9.11.2007
Ráno škola. No čtvrtletka z angličtiny. To sem zvědavá, jak dopadnu teda.
A pak konečně na mažoretky! Minulý týden sem tam nebyla, jak jsem byla nemocná, takže se těšim. Hlavně na holky, který už sem dlouho neviděla. Od tý doby, co jsme nás 5 začaly secvičovat sestavu na soutěž, jsem si na ně nějak zvykla a když s nima nejsem, tak mi chybí. A dneska je konečně zase uvidim a pokecáme.
Ale nejvíc se těšim na večer na tanyny. Navíc tam asi přijde Tomáš. Už sem ho dost dlouho neviděla. A často nemá kredit, na icq se poslední dobou taky neukáže takže se na něj těšim.
Tak letim na mažoretky....
Karolína už na ní čekala na obvyklém místě. Cestou stačily probrat všechny novinky a události, které se jim staly mezi tím, co se neviděly.
Téměř všechny už seděli v tělocvičně a čekaly až skončí mladší mažoretky a začne jejich zkouška. Natálie seděla v kruhu svých nejmilejších, jen 1 chyběla. Šárka přišla jako vždycky pozdě. Ještě si k nim skoro ani nepřisedla a už hlásila Naty, ať se večer připraví na špatnou zprávu. Ta nemusela dlouho přemýšlet. Takže to, co jí Karolína před pár dny říkala jako něco co neví jistě je pravda..... „Tomáš odjíždí?“ „Jak to víš“ „Jakou jinou špatnou zprávu bych mohla večer čekat“ Z další kámošky vypadlo že už to ví dlouhou dobu. Takže fajn, všichni to věděli, jen ona se to zase dozvídá jako poslední. Natálii to stále ještě pořádně nedošlo. Mísil se v ní vztek a smutek, nevěděla, jestli má Tomáše uškrtit, popřát mu hodně štěstí a nebo se rozbrečet nad ztrátou někoho, kdo pro ni tolik znamená. Z přemýšlení jí naštěstí vytrhla začínající zkouška, takže to na chvíli pustila z hlavy.
Před tanečníma byla nervóznější, než kdy předtím. Věděla, že tam Tomáš přijde. Nevěděla, co mu řekne, jestli ho tam vlastně vůbec chce.......
Tak je to jasný, dneska bude s učitelem tance tancovat Naty. Dohodla se s kámoškou, že se budou střídat po lekcích a teď je na řadě ona.
Tomáš přišel. Ne hned na začátku, ale přišel. Stál tam v rohu. Nejdřív se na něj ani nepodívala, nevěděla, jestli se má usmát nebo hodit smutnej pohled. Nakonec teda zvedla hlavu. Vyměnili si pár pohledů, ani nemuseli mluvit a přesně věděli, co ten druhý chce říct. Naty doufala, že tam Tomáš zůstane alespoň do přestávky, aby si s ním mohla popovídat. Ale nezůstane, za 30 minut musí odejít. Sakra! Při jednom tanci, který tancovali jen účastníci kurzu se vytratila a šla za ním. Vyzvídal, od koho ví, že odchází. Neřekla to. Slíbila přece holkám, že je neprozradí. Ještě mu stačila vynadat, za to, že se to dozvídá až jako poslední. Prej jí to chtěl říct sám osobně. „Ale já sem ráda, že mi to holky řekly, alespoň jsem se mohla psychicky připravit“ vyhrkla ze sebe a tím jejich rozhovor téměř skončil. Písnička dohrála a ona se musela vrátit. Když pak za nějaký čas zvedla hlavu, už tam nestál. Musel jít. Odešel asi půl hodiny před pauzou, kdy by si s ním mohla promluvit.
Byla pauza a Šárka začala Tomáše hledat, samozřejmě nenašla, nevěděla, že odešel. Zbyla po něm jen esemeska v Natáliině mobilu. Krásná esemeska.... ale taky smutná.....
Šárka to pomalu přestávala zvládat, oči se jí začaly lesknout. Natálie jí vytáhla ven do tmy, kde měly klid a kde na ně nikdo neviděl. Obě tam stály, drkotaly zubama.... vítr jim ničil účes a slzy pomalu rozmazávaly namalované oči. Pořád tomu nemohly uvěřit. Proč nemoh odjet, když se ještě neznali?.....
Pauza skončila a ony se musely vrátit. Otřely oči a šly zpátky do sálu. Tomáš jim nechával vzkazovat před kámoše, že se možná ještě vrátí. Už se nevrátil.....:o(
Je 10 minut po půlnoci a já sem právě dorazila. Po tanynech jsme byly ještě chvíli v bowlu s kámošema. Ale musela sem jít domu už ve 12 páč zítra ráno mám vystoupko.
No dnešek byl hodně zajímavej. Veselej a zároveň smutnej.....
Jdu spát