Nemoci koní
Rozštěp kopyta
-
příčina: špatná rohovina, suché prostředí
-
příznaky: vertikální prasklina na kopytě, která se zvětšuje, při hlubším
proniknutí může kůň začít kulhat
-
léčba: příčný zářez nad rozštěpem
Fixace čéšky – zablokované koleno
-
příčina: mechanismus, který umožňuje spát vestoje – zkrácení jednoho
z vazů, je-li kůň chován ve špatných podmínkách
-
příznaky: kůň nemůže ohnout zadní končetinu a vleče ji za sebou
-
léčba: pro odblokování lehká masáž, někdy nutný chirurgický zákrok
Natažení šlachy
-
příčina: rychlý cval, příliš utažená bandáž
-
příznaky: zesílená šlacha, je naplněná a na dotyk teplejší, výrazné kulhání
-
léčba: chladivý obklad, klid ve stáji, protizánětlivé léky, po 10 – 14 dnech
začít provádět
Poranění karpu
-
příčina: klopýtnutí a pád na nerovném terénu
-
příznaky: otevřené poranění na přední straně karpálního kloubu
-
léčba: vyčistit a vypláchnout ránu
Zaskočení do spěnky nebo
do šlachy
-
příčina: toto poranění si kůň způsobí sám – zadní kopyto poraní př. končetinu
(chybný chod, špatný postroj nebo podkování)
-
příznaky: otevřené poranění, může být přetnuta šlacha
-
léčba: malá poranění vyčistit, větší sešít, po dobu hojení nezatěžovat,
zabránit infekci
Zášlap korunky
-
příčina: kopyto protilehlé končetiny nebo jiný kůň
-
příznaky: poranění v oblasti korunky
-
léčba: jako u zaskočení do spěnky nebo šlachy
Poranění spěnky, korunky,
karpu nebo hlezna strouháním
-
příčina: poranění kopytem protilehlé končetiny
-
příznaky: poranění na vnitřní straně kloubu
-
léčba: u spěnky nebo korunky jako u zaskočení do spěnky nebo šlachy, u karpu nebo
hlezna pomoc veterináře
Zlomenina kosti
-
příčina: mechanická
-
příznaky: výrazná bolestivost, kůň zpravidla končetinu nezatěžuje
-
léčba: Robert – Jonesův obvaz, dají se napravit zlomeniny hlezna, karpu a níže
uvedených kostí, špatná je zlomenina větší kosti nad uvedenými klouby
Nemoci trávicí
soustavy
Kolika se
projevuje bolestmi břicha. Je často způsobena špatným zažíváním v důsledku změn
ve stravování, pohybem následujícím příliš brzy po krmení nebo přítomností
červů. Kůň, který má koliku, se většinou válí, kope do břicha a neustále se na
své břicho otáčí. Pokud získáte u koně podezření na koliku, nenechte ho válet,
ale pomalu ho voďte, popřípadě přes něj přehoďte deku a ihned volejte
veterináře, protože tahle nemoc může být i smrtelná.
Střevní paraziti jsou jedním z nejběžnějších příčin zhoršení zdravotního stavu.
Roupi, plicní střečci a tasemnice mohou způsobovat zdravotní potíže. Kůň si pak
dře ocas, kašle, trpí kolikou, chudokrevností a může i uhynout. Koně by se měli
odčervovat jednou za šest až osm týdnů.
Řádky jsou
onemocnění, při němž koni oteče horní patro. Membrána patra vylučuje lubrikační
tekutinu, která se nazývá mukus. Ta koni brání v přijímání potravy a může mu
padat rozžvýkaná potrava z tlamy. Řádky mohou být způsobeny nerovnováhou v
krmivu a někdy se objevují, když kůň v mládí ztrácí mléčné řezáky. Také ostré
zuby mohou způsobovat špatné přijímání potravy, a proto je důležité, aby je
pravidelně prohlížel veterinář.
Dýchací problémy
Kašel bývá způsoben virovou nebo bakteriální infekcí. Může trvat
dlouho a může být velmi úporný. Některé druhy kašle jsou způsobeny alergiemi na
houby nebo spory obsažené v seně a slámě. Kůň v tomto stavu by neměl příliš
pracovat.
Hříběcí je
vysoce nakažlivé onemocnění především u hříbat. Vysoká horečka je vystřídána
nosním katarem, oteklými uzlinami a abscesy. Kůň nakažený touto nemocí by měl
být izolován a léčen až do úplného uzdravení.
Koňská chřipka je virové onemocnění. Kůň s touto nemocí by
měl být izolován a měl by odpočívat. V ideálním případě by měli být všichni
koně proti chřipce očkováni.
Kožní problémy
Vši jsou
na jaře běžným koňským cizopasníkem. Způsobují svědění. Srst koně, který má vši
je matná a může dojít i k úbytku váhy. Všechny zasažené plochy je dobré ošetřit
zásypem proti blechám a po 14 dnech opakovat.
Svrab je silně nakažlivá choroba způsobená
parazitickými roztoči. K běžným příznakům patří svědění, mokvající strupy a
vypadávání srsti. Lékař předepíše speciální krémy nebo koupele, které koni
pomohou.
Svěděnka je reakce na kousnutí určitého druhu mušky, která je aktivní
od dubna do října. Tomuto problému lze předcházet tak, že koně zavíráme do
stáje brzy na večer a stáj vystříkáme repelenty.
Střečci
kladou vajíčka na kůži koně. Jejich larvy proniknou pod kůži a způsobí velmi
bolestivé puchýře. Larvy musí být chirurgicky odstraněny a rána vyčištěna a
poprášena antiseptickým nebo antibiotickým práškem.
