Co jsou to požární hlásiče?
Požární hlásiče
obecně jsou elektronické prvky (snímače), které na základě vyhodnocení
okolí své instalace aktivují výstražné systémy v případě vzniku požáru.
Spouštěcím momentem poplachu je buď vývin kouře nebo zvýšení teploty
okolí. Používané názvy jako čidla, detektory, hlásiče jsou totožné pro
označování těchto prvků. Hlásiče jsou buď autonomní, to znamená, že na
základě impulzu od vnitřního snímače aktivují vlastní výstražný systém
nebo jsou nainstalované samostatné snímače a signál od nich je přiveden
do ústředny (místa trvalého dozoru), z nichž následují další kroky k
likvidaci ohniska požáru.
Pro lokalizaci zahoření se v praxi používají 3 druhy snímačů:
a) optický
b) teplotní
c) lineární
Optický snímač pracuje na fotoelektronickém principu, t.j. reaguje na rozdílné zabarvení okolí v důsledku vývinu kouře, a to i ve tmě. Teplotní snímač vydá povel při teplotě vyšší než 60°C nebo rychlé změně teploty okolí (např. z 20° na 40°C). Lineární hlásiče se využívají ve velkých průmyslových provozech, kde by instalování mnoha lokálních snímačů bylo zbytečně nákladné. Spouštěcí situací alarmu pro tyto systémy je přerušení infračerveného paprsku dýmem mezi vysílačem a přijímačem v podstropním prostoru.
Vznik požáru nelze vyloučit a je třeba s ním počítat. Nejlepší obranou a nezbytným předpokladem je včasné zjištění a rychlý zásah. Ten dovede zachránit lidské životy i majetek. Málokdo si však uvědomuje, že většina obětí požáru neuhoří ale zemře v důsledku nadýchání se toxických zplodin. Největší nebezpečí na nás číhá v noci. Kouř je totiž rychlejší a tišší než oheň a pouhá dvě až tři nadechnutí jsou smrtelná. Navíc toxický kouř prohlubuje spaní, a tak se oběti požáru udusí během spánku bez možnosti záchrany. Jedinou ochranou je v tomto případě včasné varování a rychlý odborný zásah. K rychlému varování poslouží požární hlásič. Pro rychlý zásah je vhodné vlastnit aspoň jeden hasicí tlakový přístroj.
Zde doslova platí, lepší je, když Vás budí hlásič nežli hasič.