4.část
Nime se nechala vést bůhví kam,chtěla utéct,ale její zvědavost nad ní vyhrála.Po cestě bylo ticho,ani jeden znich nepromluvil,Yori ji stále držel za ruku a když se přibližovali k jeho domu stisk byl čím dál tím pevnější.
"Yori?"zeptala se Nime když se zastavily před jeho domem.
"Pojď prosím dovnitř."řekl a stále se nepodíval Nime do očí.Nime šla za ním.Došli do jeho bytu a Nime zůstala stát v obýváku,Yori mezitím šel do ložnice.Když přišel držel něco v ruce.
"Nimee já..nechtěl jsem ti ro říct,protože.."nedokončil větu a podal dívce fotku,kterou držel v ruce,Nime to vzala a podívala se,ale rázem ji ta fotka spadla z ruky a rozbila se o zem
."To není možné,to nemůže být pravda.."podívala se vyděšeně do Yoriho očí,ale ten jen uhl pohledem,neměl odvahu sejí ted podívat do očí.Po tolika letech.
"Yori?Jak jse to možné?Proč si mi nic neřekl?"řekla tiše Nime.
"Já..chtěl sem,ale pak se něco stalo.Já-já tě miluju,proklínám den,kdy jem se narodil jako tvůj bratr."Nime byla zděšená.Začala brečet.
"To nemůže být pravda,to je snad zlý sen."sklopila si hlavu do dlaní.Yori kní přišel a objal jí.Také kněmu něco cítila,ale nemyslela si,že tu bude tak..Vymanila se zjeho objetí a utíkala pryč.Yori tam stál jako tělo bez duše.Čekal že to tak nějak dopadne,ale stejnak ho to bolelo.
"Neměl jsem ji raději nic ukazovat.Bylo by to tak lepší."řekl si pro sebe tiše.Nime utíkala a bylo jí jedno kam,hlavně,že uteče ode všech co nejdál.Zastavila se na dětském hřišti a sedla si na houpačku,potřebovala teď přemýšlet nic víc.Když uviděla na té fotce svojeho otce,uplně ji zamrazilo.Tak dlouho ho neviděla,alespoň jednou si přála ho vidět,ani jednou se nezastavil na prázdniny,ani jednou se nezastavil na její narozeniny.Mezitím se Kira vydal Nime heldat.
"Možná jsem to přehnal..ale jestli ji najdu u toho Yoriho ať si mě nepřeje.."řekl si pro sebe a šel.Bohužel šel po stejné ulici jako Nime a tak se stalo,že ji našel na hřišti.
"Co tu děláš?Nejsi na to náhodou moc velká?"Nime sebou cukla a podívala se nahoru,když viděla Kiru zamrazilo ji a chystala se odejít.Ale Kira ji to nedovolil a chytl ji za ruku a přitáhl siji k sobě.
"Celá se třeseš.Je ti zima?"zeptal seji a podíval seji přitom do očí.Nime jen kývla a dál si vychutnávala jeho objetí,které bylo silné,ale přitom teplé a jemné.Kira si sundal bundu a přehodil ji přes Nime.Vtu chvíly si nemuseli nic říkat.Věděli moc dobře co vnich hraje za pocity.Oba dva věděli,že to nebude jen kamarádství.
"Ty ho miluješ,že?"zeptal se po cvhilce Kira,ale Nime neodpověděla.
"Já nevím.."řekla po chvilce myšlení
"..mám vtom zmatek po dnešku už nemám jasno v ničem."dodala a zachumlala se víc do bundy,Kira se pouze usmál a doprovodil ji k domu.
"Díky."řekla Nime a vracela mu bundu.
"Ne,nech si ji mě není zima,zítra mi ji třeba vrátíš."
"To je od tebe milé,ale chytneš něco,na."podla mu ji,ale Kira místo bundy chytl ji a letmo ji políbil na rty.Nime nic nenamítala.Věděla,že to nemá cenu,ale tenhle polibek byl zcela jiný,než ten v jeho bytě.Cítila,že se uvnitř změnil.
"Dobrou.."řekl a odcházel pryč.Nime se pousmála.
"Dobrou.."a vcházela do dveří.
"Yori?"zeptala se Nime když se zastavily před jeho domem.
"Pojď prosím dovnitř."řekl a stále se nepodíval Nime do očí.Nime šla za ním.Došli do jeho bytu a Nime zůstala stát v obýváku,Yori mezitím šel do ložnice.Když přišel držel něco v ruce.
"Nimee já..nechtěl jsem ti ro říct,protože.."nedokončil větu a podal dívce fotku,kterou držel v ruce,Nime to vzala a podívala se,ale rázem ji ta fotka spadla z ruky a rozbila se o zem
."To není možné,to nemůže být pravda.."podívala se vyděšeně do Yoriho očí,ale ten jen uhl pohledem,neměl odvahu sejí ted podívat do očí.Po tolika letech.
"Yori?Jak jse to možné?Proč si mi nic neřekl?"řekla tiše Nime.
"Já..chtěl sem,ale pak se něco stalo.Já-já tě miluju,proklínám den,kdy jem se narodil jako tvůj bratr."Nime byla zděšená.Začala brečet.
"To nemůže být pravda,to je snad zlý sen."sklopila si hlavu do dlaní.Yori kní přišel a objal jí.Také kněmu něco cítila,ale nemyslela si,že tu bude tak..Vymanila se zjeho objetí a utíkala pryč.Yori tam stál jako tělo bez duše.Čekal že to tak nějak dopadne,ale stejnak ho to bolelo.
"Neměl jsem ji raději nic ukazovat.Bylo by to tak lepší."řekl si pro sebe tiše.Nime utíkala a bylo jí jedno kam,hlavně,že uteče ode všech co nejdál.Zastavila se na dětském hřišti a sedla si na houpačku,potřebovala teď přemýšlet nic víc.Když uviděla na té fotce svojeho otce,uplně ji zamrazilo.Tak dlouho ho neviděla,alespoň jednou si přála ho vidět,ani jednou se nezastavil na prázdniny,ani jednou se nezastavil na její narozeniny.Mezitím se Kira vydal Nime heldat.
"Možná jsem to přehnal..ale jestli ji najdu u toho Yoriho ať si mě nepřeje.."řekl si pro sebe a šel.Bohužel šel po stejné ulici jako Nime a tak se stalo,že ji našel na hřišti.
"Co tu děláš?Nejsi na to náhodou moc velká?"Nime sebou cukla a podívala se nahoru,když viděla Kiru zamrazilo ji a chystala se odejít.Ale Kira ji to nedovolil a chytl ji za ruku a přitáhl siji k sobě.
"Celá se třeseš.Je ti zima?"zeptal seji a podíval seji přitom do očí.Nime jen kývla a dál si vychutnávala jeho objetí,které bylo silné,ale přitom teplé a jemné.Kira si sundal bundu a přehodil ji přes Nime.Vtu chvíly si nemuseli nic říkat.Věděli moc dobře co vnich hraje za pocity.Oba dva věděli,že to nebude jen kamarádství.
"Ty ho miluješ,že?"zeptal se po cvhilce Kira,ale Nime neodpověděla.
"Já nevím.."řekla po chvilce myšlení
"..mám vtom zmatek po dnešku už nemám jasno v ničem."dodala a zachumlala se víc do bundy,Kira se pouze usmál a doprovodil ji k domu.
"Díky."řekla Nime a vracela mu bundu.
"Ne,nech si ji mě není zima,zítra mi ji třeba vrátíš."
"To je od tebe milé,ale chytneš něco,na."podla mu ji,ale Kira místo bundy chytl ji a letmo ji políbil na rty.Nime nic nenamítala.Věděla,že to nemá cenu,ale tenhle polibek byl zcela jiný,než ten v jeho bytě.Cítila,že se uvnitř změnil.
"Dobrou.."řekl a odcházel pryč.Nime se pousmála.
"Dobrou.."a vcházela do dveří.
(^_^)
(Lirael, 13. 8. 2008 11:04)