Andělé apokalypsy
Andělé apokalypsy (28. - 31. 8. 2008)
Tato skvělá akce proběhla v posledních dnech letních prázdnin, konkrétně od čtvrtka 28.8. do neděle 31.8.
Vše začalo mnohem dřív, když jsme se (náš oddíl) dozvěděli o plánované roverské „výpravě“, která se bude konat na konci prázdnin. Nikdo však netušil, co to bude za akci, ani žádné další detaily. Vše jsme se dozvěděli asi čtyři dny před zahájením. Byl nám zaslán email se vším potřebným.
Ve čtvrtek ráno jsem se podle sms zprávy, kterou jsem předešlý večer obdržel, dostavil k zimnímu stadionu a našel v květináči první zprávu. Jelikož jsem byl sám, nevěděl jsem, co se děje a tak jsem čekal, že třeba ostatní dorazí. Nikdo nedorazil a tak jsem jel na místo srazu, na zastávku 11-ky na hlavním vlakovém nádraží. Tam už čekali Vrtulka, Muty, Chechta, Žeros a Zuzka. Všichni jsem nastoupili na autobus a jeli na Kopeček do ZOO. Tam jsme ještě počkali na Judy a Střelku a mohli jsme se vydat na průzkum zoologické zahrady. Spousta lístečků a zpráv nás dovedla až na rozhlednu, kde nám byl předán vzkaz, ve kterém stálo, že se máme rozdělit, dojet si do Olomouce pro věci, znovu se sejít na nádraží a nasednout na vlak. Vystoupil jsme v nějaké vesnici (název si nepamatuji). Naše příští stanoviště bylo nedaleký most, pod kterým byla zpráva a podivná taška, o které jsme věděli, že se do ní nemáme dívat J. Dále jsme pokračovali do asi tři kilometry vzdálené dědiny, kde nás zpomalil kostelík (nemohli jsme najít další zprávu). Museli jsme si zavolat o pomoc.
Po strastiplné cestě jsme navečer dorazili konečně na faru do Velkých Losin, kde nás čekalo samo Peklo. Na uvítanou jsme dostali večeři. Pak jsme byli rozděleni do dvou skupinek. Jedna se jmenovala Noc a ta druhá Taky noc. Ubytovali jsme se a pak se konal večerní program. Našim úkolem bylo vymyslet ve dvojicích strašidelný příběh na dané téma a pak ho před ostatními povyprávět. Některé byly strašidelné, jiné spíše humorné.
Druhý den ráno nás vzbudili docela brzo, vydali jsme se na celodenní tůru. Od této chvíle jsme však každá skupinka postupovali samostatně, takže nevím co se dělo v týmu Taky noc.
Nicméně našim úkolem bylo se dostat k přehradě Dlouhé stráně. Odtud jsme šli podél potoka na nejvyšší vrchol Jeseníku – Praděd. Cestou jme zažili spoustu dobrodružství, jako například setkání a poražení prvního anděla apokalypsy, či nekonečné hledání zprávy na dřevěném mostku.
Když jsme se doplahočili až na vrchol, museli jsme koupit red bull a sejít zase dolů, tentokrát však na Švýcárnu, kde jsme našli cukr, který jsme přidali do red bullu a donesli až k druhému andělovi, který tento nápoj vypil a tím se usmrtil. Následoval sestup dolů a jízda autobusem do Jeseníku. Tam jsme se setkali s druhou skupinou (přibyl v ní Čaroděj) a všichni jsme se pod vedením Bobra vydali na večeři do luxusní restaurace. Dali jsme si česnečku a kofolu. S plnými žaludky jsme už za tmy pokračovali k našemu cíli. Byla to Výbojova chata. Jelikož je umístěna hluboko v lesích a my jsme šli za tmy, umíte si jistě představit, že nalezení správné cesty nebylo jednoduché. Na místě jsme se ještě najedli a šli spát.
Ráno jsme všichni pomohli se dřevem, kterého bylo třeba na zatápění v kamnech. Potom jsme si snesli věci dolů k autu a mohli se , zase po skupinkách, vydat na dnešní cestu. Nejprve jsme se museli dostat na Zlatý Chlum, kde jsme se rozdělili a každá skupina dále postupovala samostatně. Naše cesta vedla přes lesy, skály, křoviska a další podobné překážky. Někdy kolem oběda jsme se zastavili na ostružiny. Z původně zamýšlené pětiminutové pauzy se nakonec stal asi půl hodinový boj se slaďoučkými ostružinami. Pak jsme, ale pokračovali dál. Náš další úkol byl najít na skalním ostrohu meč, kterým jsme měli probodnout jablko a tím se zbavit dalšího anděla. Pak jsem si museli pohnout, protože nám jel vlak z asi tři kilometry vzdálené vesnice a my jsme měli zpoždění. Nakonec jsme to však stihli a dojeli (už i s druhou skupinou) na další stanoviště, kde nás čekal pochod do nedalekého lomu, ve kterém jsme měli zneškodnit posledního anděla. Nebylo to však tak jednoduché. První jsme měli překonat zatopený lom na gumovém člunu a na protější skále nalézt zprávu. Dále jsme pokračovali do vedlejšího lomu, kde byl další úkol. Mezi stromy vysel na provázku balonek, ve kterém byla další zprava. Balonek se musel prostřelit lukem a šípem, tak aby praskl a papírek spadl na zem. Na poslední zprávě stálo, že si máme vymyslet tři úkoly, kterými porazíme zbývajícího anděla. Vše se zdárně podařilo a my se mohli odebrat do Vápenné, kde jsme byli ubytování v tělocvičně. Po večeři jsme si ještě zahráli nějaké hry a šli spát.
Ráno jsme se nasnídali, uklidili, sbalili se a mohlo se jet domů. Cesta vlakem uběhla jako voda a už jsme stáli na olomouckém nádraží, kde jsme se rozešli do svých domovů.
Tak to bylo ve stručnosti vše o zdařené akci Andělé apokalypsy. Omlouvám se, jestli jsem na něco zapomněl, ale tento zápis píši s velkým časovým odstupem a vše si již nepamatuji.
Těším se na další podobné akce.
Medvěd