Na sovích křídlech

Poznámka:

Prosím pana Williama Shakespeara i překladatele jeho úžasných veršů, aby mi odpustili, že jsem jejich práci zneužila pro tak pokleslou literaturu jako je fanfiction. Ale – a to pan Dramatik dobře věděl – některé věci se stále opakují, protože lidé se rodí pořád stejní…

* * * * * * *

Dva rody, stejně staroslavné oba
- jsme v krásně Veroně – svůj dávný hněv
zas ženou na nůž, srdcem zmítá zloba,
v zbytečných rebeliích teče krev

Milenci, pod nešťastnou hvězdou
z těch rodů narozeni, rodičům
smír vykupují křížovou svou cestou,
svou smrtí usmiřují s domem dům.

* * *

Divadelním sálem se rozlehl ohlušující potlesk. Jen rusovlasá dívka na druhém balkonu netleskala a jen upírala svoje oči na jeviště, kde se ukláněli herci v antických kostýmech. Výjimečně byla vděčná svému otci za jeho nadšení pro mudly, protože díky tomu měla možnost shlédnout tohle představení. Po pobledlé tváři si hledala cestu slza. Nebyla první.

„Líbilo se ti to, drahoušku?“ naklonila se k ní matčina hlava.

Němě přikývla, přes knedlík v krku, který se jí tam začal tvořit při poslední scéně, ze sebe stále nedokázala vydat ani slabiku. Přece to nemůže takhle končit, musí přece být naděje. Musí existovat řešení. Musí.

Už kvůli šedým očím, o nichž se jí v poslední době zdává.

Kvůli blonďatým vlasům, které tak ráda hladí.

Kvůli bledým rukám, jež jí píšou slova plná lásky.

„Je zvláštní, jak jsou i mudlové posedlí čistotou rodu,“ prohodila matka směrem k otci sedícímu na druhé straně. „Připomíná mi to některé naše „slavné“ rodiny, ty by se pro podobnou věc také pozabíjely. Ještěže to bylo jen divadlo. Ach jo, budeme muset vyrazit k domovu, to zas bude cesta. Nikdy nepochopím, jak se ti mudlové dokážou přepravovat bez kouzel a nezbláznit se z toho,“ vrátily se matčiny myšlenky k realitě.

Opona spadla naposled a v sále se rozsvítila světla. Dívka pomalu vstala, lehkým pohybem ruky si urovnala záhyby na tmavě zelených sametových šatech a s pocitem vážných obav z budoucnosti zamířila k východu.

Nad Londýnem se klenulo hvězdné nebe a v jeho středu jasně zářilo souhvězdí Draka.

KONEC