Házená Sedlčany

V pátek 30. května se nás před tělocvičnou sešlo jen sedm, tzn. účast více než slabá :-(. Přesto jsme se rozhodli využít zamluvenou tělocvičnu a naposledy si toto jaro zaběhat na házekářském tréninku.

Bylo jasné, že házenou si tentokrát nezahrajeme a budeme se muset smířit s tím, že sozónu uzavřeme fotbálkem. Rozdělování do týmů tentokrát zařídila náhoda. Katka, David a Přemek měli stejnou barvu trika, takže utvořili jeden tým. Proti nim se postavili Karel, Martin, Harry a Standa. Aby tříčlenné "mužstvo" mělo trochu snadnější úlohu, nesměl jejich soupeř dávat góly ze své půlky (ale kdo ví, jestli by tak daleko dokopli :-) ).

Hra byla v tomto nízkém počtu a ve vyhřáté tělocvičně poměrně náročná. Přesto byly k vidění pěkné akce, o které se staraly oba týmy. Vzhledem k tomu, že se hrálo téměř bez obran padalo i dost branek. Ale hra byla víceméně vyrovnaná. Což je poměrně s podivem. Protože David skoro neběhal a po delším herním výpadku vůbec nestíhal. Naštěstí se Přemek v bráně překonával a soupeře často přiváděl k zoufalství svými nečekanými zákroky, při nichž sebou plácal v brankovišti jako kapr ve vypuštěném rybníce. V útoku se činila Katka, která se beze strachu pouštěla do soubojů s o hlavu až dvě vyššími hráči.

Když už únava vykonala své a všichni se sotva ploužili po hřišti, byl čas trénink ukončit. Jako vždy rozhodovala hra na dva góly. Kdo je vstřelil a zvítězil, není dnes už důležité. Hlavně, že jsme si pěkně zahráli a měli jsme radost z pohybu.

Po tréninku ještě v šatně proběhla debata, jestli se přes léto nebudeme scházet na Červeném Hrádku na fotbálek nebo nohejbal.

Tiskovka byla tentokrát hlavně k nízké účasti více než střídmá. Ono taky ve dvou není moc co rozebírat. Dvě pivka na Hradě a šlo se domů.

Na shledanou na soustředění.

Přemek