáku v poli…
c) ranní audience u císaře
d) četba pohádky od začátku až ke slovům .. císař je v šatně
e) Jaké rádce asi měl takový císař? O čem se nechával informovat, co ho zajímalo? Jak to jednotliví rádci respektovali? Dokázali myslet také na zájmy země, nebo se císaři zcela podřizovali, aby neztratili jeho přízeň a své postavení?
f) Příprava ranní audience u císaře, rozdělení rolí: osobní tajemník ( připravuje denní rozvrh( ministr vnitra ( informuje o situaci v zemi) ministr zahraničí ( informuje o zahraničních vztazích) ministr školství
g) Tvorba reklamy – jednou přišli dva podvodníci…
Sebehodnocení:
Jak jsem se zapojoval do hodiny?
Uměl jsem odpovědět na dané otázky?
Pochopil jsem všechny souvislosti?
Proč musím umět správně a jasně hovořit na dané téma?
Epanastrofa (z řeckého epanastrofé - obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá - opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následující ho verše. Používá se rovněž v rétorice.
- Já neznám jména květin
- v záplavě zeleně,
- jsem očarován před tím
- a co mi po jméně.
- A co mi po jméně,
- jen klidně ulehni si
- tu na mém rameně,
- ať dech tvůj s mým se smísí.
- Ať dech tvůj s mým se smísí,
- jak voní mi tvá pleť!
- Ten parfém v Paříži si
- nemohu vymyslet.
Metafora (z řeckého μεταφέρειν – metaférein, přenos) je jazyková a rétorická konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti.