Jiří Straus identifikuje v lidském mraveništi každdého lumpa - s nadsázkou Sherlock Holmes
Matematik zločinu Jiří Straus: Pachatele dokáže usvědčit jen podle chůze
Straus s pomocí matematiky objasňuje, jestli Jana Masaryka někdo z okna Černínského paláce vyhodil, nebo jestli politik skočil sám. Kdyby se natáčelo pokračování Dobrodružství kriminalistky, Jiřímu Strausovi by určitě patřil jeden díl.
Kam chcete, abych vás zavedl?" zní vstřícně první otázka Jiřího Strause, mimo jiné prorektora Policejní akademie a šéfa její katedry kriminalistiky, když se setkáváme ve vrátnici školy. Ze tří možností - jít na rektorát, katedru či do laboratoře - jsme s kolegou fotografem kývli na tu poslední.
"Zvolili jste dobře, je tam spousta věcí k vidění," chválí nás vědec, který tvrdí, že stylem chůze je každý člověk originál. Tedy stejně tak jako je jedinečná DNA nebo otisk prstu. Pro kriminalisty je Strausova metoda objevná v tom, že z pouhých dvou kroků umí usvědčit bankovní lupiče, vrahy či teroristy. A nejen to, pomáhá také těm, kteří se dostali nevinně za vězeňský katr. Klasik by řekl: Strausova metoda se zapíše do kroniky kriminalistiky.
Cestou do laboratoře na sebe rtuťovitý vědec každým pohybem i gesty prozrazuje, že před lety býval skvělým zápasníkem řeckořímského stylu. Ale kdeže ony časy jsou! Nicméně sport neopustil ani ve svých pětapadesáti letech. Běhá půlmaratony i maratony. Aby získal potřebnou kondici, trénuje několikrát týdně v pražském Prokopském údolí nebo v oboře Hvězda. Kdybyste ho tam viděli s kulichem na hlavě, určitě byste do něj neřekli, že je objevitelem převratné kriminalistické metody. Je zkrátka velmi nenápadný.
Jenže když se profesor Straus objeví na přednášce před studenty pražské Policejní akademie nebo na zkouškách, je to jiná opera. Je živý, výřečný, zvídavý a ve sledu výkladu k nezastavení. Ostatně poznal jsem to i já v rozhovoru s ním.
Tvrdíte, že vaše metoda je stejně spolehlivá jako třeba identifikace pisatele podle rukopisu nebo analýza DNA a že to je právě chůze, která může zločince usvědčit. Čím nás přesvědčíte?
Rukopis každého člověka je neopakovatelný a identifikaci podle rukopisu dnes nikdo nezpochybňuje. Písmo není nic jiného než pohyb ruky zachycený v grafické podobě. Při analýze chůze vycházíme ze stejného principu. Stačí nám v podstatě jeden dvojkrok zaznamenaný průmyslovou kamerou, který pak v počítači zpracujeme a graficky znázorníme. Po mnoha letech výzkumu jsem došel k závěru, že každý z nás má svou unikátní křivku chůze, která jej identifikuje v lidském mraveništi. Ta je tak pro nás v některých případech důležitější než obličej člověka. Nedávno jsem pomohl usvědčit pachatele loupežného přepadení na benzinové dálniční pumpě kousek za Plzní. Zloděj tam vybral z pokladny všechny peníze, ukradl telefonní karty, cigarety a další zboží. Způsobil ránu za sto dvacet tisíc korun a pak zmizel. Jenže kamera ho zachytila na videozáznam. Z jeho analýzy se nám podařilo lupiče snadno rozpoznat a přivést do soudní síně.
V čem spočívá - odpusťte mi výraz - ten fígl, který je vám připisován jako světový objev v oboru kriminalistiky?
Když se pouštím do nějaké kauzy, první velmi podstatnou věcí, kterou musím znát, je výška pachatele, abychom ji mohli srovnat s podezřelou osobou. Jak je vysoký skutečný lupič, zjistím tak, že na místě, kde došlo k loupeži, tedy v bance, na poště nebo v kasinu, změřím například výšku dveří, stolu nebo pultu, kolem kterých prošel. Od nich pak ze záznamu dopočítávám nejenom vzrůst pachatele, ale také další údaje. Zní to možná jednoduše, ale ve skutečnosti jde o složité matematické výpočty. Ve chvíli, kdy se míry obou postav - podezřelého a kamerou zachyceného pachatele - shodují v toleranci několika milimetrů, postupuji dál. Z pohybu těla na záznamu vypreparuji křivky, které při chůzi vytvářejí například ramena, temeno hlavy, uši, nos a také kyčelní a kolenní klouby. Po deseti tisících měření jsme zjistili, že každý člověk má své jedinečné křivky, tak jako jsou originální jeho otisky prstů, zkrátka že každý jsme stylem chůze neopakovatelný. Pak necháme před kamerou projít vytipovaného pachatele. Ve finále porovnáme grafy chůze. Když se shodují, můžu si být na sto procent jistý, že lupič i podezřelý jsou jedna a ta samá osoba.
Po téměř třiceti letech výzkumu tvrdíte, že každý člověk má jedinečnou chůzi. Ale představte si třeba člověka, který se na kuráž posílí několika pivy, a pak se vydá vyloupit banku. Změní alkohol jeho chůzi?
Už jsem to jednou zmínil, s naší chůzí to je jako s rukopisem. Když se člověk opije a dostane odvahu napsat anonym, jeho rukopis bude jiný, a znalec písma z něj bude mít docela zamotanou hlavu. A podobné to je i s chůzí. Jenže já jsem dosud nikdy neřešil člověka, který by se opil a pak šel - mírně či více vrávorající - přepadnout banku anebo benzinku. Po pěti šesti pivech nebo čtyřech velkých panácích by byl určitě nápadný. A to lupič rozhodně nechce být.
Jsou případy, kdy je vaše metoda těžko použitelná?
Když si člověk zabandážuje nohy nebo když se opatrně pohybuje ve tmě. V těchto případech se zjednodušeně řečeno křivka chůze mění.
Pachatele usvědčujete. Na druhou stranu: pomohl někdy váš posudek osvobodit nevinné lidi, kteří byli už jednou nohou nakročeni do vězení nebo v něm dokonce už byli?
Z poslední doby mám dva případy. Před půl rokem byla v Praze 4 přepadena pobočka Komerční banky. Pachatel byl vytipován a situace se pro něj nijak příznivě nevyvíjela, i když měl docela slušné alibi. Z analýzy chůze na videozáznamu jsem zjistil, že skutečný lupič je zcela jiný člověk než ten, kterého podezírala policie. Můj posudek tak nemohl být jiný než v jeho prospěch. A ten druhý případ - mimochodem ještě běží u soudu - je člověk, který si už odseděl dva a půl roku ve vězení za přepadení České spořitelny na Praze 9. Tady také videozáznam pachatele vykazuje jiný pohybový stereotyp, než má odsouzený člověk. Jeho nevinu však musí ještě definitivně potvrdit soud.
Kolik času potřebujete na to, abyste s klidným svědomím a jistotou mohl soudu odevzdat posudek, který lupiče usvědčuje?
Zpravidla dva měsíce. Jestli někdo řekne, že to jde rychleji, pak slibuje modré z nebe. A už vůbec to nemůže fungovat jako v televizním seriálu Kriminálka Las Vegas, kde to trvá třicet vteřin. Když se mě někdo zeptá, co si o tom myslím, mám po celém těle doslova husí kůži. Prostě je to nesmysl.
Jste v laboratořích vybaveni softwarovým programem, který by vám pomohl s výběrem určitých společných znaků pro nejrůznější typy chůzí?
Ne, všechno děláme ručně. Jestli jste překvapený, můžu vás ubezpečit, že se to tak dělá všude ve světě - a tedy i ve Spojených státech, kde jsou kriminalistické metody propracovány k velké dokonalosti.
