Hymna - TJ Sokol Solopisky
*
Solopiský hokejový oddíl vstoupil na hokejovou scénu v sezoně 1937-1938. Díky příznivým přírodním podmínkám v povodí potoka Švarcovy bylo možné začít hrát hokej. Prvním iniciátorem této hry v Solopiskách, byl Alois Chábera, který přivezl první opravdu kanadskou hokejku, puk a kanadské brusle. Spolu s kamarády ustanovili výbor hokejového oddílu ve složení:
Chábera Alois – hráč, trenér 
Marval Antonín – předseda, rozhodčí
Rábl Václav – hráč, jednatel
Rábl Emil – hráč
Tuzar Arnošt – pokladník
Zavázal Karel – skladník výzbroje
Hrálo se ve výzbroji, kterou si každý hráč vlastními silami vyrobil. Brusle byly většinou obyčejné šněrovací boty a na ně přišroubované kanady. Dresy měly rudou barvu a štulpny také. Kalhoty- kdo jaké sehnal. Hokejové hřiště bylo na zamrzlém rybníku „U Čtrnáctých“. Holení chrániče nebyly žádné. Hráči se převlékali v mlýnici „U Čtrnáctých“. Hřiště bylo vymezeno dřevěným hrazením o výši 25-
Na tomto sportovišti hrálo v prvé fázi pouze mužstvo dospělých. Postupně pro zájem mládeže bylo vytvořeno ještě družstvo dorostu. Z okolních obcí Třebotova, Vonoklas, Roblína, přicházeli hráči, ale také diváci. Zimní neděle „U Čtrnáctých“ byla pro mnoho rodin celodenním rekreačním vyžitím. Bruslilo se po celém rybníku.
Po skončení zimní sezony převážná část hráčů hrála kopanou v Třebotově a Vonoklasech. Přes léto se však na hokejovou přípravu nezapomínalo. V lomu v Solopiskách (v tom, který nechal pokoutně zavést bývalý starosta), byla upravena plocha skládky břidlice a vznikla zde 2 hřiště na odbíjenou, kde se hrály zarputilé turnaje. Bylo však třeba trénovat hokejové návyky.
Hlavním trenérem v letní přípravě se stal pan Emil Rábl. Hokejové branky byly přemístěny na toto sportoviště. K tomu ohoblované široké prkno, kbelík s vodou a mýdla. Do branek byly zavěšeny plechovky s označením různých bodových hodnot. Brankář byl oblečen do hokejové výzbroje a trénovala se střelba.
V zimě se pak opět pokračovalo na rybníce. Výjimka byla učiněna pouze v roce 1942, kdy se soutěž hrála na rybníce v Třebotově, pak se sezona opět hrála „U Čtrnáctých“. Svépomocí zde byla postavená jednoduchá dřevěná kabina 5 x
V Solopiskách se však nechtěli hokeje vzdát a z popudu nestora solopiského hokeje pana Emila Rábla se intenzivně začalo pracovat na hokejovém hřišti ve Studeném, které bylo zanedlouho dokončeno a hokej se zde opět začal hrát, ale s rozpornými výsledky. Zvrat ve výkonnosti nastal až v roce 1962. Na hřiště bylo nainstalováno elektrické osvětlení. Do klubu se z Černošic vrátili starší zkušení hráči, například Zbyněk Lébl, Vlastík Nejepsa, Antonín Tenkrát, Ladislav Petric a Jirka Kadeřábek, který se zároveň stal organizačním pracovníkem a současně zastupoval oddíl v Okresním svazu ledního hokeje Praha – západ. Družstvo hrálo okresní přebor a pravidelně se umisťovalo na 1. – 3. místě. Oddíl byl pravidelně doplňován hráči s vyšší výkonností, začalo se i s výchovou mládeže. Za finančního přispění továrny Janka Radotín a zejména obětavosti a zapálení pana Josefa Jelínka a pana Zdeňka Marvala se podařilo materiálně vyřešit vybavení hráčů nákupem výzbroje ze Sokola Černošice. Dále byly zakoupeny nové dresy, doplněné dvěma sadami dresů z výstroje národního mužstva. O to se zasloužil Jirka Kadeřábek, který již v té době byl na Českém svazu ledního hokeje. V této době bylo mužstvo podporováno obecním úřadem, zemědělskými jednotami i jednotlivci, kteří svůj volný čas věnovali údržbě a přípravě hřiště. Z mnoha vybírám a chci poděkovat Josefu Jelínkovi, Karlu Marvalovi, Zdeňku Marvalovi, který byl i předsedou oddílu, Janovi Kyndlovi, Josefu Kočímu, Standovi Ouřadovi, Zdeňku Mouchovi, Luďku Ráblovi, Frantovi Nejepsovi, Luboši Nejepsovi, Mirkovi Staňkovi st., Josefu Ponocnému, Arnoštu Motyčkovi, Karlu Rysovi, Zdeňku Rysovi, Karlu Tenkrátovi, Zdeňku Linhartovi, Mirku Jankovi, Oldovi Ejemovi, Pavlu Běhalovi, Vlastovi Majerovi, Otovi Novotnému, Frantovi Kalendovi, Láďovi Mestekovi,Václavu Podzemskému, Stanislavu Růžičkovi, Stanislavu Humlovi, Miroslavu Maškovi, Jaroslavu Jansovi, Jirkovi Jansovi, Jirkovi Burianovi, Lubomíru Čermákovi a jiným , kteří drželi solopiský hokej na vysoké úrovni a ctili jeho historii ….
