Vysokotlaké prostředí
6. 8. 2007
Vysoká politická, žlutá krabice, fakulta kontrmeclů a stojek, FTVS to jsou synonyma pro jednu budovu, instituci. Pro mě je to ale jednoznačně "vysokotlaké prostředí". Jedu tramvají směr poetický - tj. Divoká Šárka a už ve stanice Bořislavka mi tuhne krev v žilách, žaludek na vodě, krevní tlak jak zasloužilý infarktář. Tak to je prosím pro mne cesta na mojí alma mater a to pokaždé, a už je jedno jestli jedu na zkoušku nebo jen na rande s kamarádkou, ale čím víc se blíží kotrmelce a stojky, tak je mi víc blbě. Všechny výše popsané pocity se umocňují při vstupu do budovy a gradují v patře, kde sídlí katedra fyzioterapie. Ta prokletá chodba, kde jsem tolikrát čekala na zkoušku, která jsem myslela, že už je moje poslední štace. Ta chodba je neuvěřitelná, zvláštně temná, studená a nehostinná. A co teprve když se najednou otevřou nějaké dveře, to se mi klidně zastaví srdce (asi se chce stejně jako celý zbytek mojí existence udělat nevidetelným). A na týhle chodbě budu čekat na zkoušku svého života - státnice. No fuj. Bakalářský státnice jsme dělali v jiný části budovy, na děkanátu, kde to bylo přeci jen pro nás neznámější a hlavně trochu oficiálně příjemnější (jsou tam okna :-) ). Teď to bude ma chodbě smrti.
Ale na druhou stranu, mám ráda ten pocit, když jdu směrem k zastávce Nad Džbánem směr centrum. To se ve mně rozlévá pocit zvlášního klidu, i když se vracím třeba jen z kotrmelco-stojkové knihovny.......
Ale na druhou stranu, mám ráda ten pocit, když jdu směrem k zastávce Nad Džbánem směr centrum. To se ve mně rozlévá pocit zvlášního klidu, i když se vracím třeba jen z kotrmelco-stojkové knihovny.......
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář