Něco jsem sepsala, ale není to nic moc.
Tajemství
„Kdes zase byla?“ Vyjel na Liz Rem jakmile vešla do společenky.
„Proč sec ptáš?“
„Protože mám o tebe strach. Neustále se všem vyhýbáš a ani nechodíš do školy.“
„Nebyla jsem ve škole jen jednou.“
„Tak mi prosím tě řekni kdes byla.“
„Procházela jsem se.“
„Dobrá.“ Povzdechl si Rem. Liz se na něj usmála. Zívla.
„Asi bys měla jít spát.“
„Jo tak já jdu. Dobrou.“
„Dobrou.“
Ráno ji podrobily výslechu holky. Ty se ale nesmířily s odpovědí, že přemýšlela.
„To ti nevěříme.“ Říkala rozhořčeně Lily.
„Tak si nevěřte.“ Naštvala se Liz a odešla do společenky. Tam na ni čekal Rem.
„Ahoj.“ Řekl a políbil ji. Usmála se na něho a pozdrav mu opětovala.
„Jdeš na snídani?“
„Jasně. Kam jinam.“ Oba šli tedy na snídani.
Holky se s Liz nebavily celí týden. Za tu dobu se učila se zakladateli a procházela s Remem. Přesto ji ale bylo smutno po holkách.
Jedno ráno se probudila a u nohou její postele ležel dopis. Hned poznala písmo Henryho. Okamžitě ho otevřela. Bylo tam elfsky psáno:
Liz,
Doufám, že se máš dobře. Já i Elion se máme výborně. Jen Elion neustále šílí ze svého těhotenství. Však ji znáš. Nauma říkala něco o tom, že ti řád starších poslal na pomoc nějakého ……. Je to pravda? Doufám, že jestli je tak se ´moc nemotá pod nohy. I když teď je to již jedno. Naumě se podařilo vypátrat Tvého brášku. Ale kdo to je ví jen ona. Požádala mě jestli bych ti nenapsal, abys byla v pátek v 23:00 u vrby mlátičky. Prosím napiš jestli tam půjdeš.
Henry.
Liz byla šťastná, že bude vědět kdo je její bratr. Vzala inkoust s papírem a začala psát:
Henry,
Mám se dobře. To že sem poslali toho …… je pravda. Na schůzku s Naumou půjdu. Moc se těším až se dozvím kdo je můj bráška.
Liz.
Jakmile dopsala šla odnést dopis do sovince. Tam si vybrala sovu a poslala ji s dopisem.
Cestou zpátky potkala Emanuela.
„Ahoj, Radlleová.“
„Jéé, Emanueli. Strašně nerada tě vidím.“ Řekla upřímně.
„Nápodobně. Ale nebudeme se přece hádat. Jak jsi postoupila v hledání?“
„Do toho ti nic není. Už po několikáté ti říkám, že tvou pomoc nepotřebuji.“
„Jo, a jak mi vysvětlíš, to že mě sem poslali Starší?“
„Že by dočasné pominutí smyslů?“
„Jak se opovažuješ takhle mluvit o Starších?“
„Jednoduše.“
„Csss. Jseš nevděčná. Oni se ti snaží pomoct, ale ty jim za to nadáváš.“
„Já jim nenadávám, jen nevěřím v jejich dobrý duševní stav, když sem poslali tebe.“ S tím ho obešla a odešla.
Jelikož byl dnes čtvrtek musela na vyučování. To proběhlo celkem v pořádku.
Po vyučování se setkala s Remem.
„Ahoj.“ Pozdravili se a políbili.
„Jak ses měla?“
„Dobře a ty?“
„Taky.“ Usmál se na ni Rem. Avšak Liz cítila, že ho něco trápí.
„Tváříš se nějak vážně. Stalo se něco?“ Zeptala se ho.
„Musím s tebou mluvit.“ Řekl tak vážně, že se Liz až lekla co se mohlo stát.
„O čem?“
„Pojď si radši sednout.“ Pomalu došli až k jezeru a tam si sedli pod strom.
„Tak co se děje?“
„Musím ti říct, že…..“ Zastavil se.
„Že co?“
„Musímtiříctžejsemvlkodlak.“
„Co? Nemůžeš to říct znovu a trochu pomaleji.“ Požádala ho. Rem si povzdechl.
„Jsem vlkodlak.“ Opakoval znovu. Liz na něj jen zírala. Rem se na ní díval s očekáváním co řekne.
„Tak to jsem nečekala. Myslela jsem, že chceš mluvit o něčem důležitém, alespoň ses tak tvářil, a ty mi řekneš něco o čem už vím.“ Zasmála se úlevně.
„Cože? Tys o tom věděla?“
„Jasně. O úplňku jsi neustále mizel, tak jsem tě jednou sledovala.“
„To mohlo být nebezpečné. Máš štěstí, že se ti nic nestalo.“
„Neboj nic by se mi nestalo. Jsem zvěromág.“ Usmála se na něj sladce.
„Kolik toho o tobě ještě nevím?“
„Hodně.“
„Tak doufám, že mi vše jednou řekneš.“ Zasmál se a políbil ji. Nakonec z vážného rozhovoru vznikl romantický večer.
Komentáře
Přehled komentářů
úžasný už se nemůžu dočkat pokračování
Blytonka
(Blytonka, 24. 11. 2007 20:12)Skvělá kapča, nevím, jak to děláš, že dokážeš psát tak rychle...no já jsem se konečně po měsíci a něco(nechce se mi to počítat) taky dokopala a dapsala jsem kratší kapču, tak jestli chceš, tak se mrkni=D. No jak už jsem řekla (opakování je matkou moudrosti): SKVĚLÁ KAPČA!!!!!!! =D =D =D !!!
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
(Denisa, 25. 11. 2007 8:27)