Na co jezdíte ? .. Bioplyn nebo čáp ?
V rubrice Opinion deníku New York Times publikoval nedávno profesor Ariely zajímavé zamyšlení týkající se všeobecné nespokojenosti s cenami benzínu. I přesto, že je váženým členem akademické obce, zapomněl, zřejmě nedopatřením, článek publikovat v češtině. Nezbývá tedy, než abych celý článek vycucl, překroutil a naservíroval pod nos těm, kteří jej nechtějí nebo nemohou číst v původním znění. Daniel Ariely jej přihrál Gregu Mankiwovi, profesoru z Harvardu a ten ho přihrál mě.. (prostřednictvím svého blogu, kde píše o ekonomii, světové politice a svých problémech při zahrádkářství )
Tedy. Daniel Ariely vidí problém s přehnaným zájmem o cenu benzínu v tom, že lidé nemají šanci se o cenu nezajímat. Když totiž člověk kupuje benzín, musí vystoupit z auta, vybrat správnou hadici a dát se do toho. Několik minut musí upřeně pozorovat to, jak se jeho nádrž plní a peněženka vyprazdňuje.. Zírá, jak se číselník postupně přehoupne přes pět set a tisíc korun.. Český člověk vidí tváře Boženy Němcové či Františka Palackého, jak míjejí v imaginárním prostoru před ním a jen málokdo si v duchu chvíli nezanadává na spekulanty, arabské šejky a ropné společnosti.. Když naštvaný řidič dorazí domů, dá si pivo a možná si i chvíli zakřičí na manželku.. Kdyby náš řidič byl nucen, například na nákupu potravin deset minut každý den stát před regálem s jogurty a zírat na vystavené kelímky, byl by, říká Dan Ariely, nepochybně úplně stejně naštvaný z růstu jejich cen..
Velká část domácností utratí za potraviny, lékařskou péči, zahradní náčiní či zbytečný luxus, více, než nechá na benzínových stanicích. Jen proto, že lidé nejsou nuceni jogurt do košíku nandavat po lžičkách, či kupovat lodičky na podpatku každý pátý den, jsou pro ně rostoucí ceny těchto položek mnohem méně nepříjemné.. (převzato z Eyes Off Price by Dan Ariely, NY Times 19.7.08)
Ale tyto starosti nás nečekají do nekonečna.. Vědecké týmy po celém světě dnem i nocí pracují na alternativním pohonu. Malým předskokanem jsou již fungující bioplynové vozy a elektromobily. Bohužel však nejsou schopny umlčet touhu po požitku ze sportovní jízdy a nezpůsobují smrtelné dopravní nehody, bez nichž se zase neobejde žádná zpravodajská relace. Nebojím se ani o benzínové stanice, vždyť v pěti případech z deseti si tam stejně koupím jen nanuka nebo sprostý časopis..
Inovativní alternativní pohon vzniká i v mé domácí laboratoři. Před deseti lety jsem spolu s mým tehdejším kamarádem Martinem Kryslem četl článek v časopise ABC. Psalo se tam o Perpetum Mobile a všech těch nesčetných neúspěšných pokusech dovést jej do praxe. O deset let později jsem našel ve skříni na chatě starou tatínkovu hračku, která se nyní má stát zlomem v technologickém pokroku. Je to kyvadlo ve tvaru čápa, který pije vodu z nádobky. Pravděpodobně jste ještě nic v podobném tvaru neviděli, takže se krátce pokusím popsat princip, na kterém tento téměř dokonalý stroj funguje.. Pokud je čáp uveden jemným štouchnutím do pohybu, předkloní se k malé nádobce s vodou, kterou jeho látkový konec zobáčku nasaje. Protiváha těla jej poté zpět vychlí do druhé polohy. Voda, kterou čáp při předklonu nasál se však stává opět vahou, která čápa vychuluje zpět a tak dále. (tohoto čápa lze zakoupit v každém Kýč-shopu cestou na Staromák )
Nejsem si zatím jist, jak velký čáp to bude muset být, aby dokázal poháněť osobní automobil, ale pevně doufám, že nebude nutné, aby byl větší než čáp skutečný. V opačném případě bychom opravdu museli spoléhat na vědce a jejich nespolehlivé vodíkové automobily.. Když už tedy čáp nenosí děti ani nehnízdí na komínech, ať je alespoň k něčemu..
Bobby and co.
(Honza, 13. 8. 2008 18:42)