Blesková žárovka světla
Už od počátku fotografie se hledaly způsoby, jak osvětlit fotografovanou scénu. Pokud se mohl použít vydatný zdroj elektrického proudu nebo plyn, nebyl problém tak složitý. Téměř nepřekonatelné potíže nastávaly tam, kde tyto zdroje nebyly k dispozici. Jediným řešením byl zpočátku hořčík, ať už kovový nebo ve formě prášku. Ten sice dává vydatné světlo, je to však nebezpečná výbušnina a navíc při hoření vydává velké množství kouře, takže prakticky nejde použít v uzavřeném prostoru. Přesto se tento způsob používal téměř až do poloviny 20. stol.
První pokusy uzavřít hořlavý plyn nebo kov do skleněné baňky se začaly v 80. letech 19. stol. Prvním, kdo uvažoval o umístění hořlavého kovového hořčíku do skleněné baňky naplněné kyslíkem byl John McClellan. Zůstalo však jen při úvahách. Teprve Thomas Bolas použil hliníkovou fólii a kyslík při fotografování v uhelném dole. Pravděpodobně první pokus o vytvoření žárovky pro bleskové světlo provedl v témže roce Francouz Chauffour, když požil hořčík v baňce naplněné stlačeným kyslíkem.
První žárovka pro bleskové světlo v dnešním významu byla vyrobena Australanem Paulem Vierkotterem, který použil hořčíkem povlečený drát ve vzduchoprázdně baňce. Později se ukázalo, že lepší a levnější bylo použít hliníkovou fólii v kyslíkové atmosféře, tak, jak to kdysi zkoušel Bolas.
První komerční žárovku byly patentovány 23. září 1930 a vyráběl je Němec Johannes Ostermeier pod názvem Vacublitz. Obsahovaly tenkou cínovou fólii. Brzy pak následovaly žárovky Sashalite s hliníkovou fólií.
Později byly žárovky opatřovány bezpečnostním lakem, aby nedošlo ke zranění, kdyby náhodou sklo prasklo. Také byla zmenšovány rozměry, což umožnilo ve větší míře její použití amatéry.
Soumrak pro bleskovou žárovku nastal koncem 60. let 20. stol., kdy se objevil elektronický blesk. I když ten nemá takovou svítivost, vzhledem k citlivějším filmům stačil.
Dnes už bleskové žárovky vyrábí pouze jeden výrobce a to pro speciální fotografické efekty.