Kopřivka je většinou náhlou alergickou reakcí ne rostliny, hmyzí
kousnutí nebo změny v potravě. Těžké případy vyžadují pozornost veterináře.
Sedlové otlačeniny se neřadí k chorobám, ale čato se vyskytují zvláště u provozních
koní. Jsou to otoky nebo rány na koňském hřbetě a jsou způsobeny sedlem nebo
podbřišníkem. Všechny otevřené rány je třeba pečlivě vymýt, osušit a posypat
antiseptickým zásypem. Kůň by neměl být sedlán, dokud se rány nezhojí.
Trichofytóza je vysoce nakažlivé plísňové onemocnění, jímž se mohou nakazit i
lidé. Léčí se protiplísňovými obklady a speciálními léky přidávanými do
potravy. Kůň nakažen touto nemocí by měl být izolován a veškeré jeho vybavení
dezinfikováno.
Nemocného koně lze
hned na první pohled odlišit od koně zdravého. I přesto, že projevy mohou být různé, hlavní
známkou nemoci je neobvyklé chování koně. Projevuje se nervozita, plachost,
otupělost, křeče apod. Další změnou může být nechutenství, průjem, hrbení,
lehání a vstávání, válení se, teplota a kašel. Může být snížená i výkonnost
koně. Na povrchu těla mohou být opuchliny, rány, vředy, ztráta srsti,... Jindy
je srst bez lesku, suchá a zježená. Zjistíme-li u koně některé z uvedených
příznaků, je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné diagnózy a
přivolat veterináře.
Naopak zdraví kůň má lesklou a přiléhavou srst, jasné oči bez
zákalu a tělní dutiny a otvory nemají výtoky. Kůň má chuť k jídlu a pití,
normálně močí a kálí. Také jeho tep a teplota jsou normální.
Teplotu měříme teploměrem v konečníku 3 - 5 min. Teploměr potřený vazelinou
vsuneme krouživými pohyby mírným tlakem do konečníku. Naměřenou teplotu
zapíšeme a nahlásíme veterináři.
Při zjišťování dechu
pozorujeme zvedání a klesání krajiny břišní a počítáme počet dechů / 1 min.
Zvíře musí být v klidu, nejlépe ležící.
Tep
zjišťujeme přiložením ruky na tepnu na těle zvířete. Počítáme ozvy srdce / 1
min.
Počty u koní
|
||||||||||||||||||||||||||||||
|
¨
Také výkaly koně nám mohou leckdy napovědět o zdravotním stavu koně. Trus by měl být dobře
utvářený, lehce vlhký a neměl by mít pronikavý zápach. Zjistíme-li např.
přítomnost slizu v trusu, signalizuje to zažívací potíže. Silně páchnoucí žluté
výkaly zase upozorňují na možné onemocnění jater nebo přítomnost parazitů.
Koňská moč je slámově žlutá. Je-li hustá nebo tmavě zbarvená, jde
pravděpodobně o onemocnění ledvin a krvavá nám signalizuje zánět ledvin.
Nadměrné močení je příznakem cukrovky a spouštění po kapkách oznamuje zánět
močového měchýře.
Nemocí je celá
řada a je pouze na odborníkovi, aby určil diagnózu a postup léčení. V žádném
případě však není na škodu, můžete-li si sami předběžně určit o jaké onemocnění
by se mohlo jednat.
Jak už bylo řečeno
nemocí je spousta, tak alespoň stručně některé z nich.
Nemoci dělíme na NEINFEKČNÍ, INFEKČNÍ,
které dále mohou být virového či bakteriálního původu a PARAZITÁRNÍ.
Nejčastěji se však
ale asi setkáte s "onemocněním" chirurgického charakteru. To jsou řezné a bodné rány, oděrky,
apod. A tak byste měli vědět, jak při takovýchto poraněních
poskytnout PRVNÍ POMOC.
FIXACE KONÍ
Při ošetřování
poranění, poskytování první pomoci či aplikaci léčiv je nutné zvíře fixovat.
Tato fixace musí být samozřejmě přiměřená danému úkonu.
Proto ji můžeme provádět různými způsoby:
· pouze ohlávkou, udidlem, klapkami na oči
· nosním skřipcem tzv. fajfkou – je to smyčka
utahující horní pysk, nepoužívat déle než 15 min.
· zvednutím přední nohy
· fixací zadní končetiny – pomocí lonže, kterou provlečeme mezi předními a
uvážeme za krk
PODÁVÁNÍ LÉKŮ
Při onemocnění
zvířete veterinář určí jak a jaké léky budou při léčbě použity. Jelikož léčiv
je celá řada tak i jejich aplikace může být prováděna různými způsoby. Veškerou
vnitřní aplikaci (s výjimkou těch, které lze podávat v pitné vodě či krmivu)
smí provádět pouze veterinář.
Aplikace tedy může být:
Vnější
· to jsou zásypy, masti, roztoky
Nanášíme je:
· vatou
· kartáčkem
· špachtlí
· můžou být i ve formě rozprašovačů
Vnitřní
Orálně
· prášky, pilulky, tablety, lektvary, roztoky
· hromadná aplikace v pitné vodě, v krmení (je
možné i pomocí nosojícní sondy přímo do žaludku)
Rektálně
· tekutá léčiva, čípky
· léčiva jdou přímo do krevního oběhu, jsou
vynechána játra
Uterinní
· do dělohy
· masti, čípky, tablety, roztoky
Inhalace
· do plic
Injekčně
· Subkutanní (podkožní) - tuberkulinace
· Intramuskulární (vnitrosvalová) - antibiotika
· Intravenózní (vnitrožilní) - přímo do
krevního oběhu. Provádí se do krční žíly.
Při
podávání léků se vždy řídíme pokyny veterináře! ! ! ! ! ! ! !