Tak je to jen taková blbost. Ještě nevím jak se to bude jmenovat.
Protolog
Tak úvod je z jejího pohledu a tak s nedivte pár věcí, které vám budou připadat nesmyslné. Kurzívou její myšlenky.
V jednom domě v ČR žila mladá patnáctiletá dívka. Byla menší štíhlé postavy. Její hnědé vlasy ji dorostly až po pas. V modrých očích měla moudrost.
Právě teď ležela v posteli a spala. Jenže její neposedné kotě ji neustále otravovalo a nakonec ji vzbudilo.
„Mourku, nech toho! Já chci spát.“ Požádala ho, a když pochopila, že kotě ji nepochopí vstala a šla se převléknout. Po té vykonala ranní hygienu. Cestou do koupelny ještě stihla zapnout počítač (závyslačka!).
Jakmile si sedla k PC zapnula si internet.
Hmm. Doufám, že už někdo napsal nějakou kapitolku. Pomyslela si.
Pomalu projížděla své oblíbené stránky s povídkami a zjistila, že nikdo nic nenapsal.
Škoda. Tak nic.
Poté si sedla k programu ZAV (psaní všemi deseti). Psala další a další cvičení. Tomuto se věnovala do doby, kdy se vzbudila její starší sestra a rodiče.
„Zmiz od toho počítače a pusť mě tam.“ Křikla na ni rozzuřeně její sestra.
„Ale já si píšu DÚ z IVT (počítače).“ Namítla dívka.
„Neslyšela jsi ji!! Pusť ji tam!!“ Zařval její otec a vrazil ji facku. Dívka vstala a odešla do svého pokoje.
Ten byl menší a skromný. U okna trůnil psací stůl. Napravo od stolu Stáli skříně. Na nich měla ještě knížky. V koutě mezi skříní a stolem byl malí pelíšek pro její kotě. Naproti stolu byla postel. Nad ní bylo pár plakátů. Dívka si sedla na postel. Rozhlédla se. Pohled ji padl na učebnice.
Tak bych se měla něco naučit. Zítra už je pondělí a píšeme písemku.
Začala si vybalovat věci a chystat se do školy.
Učila se dlouho.Už si myslela, že se ji nic nevleze do hlavy, když se ozval zvonek.
Kdo to může být??
„Okamžitě jdi otevřít!!“ Zařval na ni její otec. Ona se jen zvedla a šla otevřít. Za dveřmi stálo několik zvláštních mužů. Oblečené měli nějaké věci, které připomínali prastaré pláště. Na hrudi se jim leskl zvláštní znak. Bylo tam vyšité velké B.
„Dobrý den.“ Pozdravili ji. Dívali se na ni dost nedůvěřivě.
„Dobrý. Co potřebujete??“ Zeptala se dívka.
„Bydlí tady rodina Cibulova?“
„Ano. Co potřebujete??“ Nechápala ho dívka.
„Můžeme dovnitř?“
„Ano. Pojďte.“ Odvedla je do obýváku, v němž seděl celý zbytek rodiny (matka, otec, sestra).
„Dobrý den.“ Řekl jeden z mužů. Všichni v místnosti zvedli zrak. Jakmile jim padl na ty zvláštní muže, vytáhli nějaké pruty. Ani muži nebyli pozadu. Všichni teď na sebe mířili úplně nesmyslně divnými krátkými puty.
To si chtej navzájem vypíchnout oči? Smála se v duchu dívka.
Po chvíli mezi sebou začali metat nějaké světla. Ty vycházeli z prutů.
Hmm. Zvláštní. To se jim tam vlezlo tolik zachejtlí.
Pochvíli ji nějaký z těch zvláštních lidí strhl dolů před nějakým dalším světlem.
„Běž odtud holka!“ Přikázal ji a šel pryč. Dívka se sebrala a odešla ven. Tam si sedla, Kolem jejich domu šlo pár lidí (úplně normálních). Všichni se, ale vyhýbali pohledu na tento dům. Jako by se tu dělo něco moooc špatného.
Najednou dívka uslyšela, že rachejtle přestali lítat. Ti zvláštní muži vycházeli ven a její rodiče vedli v poutech.
Co asi udělali??
„Ty pojď s námi.“ Nařídil ji jeden z mužů. Dívka se zvedla a šla.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptal se ji.
„Lucie Cibulová.“
„Dobrá Lucie. Chápeš co se tu děje? Předtím si vypadala, že vůbec nevíš o co jde.“
„To nevím.“
„Tak já ti to vysvětlím.“ Nabídl se. Lucka jen přikývla.
Muž ji začal složitě vysvětlovat o kouzlech a podobných věcech. Dozvěděla se, že v kouzelnickém světě se odehrává boj mezi Voldemordem (jeho jméno z muže lezlo jak z chlupaté deky) a stranou dobry. Pro Voldemorda pracují smrtijedi. Těmi byli také její rodiče. Také se dozvěděla co je zač on a jeho spolupracovnici. Byli to Bystrozoři. Ti chránili zem před zločinci. Také to, že jsou z Anglie.
„Asi jsem se ti ještě nepředstavil. Jmenuji se David Potter.“
Lucka
....
(Bellatrix Black Lastrange, 17. 11. 2007 8:54)