Deník si vždycky píšou holky a masoví vrazi.. Když jsem byl menší, psal jsem deník vždy jen na dovoléné. Bylo to však trochu nesvobodné psaní. Táta totiž chtěl, aby se maminka, která musela ze zdravotních důvodů zůstat doma, dozvěděla, že mě neživil pouze chlebem s cibulí a nanuky.. První den jsem většinou popsal sedmnáct stran o tom, jak musel otec odevzdat celníkům deset plechovek piva, či o tom, že chorvatská měna se jmenuje "kuna". . Další dny se zájem o psaní ztrácel. Už jsem jen zmínil to, že otec neví, čím by měl cibuli na chlebech nahradit.. Poseldní stránka deníku byla vždy věnována výsledkům v pexesu, teplotním měřením a počtu vylovených skořápek mořských ježků.
Na dovolenou už s tátou nejezdíme a tak bude tento deník spíš výdejním okénkem mých zbytečných poznatků, příliš zbytečných, aby jim byl věnován příspěvek. Myslím, že několik týdnů bych to mohl vydržet.
Dodnes mě ale udivuje, proč Chorvaté pojmenovali svoji měnu zrovna po "kuně", když ji většina z nich nikdy v životě neviděla.