Na této straně najdete příběhy jezevčíků, kteří byli a nebo se nacházejí v útulcích a čekají na svého člověka, který by jim dal tolik potřebnou láskou a domov.
Tyto a mnoho dalších příběhů najdete na stránce www.psi-pribehy.estranky.cz
***
Kristen již našel nové páníčky!
Kříženec jezevčíka Kristen
22.9.2010 - Kristen je chovací miláček. Miluje pozornost lidí. Hrátky s klacíkem mu nic neříkají (oproti našim bláznivým psům domácím), radši si k nám sedne a nechá se drbat. Na procházkách je pohodový, hezky chodí na vodítku (netahá) a když ho nic nerozptyluje, tak může i na volno a drží se lidí. Zatím pochopitelně nemá žádné přivolání a jelikož je kamarádský, tak se snaží připojit k ostatním pejskům, takže pouštět na volno můžeme, ale musíme být pozorní :-)
.
20.9.2010 - Kristena majitelé vyhodili u silnice v Maršově. Nálezkyně si ho nemůže nechat a tak ho svěřila nám do péče. Kristen je hodný, nekonfliktní pejske velikosti i stavbou těla jezevčíka, starý cca 2 roky. Pravděpodobně byl zvyklý v bytě. Ideální jak do rodiny s dětmi, tak ke starším lidem. Jen je trochu hysterka, takže když se mu něco nelíbí, kníkne - třeba při prohlížení zubů nebo při očkování. Ale neohání se zuby, jen dá najevo, že tohle se mu nelíbí :-D
***
Již našli nový společný domov!!!
Kaštánek, Falko, Terinka
Věk: 5 let, 6 let, 6 let
útulek Jablonec nad Nisou
Tři malí pejskové se k nám dostali až z Prahy. Měli hodné páníčky, kterým se ale předčasně narodilo miminko s astmatem a lékaři jim řekli, že musí dát bezpodmínečně pejsky pryč, jinak miminko ohrozí. Páníčkové se proto snažili pejsky všemožně udat, ovšem marně, a do trojského útulku je dát nechtěli. Pak jim jedna veterinářka poradila útulek domácího typu na severu Čech, přijeli se k nám podívat i osobně a my jsme na jejich prosby pejsky nakonec přijali. Majitelé jim dali sebou celou výbavičku a uhradili náklady a my pevně věříme, že se pro tři plyšáčky nakonec podaří najít dobrý domov.
Terezka je fenka dlouhosrstého jezevčíka, narozená v březnu 2003. Je milá a hodná, není nijak náročná. Čistotná, pravidelně očkovaná a odčervovaná, kastrovaná. Je maminkou Kaštánka.
Falko je kříženec jezevčíka a asi špice, se světlým heboučkým delším kožíškem. Narozený 6. 12. 2003. Ze všech tří byl první den nejvíc vyplašený, ale postupně si zvyká. Je hodný, nekonfliktní. Čistotný, pravidelně očkovaný a odčervovaný. Je to tatínek Kaštánka.
Kaštánek se vzhledově podobá tatínkovi Falkovi, barvu kožíšku má po mamince Terince. Narodil se 10. 10. 2004. Je taktéž hodný, nekonfliktní, pravidelně očkovaný a odčervovaný.
Pejskové bydleli v rodinném domku se zahradou. Jsou na sebe zvyklí, bylo by moc fajn, kdyby mohli odejít do nového domova spolu nebo alespoň Kaštánek s Terinkou, jsou na sebe docela fixovaní, ale protože víme, že dva či tři pejsky najednou si málokdo vezme, nabízíme je i každého zvlášť.
Fotky pejsků v původním domově a (další) fotky z prvního dne v útulku
(Více fotek po kliknutí na foto)
***
Sabinka i Nick už mají také nový domov!
Sabinka pláče...
Jen krátkou dobu poté, co se nám pro Rendyho podařilo získat nový domov, obracím se s velkou nadějí na milovníky našich psích kamarádů znova, a to především na milovníky jezevčíků.
