Házená Sedlčany

Ve večerních hodinách v pátek 29. ledna se sešla skupinka podezřelých osobností k pravidelnému setkání v chrámu Sedlčanské házené v tělocvičně 1. ZŠ. Trénink začal oslavou příchodu nového hráče, který snad pod dojmem výkonů našich hráčů na ME v Rakousku, snad díky tomu, že uvěřil Davidovým lákáním, přišel na naše tradiční setkání. A jak byl Jirka platný, kdyby nedorazil, hrál by se fotbálek v devíti, díky jeho přítomnosti došlo na nejhorší – hrála se házená v desíti. Před hrou samotnou došlo ke kratšímu tréninku, jedna skupina trénoval sedmimetrové hody /dařilo se zejména Pišulindovi a Davidovi/, druhá část trénovala fotbalové akce dva na jednoho. Po té byli zvoleni dva kapitání, již mnohokrát zaznělo, že by týmy měl volit jeden hráč, který by se pokusil sestavit dva vyrovnané týmy. Pro tentokrát jsme však zvolili model dvou kapitánů, zvoleni byli Hary a Přemek, přednost dostal Hary a tak to začalo. Hary zvolil Šimiho, čímž svůj tým dopředu oslabil, Přemek zvolil Kubu Diviše a gentlemansky přenechal Kubu P, proč popisuji tyto detaily, protože si zkrátka myslím, že ať zvolíte týmy jakkoliv, vždycky musím prohrát.

Žlutí: Hary, ŠiMi, Kuba P., Šimi, David

Barevní: Přemek, Kuba D., Katka, Malda, Jirka

Samotnou hru poznamenaly dvě věci, tou první bylo to, že nedorazil ani jeden gólman a tou druhou zapomnětlivost ŠiMiho, který nedonesl štěpák a tudíž se hrálo bez lepidla. Mimochodem sem ho celou sobotu hledal doma a nenalezl, takže příští pátek je stále v nejistotě. Hru bych před zápasem očekával vyrovnanou, spíše s převahou žlutých, realita byla však jiná, kondičně špatně připravený žlutý tým, barevným vůbec nestíhal, hrál staticky a předvídatelně, hráči špatně řešili jednoduché situace a střelecky často selhávali, např. ŠiMi špatně zakončoval a krom toho se mu nedařilo hru tvořit a hodně míčů ztrácel, Hary se díky absenci ŠiMiho přihrávek nedostával do svých typických průniků, David se jako tradičně ztrácel v brankovišti soupeře a k jeho nejlepším akcím patřili zakončení z prostoru určeného pro pivota /bohužel žlutí hráli bez pivota/ zajímavé bylo, že v okamžiku když skóre narostlo do hrůzných 8 branek dále již nenarůstalo, obvykle po úporné snaze žlutých kleslo na 5 branek, po té barevní přidali a rozdíl v brankách se opět vrátil na roveň 8 gólů a žlutí se opět mohli snažit. Kuba P. zřejmě neustál tlak, který na něj spoluhráči ve žlutých „dresech“ vyvíjeli a po většinu času se alibisticky schovával na křídle a svou roli vůdce týmu rozhodně nenaplnil, omluvou mu může být jeho zdravotní indispozice s ramenem, ale ani ta nemůže plně omluvit jeho brekot po tréninku, že mu zkušenější hráči nenahrávají a že by příště raději hrál s Přemkem a Kubou D, jako jediný ze žlutých si zaslouží pochvalu v dresu žlutých a to za výbornou hru v obraně, v okamžiku, kdy hrál proti Přemkovi, prakticky k ničemu ho nepouštěl.

Barevní také nepředváděli kdovíjakou házenou. Hráli stylem a-lá náhoda a do složitějších kombinací se pouštěli jen zřídkakdy. Za individuální výkon si pochvalu zaslouží jen Přemek, ale je jasné, že proti sofistikovanému soupeři by se jen těžko prosazoval. Kuba D. se prosazoval v podstatě jen díky bezmoci obrany a gólmanů soupeřů. Malda mile překvapil, ale i on by mohl zlepšit svou střelbu. Plnou pochvalu lze složit snad jen našemu nováčkovi Jirkovi, který na to, že mu proti některým soupeřům scházela až dvacetiletá zkušenost zahrál výtečně. Možná se dopouštěl nějakých technických chyb, ale přiznejme si, ani já sem učený z nebe nespadl.

Ve hře vabank na dva bylo opět vše otevřené, snad se i zdálo, že mají žlutí šanci rozhodnout ve svůj prospěch a získat, alespoň dílčí vítězství, bohužel se tak nestalo a všechny kytičky si připsalo družstvo barevných.

Sportu zdar a házené zvlášť – nebo taky penězům zdar a miliónům zvlášť

Přeje ŠiMi