1. kapitolka
Celý den byla celá roztěkaná a nemohla se dočkat až tuto novinku sdělí rodičům.
Když se večer vrátila její mamka, ukázala jí dopis. Zdálo se jí, že ji to ani nějak nepřekvapilo, ale nezabývala se tím, byla strašně šťastná. Ale její mamce se to nezamlouvalo. A než stihl přijít z práce i její táta se stihla s mamkou pohádat.
Elizabeth jí říkala: " Ale mami, počkej aspoň na tátu, co tomu řekne. Aspoň uvidíme, jestli ten dopis shoří," a podívala se na ni výmluvným pohledem.
" No já nevím", jí hned odpověděla mamka.
" Mami počkej na tátu, prosím" a hodila po ní další ze svých psích pohledů.
" Tak jo promluvíme si o tom a rozhodneme se, ale pak se už o tom víckrát nebudeme bavit, je ti to jasný!?"
" Jéééé mami, ty jsi strašně hodná" a jako smyslů zbavená běžela do svého pokoje i s dopisem v ruce.
Po další nekonečně dlouhé hodině přišel domů konečně její otec.
Byla už celá nervózní a nedočkavá a chodila po svém pokoji sem a tam. Každou chvíli se koukala z okna svého pokoje, kdy konečně přijede její táta z práce domů. Když ho uviděla přijíždět, rychle seběhla schody i s dopisem v ruce.
" Tatíííí!" křičela na něj ještě než stačil otevřít domovní dveře a hned jak je otevřel, strkala mu dopis do rukou.
" Co to je?"
" To je dopis ze …..", když mu to všechno konečně pověděla, tak se jí tatínek zeptal.
" Kde je maminka?", El jen ukázala na obývací pokoj, kde seděla její mamka se zamyšleným výrazem ve tváři.
" Tati, tak si ho konečně přečti!"
" Jenom počkej mladá dámo, jenom si sundám kabát a hned si to přečtu.
…………………………………………………………………..
" Tati"
" No?"
" Už si ho přečteš?!", už to nemohla vydržet, jak byla nedočkavá a napnutá, jestli ten dopis shoří nebo ne.
" No jo no, jsi strašně netrpělivá!"
Číst to ani nemusel, už přesně věděl co v něm bude, když byl v jejím věku, taky četl takový.
Tak si ho tedy jen tak na oko přečetl a co se nestalo dopis shořel a rodiče si vyměnili vše říkající pohledy.
Elizabeth začala po celém pokoji pobíhat a skákat, byla strašně nadšená a šťastná, že se jí konečně splnil její sen. Vůbec si nevšimla, jak se na sebe její rodiče zvláštně dívají a radovala se, jak to jen v té chvíli šlo. Po nějaké době co na sebe rodiče hleděli, se na El otočila její matka a řekla jí:
" Tak si běž už lehnout, je už pozdě a zítra si ještě promluvíme." řekla jí to velice zvláštním tónem.
" Ale mami, mě se ještě spát nechce!" docela jí to naštvalo, jak jí tak naráz a z ničeho nic poslala spát.
" Už ani slovo a honem do postele", jí honem schladila a pokračovala:
" Zítra si o tom než, půjdeme s tatínkem do práce, ještě promluvíme" jí pověděla už něžnějším tónem.
" No tak jo no" a vydala se šouravým krokem do pokoje po schodech a při tom si něco brblala. V pokoji se převlékla do noční košile a vykonala večerní hygienu. Vlezla si do své teplounké postýlky, kde ještě chvilku snila a pak se propadla do říše snů.
......................................
Mezitím dole v obývací pokoji
" Johne musíme jí to říct, už je na to dost stará a určitě to pochopí, je rozumná a inteligentní."
" No já nevím, možná by jsme ještě nějakou dobu mohli ještě počkat."
" El je nám hodně podobná, někdo ji na Skóliru může poznat. Musíme jí to říct my, od někoho cizího by jí to mohlo mnohem víc ranit!
" To je pravda, ale je to strašně nebezpečný, čím míň toho ví, tím lépe pro ni."
" To je sice pravda." A chvilku přemýšlela.
" No tak jo no, počkáme ještě nějakou dobu, ale jestli se stane něco nepředvídatelného, musíme jí to říct a to hned!" chvilku se na sebe dívali a pak John prolomil to hrobové ticho v místnosti.
" Tak fajn, ale teď by jsme si měli už jít lehnout, zítra vstáváme do práce a ještě si El slíbila, ten ranní rozhovor."
Tak se vydali do ložnice, kde se převlékli do nočního úboru a zalehli ke spánku.
