Bradlo 28. 9. 2008
Výprava Bradlo 28. 9. 2008
První státní svátek letošního roku se k velké nelibosti všech školou povinných strefil do neděle, vynahradit to mohlo alespoň pěkné počasí. Po několika nevlídných pošmourných dnech se konečně objevilo sluníčko a počasí možná naposledy zavzpomínalo na léto. I přesto se nás na srazu deset minut před osmou objevilo až překvapivě málo. Celkem dvanáct, z toho však více než polovina z vedení. Nutno však podotknout, že se hodně lidí omluvilo předem, Modroočko si něco zlomil, Lipo dal zase před Bradlem přednost Anglii…
Vystoupili jsme v Nové Hradečné a vydali se směrem k lesu. Pod prvními stromy byli členi seznámeni s celovýpravovou hrou, do které se nakonec zapojili i rádci. Z mladších se stali Sherlockové, ze starších Watsonové, každý Watson si však musel najít svého Sherlocka poslepu. Podařilo se to skoro všem, jen Číšník chvíli bloudil mezi stromy a nakonec mu byl Sox přidělen bez dalšího boje. Vznikly tedy následující dvojice: Čaroděj – Ondra, Medvěd – Jenda, Sox – Číšník a Joke – Snake. Správná detektivka se ale neobejde bez zákeřné vraždy, v našem případě byl nebohou obětí baron Lipský, jehož tělo bylo nalezeno (samozřejmě jen imaginárně) v jeho zámecké knihovně, na stole před ním stydla nedopitá káva, on sám ležel s obličejem zabořeným do knihy.
Do pátrání po vrahovi se týmy pustily během stoupání na kopec. Sox jako první správně pochopil, že vražedným nástrojem byla kniha se stránkami napuštěnými v jedu, a ujal se tak pomyslného vedení. Bohužel mu štěstí tolik nepřálo v etapách. Tou druhou bylo „sledování stopy“, běh asi dvě stě metrů dlouhý s patnácti obrázky na zapamatování. Dobře, některé obrázky byly řekněme… netradiční, ale nakonec se s tím detektivové nějak poprali. Jenom Snake mi vehementně tvrdil, že jsou tam prasata dvě, po bližším ohledání se však z toho prvního vyklubala kočka.
Po několika přestávkách na svačinu jsme se ocitli na vrcholu, nově vylepšeném kovovými rošty a strávili nějaký čas nerušeným kocháním. Pořídili jsme také několik společných fotek, málem ztratili všechny Čarodějovy doklady pod roštem (promiň, Čaroději, uznávám svou chybu, upustil jsem je já) a vydali se po schodech zpátky dolů. Tedy… někteří. Kdo dočetl až sem a ještě si neprohlédl oddílovou fotogalerii, nechť si vyhledá právě tu fotografii, na které je vidět batoh vznášející se volně nad krajinou… Právě tehdy byla totiž pořízena. Čaroděj se totiž rozhodl, že si chce svým batohem mermomocí hodit dolů (přestože jsme se ho všichni snažili přesvědčit, ať to nedělá). Nebohé zavazadlo tak před našimi zraky opsalo ve vzduchu polovinu balistické křivky a zřítilo se z Bradla někam do lesního podrostu…
Na plácku pod skálou se objevili nějací cizí výletníci, raději jsem tedy vyklidili prostor a přesunuli se mezi stromy o něco níž. Zde nás Luke s Michalem učili některé lehce potrhlé cviky jako klikování čtyř lidí ve čtverci (každý má nohy na zádech toho předcházejícího), klikování na klikujícím člověku, přelézání lidského mostu, sklapovačky hlavou dolů a ještě spoustu dalších přelézání, nadlézání a podlézání, z nichž některá se jevila nereálně už při vysvětlování…
Následovala třetí etapa, tentokrát skládání portrétu vraha podle výpovědi opilého zahradníka. V této disciplíně vynikali Medvěd s Jendou, jako první složili podobiznu Alberta Einsteina i T. G. Masaryka, jen o něco horší byli Joke se Snakem. Tehdy už většina týmů tušila, že barona Lipského zavraždil jeho nezdárný syn.
Zhruba v půli klesání přišla přestávka na obligátní bojovku členi versus vedení. Jako nebezpečný hráč šiškových bojovek se ukázal nováček Ondra. Nejdéle přežíval Brácha, nakonec byl však zamordován i on.
Dole ve vesnici jsme pronikli na fotbalové hřiště a zahráli fotbálek na malé branky. Stav byl zrovna nerozhodný 1:1, když se k nám přes trávník vydal břichatý pán a doporučil nám, abychom vyklidili prostor, protože se tu bude konat utkání Nová Hradečná – Těšetice. To nás samozřejmě zaujalo a po poslední etapě (pantomima vět typu „Mafián zvaný Velké kuře se chystá vyhodit do vzduchu most přes Temži.“) jsme se vrátili na lavičky a utkání asi dvacet minut sledovali. Z atmosféry vesnického fotbalu tomu zápasu nechybělo vůbec nic: stánek s pivem a pečeným kabanosem, svérázní fanoušci na tribuně, značně obtloustlý rozhodčí a hráči hrající s nasazením finále Ligy mistrů. Hned od začátku bylo jasné, že lépe hrají Těšetice (těm jsme samozřejmě fandili, protože nám byly geograficky bližší), hned jednu z prvních šancí dokázaly proměnit. Tedy dokázal to spíš nešťastný obránce číslo 2, který si vstřelil nevídaný vlastňák. Na takové nůžky do šibenice by mohl být pyšný i Zinedine Zidane. Když Těšetice zvýšily na 2:0, náš zájem poněkud ochabl, zkoupili jsme skoro všechny chipsy ve stánku a vyrazili na nádraží.
Týmy během pojídání spadlých ořechů dopilovaly své teorie ohledně vraždy barona, ve vlaku je přednesly, a pátrání tak mohlo být ukončeno. Na prvním místě skončili Čaroděj s Ondrou, na druhém Medvěd s Jendou, třetí Sox s Číšníkem a čtvrtí Joke se Snakem.
A za hodinu jsme už byli doma.
Vzhledem k tomu, že už za tři týdny se v okolí Bradla bude konat střediskový sraz a koncem října možná i třídenní výprava do tělocvičny v Nové Hradečné, strávíme pod tím kopcem skoro celý podzim. Co se dá dělat.
Vojta