Závěrečná výprava na Chlum 21.6.2009
Konečně se nachýlil čas dlouho očekávané výpravy a dlouho očekávaného okamžiku vyhlášení celoročního bodování,pojďme si teď zavzpomínat jak ten den začal.
Sešli jsme se netradičně na autobusovém nádraží v celkem hojném počtu.Plno lidí jsem potkal už jen po cestě tam.Z vedení jsme se sešli: Já(Joke),Brácha,Vojta,Luke,Michal a Lipo.Z členů potom: Matěj,Ondra,Snake,Bublina,Michal,nováček Radek,Vojta,Pavel,Jenda,Beton.
Pokud v rádiu hlásili zamračenou neděli s častými přeháňkami,tak těžce lhali.Za celý den nebyl vidět snad jediný mrak,slunce pálilo opravdu nesnesitelně což dokazují moje červená ramena,a místo ve stínu bylo k nezaplacení.Lepší počasí pro tuto výpravu si nedovedu představit.Po obvyklém debatování a tlachání o všem možném jsme zamířili k zastávce, kde se za chvíli objevil autobus s baculatým řidičem, který si hned po příjezdu neodpustil pár nadávek, protože si zamazal ruku od kolomazi.Cesta proběhla v poklidu a hlavně rychle.Vystoupili jsme v menší vesnici, jejíž jméno jsem už zapomněl a vydali se vzhůru k pomníku,našemu oblíbenému stanovišti.Po cestě jsme potkali jen pár důchodkyň.Jak jsme dorazili na místo,udělali jsme menší pauzu na jídlo a poté se seskupili na plácku před pomníkem,abychom si zahráli jistou hru.Hru představovali velmi známí otrokáři,(název vám možná nic neřekne ale pokud byste hru viděli tak byste si vzpomněli)kteří sklidili celkem úspěch.Potom jsme ještě chvíli vysedávali na chladných schodech u pomníku a povídali si.Znovu bych rád dodal že zde panovala velmi dobrá nálada a vypadalo to, že zbytek výpravy proběhne velmi slibně.Nadešel čas,a my se vydali zase dál,míjeli jsme dlouhé lány zelených polí a osamělých stromů,po cestě jsme narazili na dvě třešně které se pod tíhou svých plodů značně prohýbaly,a tak jsme neváhali je jejich břemene zbavit.Zatímco na cestě postávali členi i vedení a trhali třešně z krajních větví,v korunách stromů už řádilo několik mlsounů kteří v třešních skoro plavali a dolů nám házeli celé trsy třešní,později jsem se k ním také přidal.Když byli všichni najedeni,mohli jsme se pohnout zase o kus dál.Krajina se neměnila akorát na kopec Chlum bylo vidět lépe a začaly se objevovat menší jehličnaté lesíky.Než jsme se nadáli,z malých lesních porostů se vyklubal regulérní jehličnatý les,jehož stín nás po chvíli zcela pohltil a chránil tak před neúprosným vedrem.V lese jsme narazili na menší křižovatku kde byla malá mýtinka a za ní svah.Sundali jsme baťohy a poslouchali Bráchu,který začal vysvětlovat hru.My jakožto vedení jsme byli stateční a nebojácní hrdinové, zatímco členové představovali špínu a spodinu společnosti.Naším úkolem bylo přežít a jejich nás zabít,vcelku jednoduché.Nakonec vyhráli členové v čele s Lipem, který s nimi hrál i přesto že byl vedení,v bitvě se však osvědčil jako dobrý stratég.Po snadné výhře se karty obrátily a my jsme nyní měli zničit je.Uspěli jsme, avšak po dlouhé době.Po hře se všichni ze svahu dostali na mýtinku, kde byla vyhlášena pauza.Velkou pozornost všech upoutala červená závora opodál,lezlo se přes ni,skákalo a dokonce se i podlézala nebo obíhala.Bohužel jsme zjistili, že jsme v časovém skluzu,a tak se muselo dál.Cesta nebyla nijak příjemná kvůli pichlavému štěrku,a členi se šourali vzadu.Proto bylo vymyšleno pár metod na jejich zrychlení jako kopání do zadnice,pálení kopřivou,hod míčem do hlavy.Jako první metoda se osvědčilo oslovovat posledního slovem ‚‚máčko‘‘.Rozhodně to však neberte vážně,nic z uvedených věcí nebylo skoro uskutečněno a členové našim metodám nepodlehli.Po cestě k silnici která už byla slyšet,jsme ještě narazili na oprýskanou maringotku před kterou bylo uvázáno několik štěkajících psů a opodál se slunily dvě kočky.Psy štěkaly tolik,že jejich pán musel vyjít zpoza maringotky a po jednom psovi hodil polštář.Na kraji silnice byl stánek s melouny a jahodami,nikdo však zájem neměl,nebo neměl peníze.Přeběhli jsme rušnou silnici a pokračovali v cestě zase mezi poli,míříc do Grygova k tamějšímu lomu.Cesta byla opět nudná a nic zvláštního se neudálo.Když jsme dorazili na další rozcestí,najednou jsme si nevěděli rady kudy dále a tak jsme se vydali jednou z cest které se nabízeli.Ta nás zavedla k údajnému vchodu do našeho lomu,ale byla celá zarostlá a neprůchodná,proto jsme se obrátili a vrátili se na rozcestí, kde jsme se pak dali další cestou.Po té jsme dorazili do lesa na malé opuštěné staveniště, které jsme přešli a pokračovali dál. Brácha se však rozhodl si cestu zkrátit a tak jsme se škrábali po bahnitém svahu rovnou nahoru, kde jsme pak navázali na lesní pěšinku, která nás zavedla do menšího travnatého údolí ve stínu lesa,kde jsme se utábořili.Po cestě se mi dostalo lehkého výsměchu od Lukeho a Michala ,kteří prý objevili lehčí a pohodlnější cestu.V údolí jsme si pak posedali do kruhu a Brácha s Vojtou a Lukem se odešli poradit kvůli posledním úpravám celoročního bodování a vypsání diplomů.Když se vrátili,Luke vyrovnal ceny pro finalisty na trávník před sebe. Myslím že takovéto ceny už oddíl dlouho nepamatoval,tím nechci nijak narážet na éru Žabáka ale tyto ceny byly skvostné.Vítěz si mohl vybrat z plynového vařiče,svítilny,termo hrnku,krásného nože nebo buzoly.Všechny výrobky byly kvalitní značky jako třeba Colleman,Salewa. Brácha vyhlásil prvních deset,prvních pět pak dostalo ceny. Na pátém místě skončil Ondra na kterého zbyla buzola,čtvrtý skončil Vojta který si vybral termo hrnek,třetí byl Snake který se spokojil s vařičem který si překvapivě nevybral ani Pavel který skončil na druhém místě a spokojil se s nožem,nebo Jenda který se umístil první a vybral si svítilnu do stanu, jeho jméno však bude vypáleno na slavnostní desce vítězů. Po vyhlášení se nám vítězové pochlubili svými cenami a pak jsme se všichni sbalili a odebrali na Grygovské nádraží. Brácha pak byl asi stokrát zasypán dotazy od vlčat i vedení, kdy vlak pojede a poté kolik je hodin,na první otázku odpověděl a místo odpovědi na druhou ukázal svorně na nádražní hodiny. Čekání nám uběhlo rychle,vlak přijel včas a než jsme se nadáli, byli jsme v Olomouci,která byla vidět už z Grygova. Tak nashledanou na táboře Ostnovci.
Joke