" Dobrou Johne"
" Dobrou zlato"
A během chvilky se jako El propadli do říše snů.
……………………………………
Druhý den ráno Elizabetina maminka udělala snídani a šla El vzbudit. Moc se jí vstávat nechtělo, ale když si pak vzpomněla. proč jí maminka budí. Hned vstala a šla do koupelny upravit a vykonat ranní hygienu. V kuchyni na ni už čekala velice vydatná snídaně a než se dostala do kuchyně její rodiče už byli najezení.
" Ahoj" pozdravila je, když vstoupila do kuchyně.
" Tak, jak jsi se nám vyspala?", hned se jí zeptal její otec.
" No nic moc, bylo strašný horko, ale dalo se to přežít a co ty?"
Letošní prázdniny byly nadmíru horké, bylo strašné sucho a nebe pořád téměř bez mráčků.
" Ale jo, šlo to, ale kvůli počasí tě maminka nebudila"
a pohlédl na ni zkoumavým pohledem. Do rozhovoru se teď vložila i její mamka.
" Musíme si promluvit o té škole, je to stejně dost nepravděpodobné, aby se tohle mohlo stát", bylo pro ni strašně těžké, takhle své dceři lhát, ale bylo to pro její dobro.
" Ale mami, viděla jsi ten dopis, jak shořel", řekla zoufale.
" Já vím, ale stejně se mi tomu nechce věřit."
"
To já vím, ale co bude, buď to je nějaký žert a já normálně nastoupím
na střední školu a nebo je to fakt a mě se splní životní sen. Přála
jsem si umět kouzlit už jako malá a už bych nikdy nedostala druhou
možnost jít tam studovat kouzla. Mami, tati prosím vás", byla už tak
zoufalá, že se jí začaly lesknout v očích slzy.
Na
chvilku se v kuchyni rozhostilo ticho. El už ani pomalu nedoufala, že
by jí to rodiče dovolili. Když vtom se ozval její táta.
"
Moc se mi nelíbí, aby jsi byla na internátní škole. Uvidíme tě jenom o
prázdninách, ale na druhé straně, budeš čarodějka. Jak pro mě, tak pro
maminku je to těžké rozhodování. Musíme si to pořádně rozmyslet, jak to
všechno bude. Dej nám nějakou dobu na rozmyšlení a pak ti dáme vědět."
Pousmál se na ni, aby jí dodal odvahu a aby nebyla už smutná.
" Tak, teď už musíme do práce, tak si to tu dneska užij, měj se tu hezky a nějak to strašný horko přežij"
" Měj se tu hezky, jo a večer přijdeme o něco déle, jdeme s tatínkem na obchodní schůzku" se ozvala její mamka.
" Tak se mějte a ahoj" a zamávala jim ze dveří.
Rozhodla se, že dneska půjde na nákupy a koupí si něco na sebe a dárek mamince k narozeninám, které má za týden.
Na nákupy vyrazila hned jak si ustlala postel a umyla nádobí. Chodila dlouho, nemohla sehnat, ten správný dárek.
Ještě
si došla do kina a domů přišla kolem půl dvanácté a rodiče tu ještě
nebyli, tak se umyla lehla si do postele. Chvilku si ještě
představovala, jak to asi tak vypadá v té škole a uvažovala, jestli má
nějakou naději, jestli jí to rodiče vůbec dovolí. Po chvilce usnula
neklidným spánkem.
Když se El ráno probudila, rodiče už
byli v práci. Bylo právě půl deváté, převlékla se a nasnídala. Šla ven
za svou kamarádkou Monikou. Eliiny rodiče pochází z Anglie a než se
vzali tak tam bydleli, seznámili se na škole. Proto má anglické jméno,
tak jako její rodiče. Po svatbě se rodina nastěhovala do České
republiky. Monika je její nejlepší kamarádka, už od školky jsou jako
sestry. Stejně jako ona i Monika pocházela z Anglie. Chodily spolu do
školky a posléze i na základní školu. Obě byly nejlepší ve třídě a
strašně moc si rozuměli.
Komentáře
Přehled komentářů
mno...skvělý, tajemný :)))
jenom menší upozornění na chybičky - které dělám i já :D - dávej si pozor na čárky a opakování slov. A sem tam i na časy, ve kterých píšeš. Jinač fakt super a promiň za menší kritiku :)
www.tabby.blog.cz
(tabby, 23. 10. 2007 17:49)Supa tak uz se musim se mrknout pozdeji i na dalsi kapitolky ale bohuzel ted musim jit vyluxovat :0)
stories.wgz.cz
(Enervate, 23. 10. 2007 18:24)