Jak na váš objev analýzy chůze reagovali kolegové v zahraničí?
Stručně řečeno: přijala ji celá Evropa i Spojené státy, zvláště po 11. září 2001. Když jsem někde ve světě na konferenci, pokaždé mě organizátoři požádají o vystoupení. Jsem rád, že mnoha mým kolegům je moje metoda blízká, a hlavně že je velmi užitečná v boji proti závažným trestným činům.
Kompletní verze rozhovoru: Matematik zločinu - čtěte ZDE (odkaz najdete v článku:
http://domaci.ihned.cz/c1-39789000-matematik-zlocinu-jiri-straus-pachatele-dokaze-usvedcit-jen-podle-chuze)
V soudní biomechanice patří Česká republika díky vám ke světové špičce. Tento obor ovšem řeší například i příčiny pádů z výšky. Připomenu vám v této souvislosti jednu kauzu, která nebyla ještě s definitivní platností soudně uzavřena. Je to smrt Jana Masaryka. V průběhu let se jí věnovalo několik týmů - vždycky s nejasným koncem. Vy jste se také pustil do této kauzy. Jaký je váš závěr? Byla to vražda, nebo sebevražda?
Závěr je jednoznačný: Pád byl způsoben vnější silou, tedy jinými slovy šlo o vraždu. Definitivní verdikt však musí vynést soud.
Říkáte to velmi přesvědčeně. Nicméně to samé tvrdili i předcházející znalci. Na rozdíl od nich jste ale v závěrech jednoznačný. V čem spočívá vaše jistota?
Hned to vysvětlím. Představte si, že lidské tělo, než dopadne z výšky na zem, se při letu různě točí a obrací. Velmi záleží na tom, jestli padá z deseti nebo padesáti metrů. Hodně o příčině napoví i vzdálenost dopadu těla na zem od zdi domu. Jak postupovali moji předchůdci? Nebudete tomu věřit, ale žádný tým přede mnou neuvažoval o výšce pádu Jana Masaryka z okna. V jejich protokolech a vyjádřeních najdete vágní údaj: Oběť vypadla z druhého patra. Ale co je druhé patro? V paneláku to je pět metrů, v budově Černínského paláce to je metrů čtrnáct! Neznat skutečnou výšku a dělat závěry, to je děsný, nebojím se říci doslova fatální průšvih mých předchůdců. Proto než jsem se pustil do objasnění Masarykovy smrti, vzal jsem metr a sám jsem změřil délku pádu těla na zem. Kdybych ji neznal, počítal bych totiž neřešitelnou rovnici. A naopak, když jsem znal tenhle nejpodstatnější vstupní parametr, pak jsem s pomocí biomechaniky a spoustou experimentů naprosto přesně určil, že Janu Masarykovi musel z okna dolů na dvůr "pomoci" nejspíš jeden velmi silný a trénovaný muž.
Kolik pádů z výšky řešíte jako soudní znalec řekněme za rok?
Kolem patnácti a tvoří asi třetinu mých veškerých znaleckých zkoumání pro potřeby soudu. Před pár dny jsem třeba kompletoval případ, kdy člověk nešťastně spadl z mostu z výšky dvaceti metrů. Předtím to byly sebevražedné pády z okna nebo panelákových balkonů. Řeším i vraždy, které jsou kamuflované jako nešťastné náhody. Téměř dvacet let si vedu statistiku kauz, ve které mám přesně zaznamenány parametry pádů. Těch s kriminálním podtextem jsem shromáždil už několik stovek. Uvádím to proto, abych zdůvodnil své závěry k Janu Masarykovi. Když jsem do jeho případu dosadil za léta nashromážděná fakta, mohl jsem se stoprocentní jistotou říct: Byl jednoznačně vystrčen z okna.
Autor/ři: Petr Melničuk, foto: HN - David Turecký