Není členem strany, ale sympatizantem. Pro šíření radikálnělevicových myšlenek či přibližování mladých lidí jejich jediné parlamentní představitelce levice, KSČM, udělá nepochybně víc než kdekterý řádný člen, který si své názory schovává k nedělní debatě v TV. Jeho okolí o sympatiích ke KSČM ví, své názory nemá problém veřejně vysvětlovat, s pár podobně smýšlejícími přátelinapříklad založil na chatu lide.cz místnost Socialismus a jeho filozofie, kde se denně střetávají zastánci a odpůrci myšlenky sociálně spravedlivé společnosti. Je také členem Komise mládeže ÚV KSČM, konkrétně sekce pro životní prostředí a trvale udržitelný život. Honza Beneš (22) z Třemešné na Plzeňsku se nám nabídl zhodnotit sobotní konferenci mládeže, která se konala v prostorách velkého sálu magistrátu, svýma očima...
- Začneme ale od Adama, tedy od teenagera Honzy Beneše a jeho přihlášení se levicové evoluci. Jak to bylo?
Jasně, že to nepřišlo najednou, byl to postupný vývoj. Zárodky zájmu o politiku a dění kolem sebe jsem začal objevovat už někdy v 10 letech. Postupně jsem měl více méně možnost sledovat politickou scénu, různé debaty, samozřejmě na úrovní vnímání toho věku a ještě bez názoru. Alekdyž jsem si ho v pozdějších letech začal vytvářet, měl už levicový nádech. Další vývoj rozšiřování obzorů, seznamování ses postoji a praxí politický stran, mě už směřoval ke KSČM.
- A proč zrovna KSČM?
Nebylo to tak vždycky. Vývoj mých postojů vrcholil zhruba v doběpřed vítězstvím Miloše Zemana ve volbách, tehdy jsem byl nárazově někde mezi KSČM a ČSSD. K jednoznačnému příklonu ke KSČM asi přispěla existence vlády, byť zdánlivě levicové, ale deformované opoziční smlouvou s ODS. To sice urychlilo převážení toho pomyslného jazýčku ke KSČM, ale když se podívám na politiku těchto dvou levicových stran, jsem si jist, že by k tomu stejně došlo.
- Dokážeš definovat, proč jsi sympatizant právě téhle strany?
Určitě. Ztotožňuji se s levicovým pohledem na svět, jsou mi sympatické ideje socialismu, program a postoje KSČM jsu nepodrobnější mému vnímání světa.
- Kéž by bylo víc takových mladých lidí s vyraněným názorm. Proč si myslíš, že je jich tak málo?
Těch důvodů je víc. Za hlavní bych považoval předsudky. Když jsem diskutoval s vrstevníky napříkladna střední, obvykle v reakci na levicovémyšlenky začali o praktikách minulého režimu.A kromě těchto dogmat v jejich "apolitičnosti" hraje roli nedostatek informací - neznají rogram strany, konkrétníkroky, prostě ví, co se povídá a dál nevidí a neslyší... Výrazný problém také je, že KSČM je vnímána jak strana důchodců. A jak na konferenci taky zaznělo, dechovka mladé nenaláká!
- Měla ona konference, kterou jsi nakousl, smysl?
Určitě měla. Avizovaným tématem byla práce s mládeží. A jak mnozí účastníci poznamenali, léta se mluví o tom, že jetřeba něcodělat, ale mocskutečných kroků se neudělalo. A tahle akce dává naději, že se situace změní. Abych byl konkrétní, vyzdvihl bych především nápad se začleněním statutu sympatizanta do stanov. To by ve vztahu k sympatizantům, jako jsem já, byl nesmírně vstřícný krok, který by je přiblížil straně. Další dobrý návrh bylo zavedení kvót na umisťování mladých a žen na kandidátky. Osobně striktní nařízení nepovažuji za nejlepší cestu a šel bych raději cestou doporučení, podobně jako je tomu nyní. Mělo by ale být samozřejmostí, že tam, kde by tomuto doporučení nevyhověli, čelili by nepříjemným dotazům ze strany vedení i samotných mladých.
- Takže pozitvní dojem z akce. Jsou opravdu jen pozitivní dojmy?
Bohužel ne. Rozladily mě takové ty rozpory mezi "reformisty a KSM" - jak tolidé z KSM nazývají. Z toho mám přinejmenším smíšené pocity. Tahle část byla více emotivní. Na jednu stranu jsem cítil zděšení a mrazení v zádech z některých projevů, ale zároveň mě příjemně překvapilo, že na konferenci bylo hodně lidí, kterým se ty "protireformistické a protirevizionistické" projevy příčily tak jako mě...
- Strana může mít sebelepší myšlenky, které se může sebesnaživěji snažit uvést v praxi, ale lidé se to musí nějak dozvědět. Myslíš, že k tomu mohou přispět moderní technologie?
Myslím si, že hodně. A teď mám na mysli především internet. Konečně sena politických fórech a chatových místnostech dost pohybuji. nemyslím, že bych někoho "konvertoval" ale jde o výměnu informací, vzájemné rozšiřování obzorů. Navíc nepotkat Mirka Hajdušíka právěna chatu, nebyl bychv komisi mládeže. Na síti je budoucnost!
D. Exner
Kampak na nás! :))
(Michal Doležel, 19. 1. 2009 13:54)