V krupském útulku je od ledna letošního roku umístěna fenka hladkosrstého jezevčíka Sabinka. Sabinka se už také řadí mezi psí důchodce – je jí 12 let. Na rozdíl od Rendyho je však ve velmi dobrém stavu, čisťounká, udržovaná a pěkně tučňoučká, jak s obdivem říká kolegyně Lenka. Sabinku potkal osud mnoha pejsků – zemřel jí milovaný pán. Jak se nám podařilo náhodně zjistit, Sabinka a pán byli nerozlučná dvojice, Sabinka pána milovala a byla na něj velmi silně fixovaná. Na procházkách vedle něho věrně ťapkala a nosila mu míček. Je to neskutečně hodná a moc milá fenka, což potvrdili i příbuzní jejího bývalého pána, kteří jí do útulku přivedli. Bohužel, takto se jí odvděčili a pro sebe nalezli to nejjednodušší řešení - útulek. Sabinka je v útulkovém prostředí velmi silně stresovaná a v kotci neustále pláče. Jediné, co jí trochu rozveselí jsou procházky, ale na ty musí čekat celý dlouhý týden. Sabinka by potřebovala klidnou rodinu, nejlépe starších pánečků, kteří s ní budou během dne doma. Získají v ní úžasnou a velmi vděčnou společnici a kamarádku.
Pobyt v útulku představuje pro pejsky samozřejmě dramatickou životní změnu. Úlevou či dokonce vysvobozením může být pro pejsky týrané, opuštěné, toulavé…To však není případ Sabinky ani pejsků jí podobných, kteří byli zvyklí na laskavý domov a v útulku neskutečně trpí. Patří sem i nově přijatý krásný kluk – malinký jezevčík Nick, který se ze šoku z nového prostředí ještě nevzpamatoval. Technický stav tohoto zařízení je zcela nevyhovující (jedná se o bývalé skleníky!!), přičemž útulek není schopen kapacitně pojmout neustálý přísun nových adeptů. Není proto neobvyklé, že v kotci je i pět pejsků! Pokud se k těmto podmínkám přidá i velký smutek nad ztrátou milovaného páníčka, někteří pejskové svůj boj vzdají, bohužel.
Prosím proto hodné lidi, kteří by chtěli Sabince nebo Nickovi pomoci, aby se za nimi přijeli do krupského útulku podívat. Pokud si myslíte, že jste to vy, kdo může těmto nešťastným a nenáročným tvorečkům nabídnout domov, přijeďte prosím brzy, každý den je pro ně moc a moc těžký. Máme strach, aby Sabinku a Nicka nepostihnul přesmutný osud pejsků, kteří na svého pána nemohli zapomenout a bez něj už nechtěli dál žít...
Útulek Krupka u Teplic
***
Rufík už se také dočkal nového pána :o)
Rufík
Rufík je cca 10 let starý drsnosrstý kříženec jezevčíka. Přišel k nám vystrašený a nechtělo se mu s námi moc komunikovat, ale za pár dní zjistil, že kontakt s námi mu neublíží, ale naopak. Od prvního pohlazení je to veselý a milý pejsek, který je vhodný jak do bytu, tak na zahrádku, ale musí mít pelíšek v teple. Rufíkovi nevadí ostatní pejskové, proto by pro něj v nové rodině neměli být problém. Velký kamarád je samozřejmě i s lidmi, miluje jejich pozornost a často se nenápadně připlouží, aby nějaké to podrbání vyloudil nenápadným sezením a nešťastným pohledem, který říká, že bez pohlazení asi umře :o)
Nemoci - momentálně se léčí, jelikož má kašel, ale do týdne by měl být v pořádku a k dispozici
Potřeby - pozornost člověka
Rufík čeká na nového malujícího páníčka nebo paničku v Českých Budějovicích
Děda se také dočkal nového páníčka
Děda
Nalezen 8.1.2007 na nádraží ve Bzenci. Je starý cca 10 let, ale je v dobré kondici. Pojmenovali jsme ho Děda, je velmi hodný, málo slyší a vidí, ale orientuje se. Potřebuje paníčka, který mu poskytne teplo a lásku, ale nebude od něj čekat velké výkony. Prosíme hodné lidi, kteří mají v domě místo pro jednoho vysloužilce, aby se ozvali a pomohli. Děda nám velmi pookřál, dobré jídlo, protizánětlivé léky a tři týdny v teplé místnosti udělaly své. Nyní je Děda v kotci, hlídá náš kočičí útulek, několikrát týdně chodí na procházky a jeho apetit je obrovský. Je teď velmi společenský a má radost z každého, kdo na jeho dvorek přijde. Rád se nechává drbat, ale nejraději chodí na procházky. Na kočičky reaguje pouze zvědavostí, pochopil, že do útulku nesmí a zůstává vzorně přede dveřmi. Rád pozoruje kocoura Matěje přes prosklené dveře. Vítá nás, vždy, když jdeme krmit kočky, bydlí v kotci a na dvorku našeho útulku. Ke kočkám se nechová agrasivně, zajímají ho, ale ani na ně neštěká. Rád chodí na procházky a myslíme si, že je mladší, než jsme původně uvedli. Platí ale to, že špatně slyší. Protože je v nabídce našeho útulku již dlouho, byl převezen do útulku v Třebíči.
