Překlad 3. kapitoly povídky Věci nečekané (Unexpected) od australské autorky duj
Poznámka překladatelky: Původně jsem se domnívala, že by tahle kapitola měla následovat hned po první, ale později mi došlo, že se Hermiona prostě za Snapem do kabinetu vrátila. Autorka pouze tento fakt nenapsala - asi aby se vešla do svého limitu 500 slov :-)
„Jak to uděláte?“
Profesor Snape ani nevzhlédl od svého kotlíku, ve kterém se citlivá směs právě začínala měnit z fialové na stříbrnou. Nebylo to nutné. Její hlas si nemohl s ničím splést. Příliš často ho slýchal ve svých snech.
„Mám za to, že už jsme se rozloučili, slečno Grangerová,“ řekl, když změna proběhla úplně. „Domnívám se, že k tomu nemáte co dodat.“
„Chci vědět, jak to uděláte!“
Kvapně přešla místnost a položila mu ruku na rameno. Okamžitě ztuhl, ačkoliv druhou rukou dál pokračoval v pomalém osmičkovém míchání rozmačkaných vajec popelce.
„Nedal jsem vám souhlas, abyste se mne dotýkala,“ zavrčel na ni. „Pokud si nepřejete zlomit srdce všech vašich nebelvírských přátel tím, že jejich body budou zredukovány na nulu, doporučuji vám okamžitě odejít.“
Nabral mírně roztřesenou rukou špetku rozemletého kořene blahovičníku a nasypal ho do kotlíku s tím, že ho lehce rozetřel mezi prsty.
„To nemůžete. Na to už je příliš pozdě,“ namítla, ale uvolnila sevření.
„Naopak,“ odpověděl. „Už od prvního ročníku přece víte, že body mohou být přidány či odebrány až do okamžiku udělení kolejního poháru.“
Další špetka. Teď třetí. Stříbrná barva ztmavla do šedobronzové. Ještě pět minut a lektvar bude připravený k plnění do lahviček.
Ustoupila několik kroků, ale stále byla tak blízko, že mohl kdykoliv natáhnout ruku a dotknout se jí. Její pohled ho tížil jako závaží.
„Jak to uděláte?“ zeptala se znovu.
„Co?“
„Jak se ráno vzbudíte, když tu nebude nic, co by vás probudilo.“
Přivolal si lahvičky a začal je plnit.
„Je tady jiná možnost?“ řekl po chvíli uvažování.
Nahlas polkla a zašeptala: „Cože?“
„Lidé nepotřebují něco, aby se probudili. Buď se vzbudí, nebo se nevzbudí, ale jakmile procitnou, dřív nebo později vstanou a jdou dál, takže to může být zrovna tak dříve.“
Hleděla upřeně na něj a odmítavě vrtěla hlavou.
„To je všechno?“
„Co jste ještě čekala? Kolibříky a růže? Samozřejmě, že je to všechno. Dokud se jednoho dne neprobudí vůbec,“ pokrčil rameny.
„Promiňte,“ zajíkla se.
„Lítost je zbytečná emoce, která ponižuje oba, dárce i příjemce. Jděte a opláchněte si obličej. Nechcete, aby vás takhle někdo viděl.“
Jeho záda se napjala, když vytušil, že se k němu znovu přiblížila. Ztuhl jako skála.
„Požádal jsem vás, abyste odešla.“
„Původně jste mi nabídl přátelství. Myslel jste to vážně?“
Soustředil se na pravidelné dýchání. Tahle činnost ho zachraňovala během dvou desetiletí jeho působení coby špeha.
„Nabídl jsem vám v případě potřeby pomoc. Vy chcete moje přátelství?“ Tomu nevěřil.
„Ano, chci.“
„Pak byste měla začít tím, že se ke mně nikdy nepřiblížíte na dosah,“ řekl suše.
„Proč?“
Začal nalévat lektvar do lahviček. Jedna, dvě, tři...
„Myslíte si, že jsem z kamene?“
Poznámka autorky: Možná zde rozpoznáte pár řádek, protože za předpokladu, že bych tohle nikdy nezveřejnila, vykuchala jsem je pro povídku „Kdo žije pod maskou“.
další kapitola
Severus a z kamené? nikdy
(Keiko, 3. 5. 2013 12:43)