Středně velká tajemství kavárenského života
Caffe Emily je jedna z frekventovaných plzeňských kaváren blízko hlavního náměstí. Většinu obsluhy tvoří brigádníci, kteří za směšný peníz podávají nadlidské výkony v obstarávání objednávek pro většinu klientely, kterou tvoří ženy lačnící po cukru..
Před několika měsíci jsem si všiml, že v ženské duši (prozaicky - uvnitř ženy) jakéhokoli věku je skryt malý, ale věčný mechanismus, který z ní dělá pravidelnou zákaznici nejbližší kavárny. Ženy se zde scházejí ve velkých skupinách a sdělují si své zážitky ze světa citů, hrozných páchnoucích ale nezbytných mužů a nalepovacích nehtů. Samozřejmě tato témata tvoří jen třetinu veškerého potlachu a zbytek jsou zcela normální věci ( všimntěte si, jak je někdy těžké zachránit, to co člověk napíše v přechozí větě).
Zatímco na jihu, jak je patrné na úvodním obrázku, vysedávají v kavárnách muži, kteří diskutují o politice, výměně výfuku nebo milenky (tedy témata stejně závažná jako nalepovací nehty), v naší zemi jsou to nejčastěji ženy, kdo se v zařízeních ocitá. Docházejí do kaváren v jakoukoli denní dobu, nejčastěji pak v oficiální pauze na to jít místo práce na kafe. Se zkušenostmi tohoto roku již nikdy nepůjdu vyřizovat jakoukoli záležitost na úřad kolem poledního. Šance, že dotyčná úřednice bude v tu dobu na svém pracovišti je tak vysoká, jako šance, že přinesu hned napoprvé správně vyplněný formulář.. Když tedy ženy pod rouškou oběda opustí své židle v kancelářích a dosednou na ty kavárneské, začnou mluvit.. V tomto momentě začíná číšník či barman ( rozdílu mezi těmito dvěma se ještě budu věnovat) rozlišovat.. V práci vždy rozlišujeme objednávky na dvě skupiny. První skupinou, všeobecně preferovanou a schvalovanou, je espresso, voda, cola atd., víno a pivo. Druhá skupina, kam řadíme vše ostatní se jmenuje čupčarády.. Pokud zákazník objedná položky z první skupiny, je číšník i barman (v jedné osobě) šťastný a padá z něj obava, že se dostane do časového pressu.. Presso (nikoli časové) a ostatní polžky z první skupiny dostává zákazník v několika minutách a nemusí již strnule, nervozně poposedávat, kroutit se na židli, ťukat prsty do stolu a dělat na obsluhu nespokojené obličeje..
Zlom v přátelské atmosféře nastává v momentě, kdy ke stolu v kavárně dosedá žena s nedostatkem cukru nebo muž s nedostatkem testosteronu (myšleno - s nedostatkem soudnosti k tomu, aby si dal cokoli z první skupiny). Žena a muž začínají listovat v menu a analyzují, zda je pro ně v této situaci lepší volbou studená, či horká mléčná pěna, čokoládová nebo karamelová poleva a jiné volby mezi životem a smrtí.. Číšník větří problém a ztrácí víru v trvání uvolněného pracovního zápřahu. Žena a muž konečně docházejí na konec lístku a volba mezi pohárem s broskvemi či pohárem s banány je pro ně stále stejně závažná, jako koupě nového rodiného vozu..
Jediné, čím se oba zákazníci v tuto chvíli zaujímají, jsou následky jejich výběru pro ně. Jistě, vždyť nesmrtelné heslo "náš zákazník, náš pán" je hnacím kolem celého moderního uspořádnání obchodu. Práce obsluhy je trvale, rychle a úplně uspokojit naše přání ať už jsou jakákoli.. Avšak, není zde něco, na co jsme zapomněli ? Přání, i když se jedná jen o pitomé šlehačkové splácaniny, jsou velmi jednoduchá k vyslovení. Vždyť přece i ten nejkomplikovanější kus z lístku nemůže zabrat více než pár minut.. Co když se ale taková přání v krátké době ozvou z patnácti či dvaceti úst ? (některá ústa stále nosí rtěnku) .. Vždyť každý ze zákazníků si řekne, že to nemůže trvat více než pár minut.. Jednoduché počítání s časem nám pak ale prozradí, proč jsme na své moccafrappučino s pomerančovým likérem čekali mnohem déle než chlapík, který si pět minut po nás obejdnal pivo..
