O čase a polité noze
Říká se, že nás počítače povzášejí do podoby cestovatelů časem. Že člověk sedící u počítače může být dvěma prostými kliknutími někde na Nové Guinei nebo ve vroucím publiku na utkání v kopané. Ano, je tomu tak. Můžete koukat na ten zatracený fotbal a nikdo vám nesní párek ani nevyleje pivo na nohu..
Když dovolíte, budu si teď chvíli protiřečit... Díval jsem se dnes na internetu na přednášku "Last Lecture" Randyho Pausche o tom, jak málo času vlastně je, a co máme dělat, aby ho bylo víc. Randy je výzkumníkem v oblasti vlivu počítačů na člověka a v době kdy posluchačům na univerzitě ve Virginii přednášel o čase, zbývalo mu podle diagnózy přibližně 2 měsíce života. Randy vyslovil několik obecně platných věcí, kterým se stále vyhýbáme. Třeba : "Když máš sníst tři žáby, určitě nezačínej od té nejmenší". Kromě toho mluvil o zakládání domácího archivu jako prostředku k udržení manželství, o tom, že je nejlepší volat lidem před obědem, protože nejen vy, ale i oni mají hlad a žádná strana se tedy nebude zbytečně vykecávat. Inu, říkal toho mnoho, co všichni tuší, ale nikdo nedělá. Chytře se to celé jmenuje "time management". V souvislosti s hovory o čase mě napadlo, že člověk který sedí u počítače, žije tento čas v absolutní uzavřené a neprodyšné nádobě, která nemá se zbytkem světa nic společného právě proto, že vám tím pivem nikdo tu nohu při sledování fotbalu nepoleje.. Možná jsem vybral špatný příklad, ale jistě chápete moji myšlenku.
Internet a počítač všeobecně dělají svět mnohem jednodušší. Není třeba na spoustu věcí brát ohled. Počítač vám dává nesmírnou odvahu. Takovou odvahu, kterou pak už nemusíte sbírat kousíček po kousíčku ze všech koutů těla. Prostě "pam pam pam" ... "odeslat" pod jménem "mstitel" a je to, vzedmeme se jako pávi a blahořečíme svoji odvahu... Trochu se obávám, že za několik let budou lidé sedět v kavárnách naproti sobě s notebooky, budou a s kamenými tvářemi si po ICQ budou posílat smajlíky.
Ano, celý ten dlouhosáhlý text má vyjádřit nostalgii nad nedostatkem toho pravého životného života, který občas pociťuju. Trochu lituju dětí, které se narodí do domácnosti, kde jsou třeba dva počítače
Proto uzavírám sázku s tímto mrzkým koloběhem, že alespoň jeden den v týdnu nechám na klávesnici v poklidu prášit a myš honit sýr.. Jestli se mi bude dařit, zkusím i dva, nesmím však podcenit abstinenční příznaky.
PS : Nemáte někdo psací stroj ? Příspěvky na své stránky budu psát ručně a lepit je v parku po stromech, s malovanými obrázky ovcí a dinosaurů.
PS II : Iron and Wine neznám dlouho, dokonce ani svojí zásluhou, ale stejně jako láska bouří v těle v prvních měsících, máme zatím s touto hudbou intenzivní vztah.. Obzvláště pasáž "all is done in such a hurry" se váže k dnešnímu průpovídání.
Iron and Wine - The Trapeze Swinger
PS III : Svátek práce trávím v práci, ale jelikož jednou týdně je vlastně takový svátek, je vše v pořádku..
Komentáře
Přehled komentářů
moji drazí, v zápočtovém týdnu se mi to stejně nepodaří..
to je dobrá muzika
(without.wings, 2. 5. 2008 22:31)
co je to za muziku? státní hymna? :D
já si neumim představit den bez počítače. i kdyby mi měl jenom hrát winamp místo rádia.
P.S. to bys nám udělal, aby na nás zbyly blogy třináctiletejch emařek?
day-off
(Honza, 2. 5. 2008 1:51)
Dobrá tedy, na ten day-off si zajistím brigádníka, který bude psát za mě. Bude uhrovatý a neustále se dožadující přestávky na cigaretu.
PS: Kdybych nevěděl, že čtenářů těchto stránek je jen o málo více než ročních období, řeknu prostě: hledejte si jiný blog..
non tech
(Petr Pan, 2. 5. 2008 1:42)
Kdepak, dny bez počítače se Ti zakazují, musíš brát ohledy na čtenáře tohoto blogu, kteří netrpělivě očekávají články, kterými mohou naplnit své prázdné "počítačové životy".
P.S. Smutný smajlík na závěr. :(
Máte štěstí
(Honza, 3. 5. 2008 18:56)