Otevření obnovené křížové cesty – úvodní slovo Karla Odehnala
24. 10. 2004
Vážení přátelé, vážení lidé,
Ing. Karel Odehnal kronikář obce, člen SČH
životní cesta. Téma, které vždy zajímalo a zneklidňovalo člověka. Nebyla to jen cesta pozemská, ohraničená narozením a smrtí. Zde by bylo vhodné připomenout citát Publia Syra – „Smrt není zlá, zlá je jen cesta k ní“.
Ohlédneme-li se do literárního odkazu lidstva, můžeme připomenout sumerský epos o Gilgamešovi či Homérovu Ilias a Odysseu, hledající odpověď na otázku o hodnotě a smyslu lidského života, o životní cestě člověka. Nejinak je tomu v Novozákonním příběhu Ježíše Nazaretského, syna občanů římské židovské provincie Galileje, Marie a Josefa, narozeného asi před 2004 lety v Betlémě. Víme, že jeho život byl ukončen v 33 letech za římského místodržícího Piláta Pontského smrtí ukřižováním na hoře Golgotě na okraji Jeruzaléma. Zobrazování závěrečné fáze života Ježíšova na tzv. křížové cestě začalo ve 14. století, zpočátku na sedmi vyobrazeních, později se ustálilo na 14 vyobrazeních nebo zastaveních. Křížové cesty v našich zemích se začaly zřizovat na přelomu 17. a 18. století, v období baroka.
Když v roce 1859 získali černohorské panství Friesové, dala Flora Friesová postavit na úpatí vrchu Paseka křížovou cestu ústící u kaple sv. Rodiny, která zde stála od roku 1730. Pro zajímavost uveďme, že na severovýchodním, nejstrmějším svahu. Křížová cesta byla postavena z režných cihel z černohorské cihelny, plastické reliéfy byly odlity v Blanenských železárnách. Cesta byla vysvěcena 14. září 1864. Vznikla tak velmi zajímavá kompozice s výraznou symbolikou a citlivým zasazením do krajiny.
Jak šel čas, odolávala jednotlivá zastavení přírodním i lidským silám. V 70. a 80. letech minulého století se však některá z nich začala naklánět, to když jejich nehluboké základy vyvracely kořeny lip. I cesta kolem zarůstala. Dílo postupné zkázy dovršil neznámý zloděj v roce 1999, který rozbil zachovalé první zastavení a odnesl litinový reliéf. Téže noci byla nad Závistí ukradena i vrchní část trojhranného sloupu z 15. století, zvaného Salvátor.
Právě v těchto chvílích přichází skupinka mladých s myšlenkou obnovy a renovace křížové cesty. Ale o tom, co bylo dřív a co následovalo pak, bude podána podrobná informace.
Jestliže dnes oficiálně otevíráme zrenovovanou Křížovou cestu, věřme, že bude sloužit nejen jako doklad dobré umělecko-řemeslné práce našich předků i současníků, ale že bude i místem zamyšlení, pro některé i modlitby. Místem, kde bude možno přemýšlet o smyslu cesty a života Ježíše Nazaretského. Vždyť každý z nás nese, obrazně řečeno, svůj kříž, každý z nás se ve svém životě setkává s Jidáši, Piláty Pontskými, Šimony, lotry po levici i po pravici.
Ať je také místem souznění člověka s přírodou, okouzlením z proměn ročních období při vycházkách, obdivem z výhledů do krásné a podmanivé krajiny našeho okolí, místem, kde budeme nalézat svoji vnitřní harmonii.
Ohlédneme-li se do literárního odkazu lidstva, můžeme připomenout sumerský epos o Gilgamešovi či Homérovu Ilias a Odysseu, hledající odpověď na otázku o hodnotě a smyslu lidského života, o životní cestě člověka. Nejinak je tomu v Novozákonním příběhu Ježíše Nazaretského, syna občanů římské židovské provincie Galileje, Marie a Josefa, narozeného asi před 2004 lety v Betlémě. Víme, že jeho život byl ukončen v 33 letech za římského místodržícího Piláta Pontského smrtí ukřižováním na hoře Golgotě na okraji Jeruzaléma. Zobrazování závěrečné fáze života Ježíšova na tzv. křížové cestě začalo ve 14. století, zpočátku na sedmi vyobrazeních, později se ustálilo na 14 vyobrazeních nebo zastaveních. Křížové cesty v našich zemích se začaly zřizovat na přelomu 17. a 18. století, v období baroka.
Když v roce 1859 získali černohorské panství Friesové, dala Flora Friesová postavit na úpatí vrchu Paseka křížovou cestu ústící u kaple sv. Rodiny, která zde stála od roku 1730. Pro zajímavost uveďme, že na severovýchodním, nejstrmějším svahu. Křížová cesta byla postavena z režných cihel z černohorské cihelny, plastické reliéfy byly odlity v Blanenských železárnách. Cesta byla vysvěcena 14. září 1864. Vznikla tak velmi zajímavá kompozice s výraznou symbolikou a citlivým zasazením do krajiny.
Jak šel čas, odolávala jednotlivá zastavení přírodním i lidským silám. V 70. a 80. letech minulého století se však některá z nich začala naklánět, to když jejich nehluboké základy vyvracely kořeny lip. I cesta kolem zarůstala. Dílo postupné zkázy dovršil neznámý zloděj v roce 1999, který rozbil zachovalé první zastavení a odnesl litinový reliéf. Téže noci byla nad Závistí ukradena i vrchní část trojhranného sloupu z 15. století, zvaného Salvátor.
Právě v těchto chvílích přichází skupinka mladých s myšlenkou obnovy a renovace křížové cesty. Ale o tom, co bylo dřív a co následovalo pak, bude podána podrobná informace.
Jestliže dnes oficiálně otevíráme zrenovovanou Křížovou cestu, věřme, že bude sloužit nejen jako doklad dobré umělecko-řemeslné práce našich předků i současníků, ale že bude i místem zamyšlení, pro některé i modlitby. Místem, kde bude možno přemýšlet o smyslu cesty a života Ježíše Nazaretského. Vždyť každý z nás nese, obrazně řečeno, svůj kříž, každý z nás se ve svém životě setkává s Jidáši, Piláty Pontskými, Šimony, lotry po levici i po pravici.
Ať je také místem souznění člověka s přírodou, okouzlením z proměn ročních období při vycházkách, obdivem z výhledů do krásné a podmanivé krajiny našeho okolí, místem, kde budeme nalézat svoji vnitřní harmonii.
Ing. Karel Odehnal kronikář obce, člen SČH