Dědu najdete v útulku Bzenec
Dan už má nového páníčka :-)) !!!
Dan
Dan je 9 let starý čistokrevný krátkosrstý jezevčík odložený synem po otcově smrti. Daneček byl zvyklý žít v bytě a také na časté návštěvy majitelovo vnoučat, tudíž by byl vhodný nejen ke starším lidem, na které je zvyklý, ale i do rodiny s dětmi. Tento dědeček však není žádný pes, který chce mít "svůj klid", nýbrž naopak, stále by něco podnikal a běhal, ale v útulku mu toto není moc umožněno, proto Dan v kotci stále vyhlíží nové páníčky, kteří by s ním chodili na různé výlety a procházky.
Nemoci - žádné nezjištěny
Potřeby - mít místečko v bytě
Daneček se nachází v Českých Budějovicích, kde čeká na nového páníčka
Děda už se také dočkal nového páníčka :-))
Děda vidí srdcem
Petra Šťastková
Jednou někdo moc moudrý řekl: „Každý pes má jedno velké přání. Milujte mne.“ a mně nezbývá nic jiného, než s tím souhlasit. Nejsem už nejmladší pes, už jsem toho spoustu zažil a díky bohu jsem už zažil, jaké to je být milován. Měl jsem svého pánečka, bydleli jsme spolu v bytovce v Pacově a měli jsme se moc dobře. Žili jsme si tu 7 let v míru a pokoji a měli se moc rádi. Pak nám ale osud začal pod nohy stavět překážky.
Začalo to úplně nevinně. Jako každý den jsem šel vzbudit pánečka, abychom se vydali pro noviny do stánku naproti. Hupsnu mu do postele a veselým štěknutím mu přeji dobré ráno. Zavrtím ocáskem a už se jde ven. Ale co to, dnes je nějak mlhavo, snad se to protrhá a bude slunečný den. Ale nestalo se tak. Už se ta mlha neprotrhala, naopak byla stále hustší a hustší, až zahalila celý svět. Nejdříve jsem si nemohl zvyknout, ale pak jsem na to přišel. K čemu potřebuji oči? Vidím nosem a srdcem. Když mi bude sloužit nos, neztratím se a když mé srdce bude mít pro koho tlouct, uvidím celý svět v těch nejjasnějších barvách. A jako jsem se já smířil s tím, že už nikdy neuvidím rozespalou tvář svého pánečka, tak se můj páník naučil žít se slepým psem. Občas se mi snažil chybějící zrak vynahradit miskou plnou piškotků a já se vůbec nenechal pobízet a slupnul jsem ji celou. Však jsem taky trošku přibral.
Jednou jsme zase jako každé ráno šli pro noviny, ale stalo se něco špatného. Nevím přesně, co to bylo, ale slyšel jsem ránu a pak jen sirény a úplně cizí auto odváželo mého pánečka pryč. „Kam ho to vezete, já chci za ním. Pusťte mě tam!“ křičel jsem ze všech sil, ale nikdo si mě nevšímal. Auto odjelo beze mě a když se dav lidí rozešel, zůstal jsem sám. Teď teprve můj svět potemněl. Šel jsem městem po stopách lidí i psů a doufal, že ucítím ten známý pach a rozběhnu se jeho směrem. Nic jsem však necítil. Zklamal mě můj nos i srdce.
Zklamaného a promrzlého mě našla hodná teta Lenka. Zavolali ji lidé, které jsem ve městě míjel a kterým nebyl můj osud lhostejný. Od té doby bydlím tady, v psím útulku u tety Lenky v Polné. Už rok zde veselým štěkotem vítám nově příchozí, aby se nebáli a dodávám jim naději do dalších dnů. Já už jsem se se ztrátou svého páníčka vyrovnal, jen občas přemýšlím, zda mě jen nehledal nebo zda se mu stalo něco horšího. Raději ale tuto myšlenku vždy zaplaším, nechci smutnit, chci se ještě radovat ze života.
