Fríský koník
Historie:
Římský
historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o Fríském koni.
Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných
zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a nevzhledná. Toto
plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později
je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových
výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti -
vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno
se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s
pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s
proslulým andaluským koněm, který se ze Španělska dovážel do
okupovaných holandských provincií během 80ti leté války (1568 - 1648)
Poměrně
menší Fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším
účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také
mnohem nenáročnější.
Po
několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i
pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň
využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v
chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně
už od 17. století.
Námořní
obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl
tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský Dole Gudbransdal
je přímým potomkem Fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho
plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných
jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni
ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a
fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední
Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek
koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století
téměř vyhynul.
Chovatelský
svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís
vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního
typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila
druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i
pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi
prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně
snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se
rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal
v roce 1954 titul "Královský".
Domovina:
Tradiční
oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli
chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží.
Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké
Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili
z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem
chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového
koně.
Popis a charakteristika:
Zbarvení:
Pouze černá (povoleny jsou jen jednotlivé bílé chlupy, nikdy nesmí jít
o ucelený bílý odznak, nesmí být odznaky na nohách) Výška: v kohoutku
měří v průměru 150 - 160 cm.
Stavba
těla: Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem a vyjadřuje veselou,
ochotnou a milou povahu, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým
trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné,
ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z
fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon,
oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a
velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou. Typickým znakem je
hustá dlouhá černá vlnitá hříva a stejně hustý ohon až na zem. Hříbata
se rodí s vlnitou srstí, připomínající persián. Kopyta jsou nižší.
Povaha:
Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní,
přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5.
rokem
Využití a sport:
Frís
je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl
kondici nebo svou ochotu. Používá se také používá k práci na venkově,
chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení
jako drezurní kůň.
Zajímavosti:
Časy,
kdy Fríský kůň měl výsadní postavení v pohřebnictví jsou tytam. Nyní je
jeho doménost bavit diváky v manéžích cirkusů jako např. Berousek. Od
roku 1986 rozváží spřežení Frísů zboří u Harrodse, významného
obchodního domu v Londoně.
Chov:
Po roce 1990 u nás nastal v chovu koní obrat k lepšímu.
Prvním,
kdo se u nás začal zabývat tímto chovem, byl v roce 1996 bývalý hřebčín
(již z doby Marie Terezie) v Pecínově u Benešova, cca 50 km od Prahy.
Majitelem je pan Hora, který tyto koně dovezl Holandska ( kde se toto
plemeno chová mj. i zásluhou královny Beatrix , podle které je nyní
pojmenovaná Asociace chovu fríských koní, a která těchto koní využívá
jako svoji ceremoniální ekvipáž). Existuje pouze jedna plemenná kniha
tohoto plemene, kterou si pečlivě střeží chovatelé v Holandsku
(pomineme-li chov v Německu, kde mají také svoji plemennou knihu.
Otázka je, do jaké míry je Holanďany uznávaná). Dá se říci, že pro
Holanďany má toto plemeno význam jako u nás Starokladrubský kůň.
Celkový počet Fríských koní na celém světě je 30.000.
Linie:
1. Barokní – nejméně chovaný typ, který je považován za staromódní
2. Střední – univerzální – nejpočetněji zastoupený typ, tento typ zahrnuje všestranně založené jedince pod sedlo i do zápřahu
3. Moderní – jedná se o „lehčího“ fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění