Člověk, pravda, věda, víra
Člověk se liší od ostatních živočichů tím, že má rozum (aspoň se to předpokládá). Občas pochybuji, že máme toho zdravého rozumu dost na to, abychom se vždy zachovali správně a odpovědně, abychom svým nerozvážným chováním, emocemi a pudy se tolik nepodobali některým zvířátkům. Z těchto úvah nevyčleňuji ani sebe.
Rozumný člověk by měl umět poznávat věci kolem sebe a měl by být schopen nacházet souvislosti. Čím více pozná a pochopí souvislostí, tím by měl být vyspělejší a rozumnější. Člověk obdařený rozumem stále hledá a chce poznat pravdu. Bez poznání pravdy nemůže plně žít. Poznat a znát pravdu, je znát a poznat skutečnost samu. PRAVDA = SKUTEČNOST.
A jak to vidím kolem sebe ? Ze všech stran často slyším, ‘‘ každý má svou pravdu‘‘ – ‘‘ pravda může mít více podob ‘‘. Jak tomu mám rozumět ? Pravda je přeci jen jedna. Snad jen, pokud neznáme celou skutečnost, celou pravdu, jde-li jen o částečné poznání, bez znalostí všech souvislostí, může se nám to tak zdát.
Velmi rychle někoho odsoudíme, protože známe jen část pravdy, jen část skutečnosti. Neznáme a leckdy ani nehledáme všechny souvislosti a hlavně nehledáme celou pravdu. Jen když známe všechny detaily, můžeme sestavit celkový obraz. POZNAT PRAVDU. Jinak máme z neúplného poznání zmatek a vyvodíme nesprávné závěry. Někdy se vůbec hledáním pravdy v životě ani nezdržujeme. Žijeme si svůj stereotyp, svůj konzumní život a snažíme se rychle proplout nebo se ztratit v davu.
Člověk by však měl opravit všechno nepřesné a chybné, jinak před objektivní pravdou nemůže neobstát. (To se zřejmě očekává, ale jaká je skutečnost ? )
Stává se, že se vyskytnou věci nad naše chápání, nejsme schopni celého poznání. Nedovedeme si vše nepoznané vysvětlit, víme, že každá věc má svou příčinu, nic se neudělá samo od sebe, a každá příčina má své následky a důsledky.
Často posuzujeme věci jinak, když se dotýkají nás samotných a jinak, když se týkají toho druhého.
Věřme, že některé věci změnit můžeme a jiné musíme nechat opravdu jen a jen Nebi a Zemi. Věřme, že se na svém osudu můžeme do určité míry podílet, dotvářet ho, že nemůžeme rezignovat, otočí-li se k nám zády. Berme svůj osud jako osnovu, ne jako nezvratný fakt. A k tomu potřebujeme mít určité jistoty a já mezi ně řadím i víru.
Měli bychom žít tak, abychom nikomu při svém poznávání neškodili, abychom si za svými názory, myšlenkami a city stáli, uměli přijmout i nepředvídané okolnosti, byli tolerantní a ohleduplní a vstřícní i pro odlišné chápání a pojímání života.
Komentář:
31.03.07 17:09:20 Eva