Několik malých tajemství z přípravy kávy vám možná pomůže si uvědomit, některá zbytečná rozhodování, před něž se stavíte.. Nabídka kaváren se v oblasti kávy příliš neliší.. Jediné, co se při výrobě kombinuje je kafe ( pro většinu Italů pouze špinavá voda) a mléko.. Mléko, nazývané v kavárenské hantýrce Latte, se umí tvářit velmi vznešeně. Meně již pak, kdy se do hotového, nesmírně sofisitkovaně vyhlížejcího výrobku z baru vnoří lžička.. Teploty se časem vyrovnaní, vrstvy poruší a člověku pak na stole nestojí nic jiného, než kafe s mlíkem.. S tím rozdílem, že na svůj parádní kousek čekal o deset minut déle.
Velmi se děsím, jaké výdobky přinese do kavárenského života další generace.. Každý den je v kavárně, kde pracuji, velká schůze mladých maminek s kočárky. Děti, uspnuté v popruzích vesele slintají na svá miniaturní značková trička, zatímco maminky doplňují cukr a společenské povědomí.. Na směny chodí kojit o dva stoly dále a přestože kojení je naprosto přirozené, nedělají úplně všem zákazníkům jejich plná ňadra radost.. Ve vzpomínkách malých dětí budou celé stovky odpolední strávených v kočárku s výhledem na zarostlého barmana amatéra, kterak maminkám chystá jejich sacharidové výbušniny.. Vzrostlejší děti jsou uváděny do světa míchaných koktejů s ledovou tříští a jsou cvičeny v tom, hledět na obsluhu s despektem.. Vrcholné oprovzření si zaslouží číšník. O něco menší, leč stejně významné si zaslouží barman. Přestože barman je pánem daného prostoru a vyvolává tak představu superhrdiny nápojového světa s velkým B na hrudi, i on je terčem všeobecného ponižování. Nejčastěji pak, ozve li se zpoza baru nadávka či zvuk tříštícího se skla. (tímto se omlouvám všem skleničkám na víno, které jsem zahubil )
Jak vidíte, není účelem tohoto článku nic jiného než říct, : chodtě na kafe, ale myslete proboha..
Komentáře
Přehled komentářů
Nemyslím si, že tón tohoto článku by byl natolik závažný, aby si kdokoli mohl říct, že ženy a muže, kteří do kavárny chodí, házím do jednoho pytle. Pokud jde o souzení ; posoudit člověka není možné, ale zhodnotit jeho chování v jisté situaci jako "mě-se-zdá-jako-vůl" možné je, přestože to pravda není definitivní. Vlastně se nezmiňuji ani o tom, že by byli hloupí, zlí či nedostatečně individuální.. Jak jistě uznáš, můj záměr nebyl všechny nazvat kofeinu lačnými idioty, ale sepsat jim důvody proč všechno v kavárně nejde tak rychle.. Jediné, do čeho jsem se pustil bez uvážení bylo tahání dětí a kojenců po kavárnách, do čehož mi skutečně nic není. Stejně tak mi nic není do toho, co si lidé dají, ale měli by vědět, proč není někdy možné vše do detailu vyplnit.
V první řadě měl být tento článek spíše vtipný než útočný. V druhé řadě jej do dnešního dne četlo tak málo lidí, že snad je úplně jedno, že byl stvořen :-).. Děkuji za komentář a věcné připomínky.
jeden pytel
(fairy, 9. 9. 2008 18:30)taky jsem dělala v kavárně a většinu těch věcí, co sem píšeš chápu, s některými i souhlasím. co mi nejde na mysl je - proč škatulkuješ. jasně ..ty to vidíš z pohledu číšníka, ty lidi blíž samozřejmě poznat nemůžeš a tak se snažíš je zařadit povrchně. ale ač to je možná z profesionálního hlediska jinak, každý člověk je individualita, což bys jako student psychologie měl vědět. lidi jsou si sice podobní chováním a vzhledem, někteří více, někteří méně, ale co ty víš ..můžeš soudit jen a pouze povrchně, což je sice pochopitelné, ale nelidské. roznášej kafe, ale mysli proboha. jinak čaj byl dneska dobrý.
Škatulky
(Honza, 10. 9. 2008 9:36)