Dokonce jsem se tu i zamiloval. Já vím, v mých letech už bych měl mít rozum, ale když mi sem teta jednoho krásného dne přivedla fenečku Barku, nemohl jsem odolat. Byla už také starší a ještě nemocná, ale moc dobře jsme si rozuměli. Vždy večer, když mrňata, jak jsme jim žertem říkali, usnula, jsme spolu seděli v kotci, koukali na hvězdy a vykládali si, co jsme všechno zažili. Povídal jsem jí o svém pánovi, o našich procházkách letním parkem, kde ptáci zvesela štěbetali a byl slyšet veselý povyk dětí, které si opodál na pískovišti stavěli hrady z písku. Občas některé z nich přiběhlo a drbalo mě za uchem a já si u toho jen slastně broukal. Taky psích holek tu bylo spousty, ale to jsem Barunce raději nevykládal, jsem přece psí gentleman. Také jsem jí vyprávěl o našich nedělních ránech, kdy jsme si došli s páníčkem pro noviny a pak si ještě na chvíli zalezli pod deku a užívali si dopoledního nicnedělání. Teta Lenka mě prokoukla, zjistila, že nejsem žádnej bouďák a dala mi do kotce deku, abych se tu cítil alespoň trochu jako doma. Občas když si na ni vlezu, zavřu oči a do nosu mě polechtá slabá vůně trávy a letní vánek mi pročechrá srst, nechám se unést představou, že jsem zas doma se svým pánem, ležíme spolu pod dekou a skoro jako bych cítil jeho ruku, jak se jemně proplétá mou srstí. Vím, že můj starý pán už nepřijde, ale najde se nějaký nový, který by mi mé tajné představy alespoň částečně naplnil?
Už tu jeden byl, zastavil se u mé a Barunčiny klece a dlouze přemýšlel. Jeho pohled klouzal z Barky na mě a zase zpět. Ano, věděl jsem, že to je on, ten hodný pán, po kterém každý z nás útulkových pejsků touží. Zavrtěl jsem na něj vesele ocáskem a poštěkával si, snad abych ho vyzval k rozpravě, ale pak mi to došlo. Je to volba, já nebo Barka. A tak našla Barunka nového páníčka a já se mohu radovat ze zpráv, které nám posílá z nového domova, o tom, jak se má. A tak plyne den za dnem, pejsci v útulku se mění a já stále čekám. Ale neztrácím naději, vím, že laskaví a vlídní lidé existují, jen ještě nenadešel můj čas.
Občas přijdou i tací, kteří chtějí jen pejsky mladé a zdravé, ale copak lidé nestárnou? Když člověk zestárne stojí mu jeho pes věrně po boku. Když oslepne, stává se pes jeho očima. I já potřebuji lidské oči. Ne aby nahradili ty moje, na to mám svůj čenich, já je potřebuji, aby na mě spočinuli láskyplným pohledem, aby upoutali pozornost člověka, který pohladí rukou i slovem. Nechci soucit, chci lásku a porozumění. Můžete o mně říci, že jsem malý, obyčejný pes. Bez rodokmenu. Ale věřte, že já jsem bytost plná života a lásky.
Děda stále čeká na svého nového páníčka
v psím útulku v Polné (Nerudova 378, 588 13 Polná). Pokud byste mu chtěli dát nový domov, kontaktujte nás na čísle 602 885 171 nebo e-mailem –
snoz@quick.cz.
Jen krátkou dobu poté, co se nám pro Rendyho podařilo získat nový domov, obracím se s velkou nadějí na milovníky našich psích kamarádů znova, a to především na milovníky jezevčíků.
Pobyt v útulku představuje pro pejsky samozřejmě dramatickou životní změnu. Úlevou či dokonce vysvobozením může být pro pejsky týrané, opuštěné, toulavé…To však není případ Sabinky ani pejsků jí podobných, kteří byli zvyklí na laskavý domov a v útulku neskutečně trpí. Patří sem i nově přijatý krásný kluk – malinký jezevčík Nick, který se ze šoku z nového prostředí ještě nevzpamatoval. Technický stav tohoto zařízení je zcela nevyhovující (jedná se o bývalé skleníky!!), přičemž útulek není schopen kapacitně pojmout neustálý přísun nových adeptů. Není proto neobvyklé, že v kotci je i pět pejsků! Pokud se k těmto podmínkám přidá i velký smutek nad ztrátou milovaného páníčka, někteří pejskové svůj boj vzdají, bohužel.
