Asi mě ten Artemis pronásleduje, protože opět jsem odbočila do jeho světa. Calwen a Ettelwen si vzájemně zadávaly drabble a mne zaujalo téma "Myrta Krátká na plese v růžových šatech". Jenomže, ač jsem škrtala, co se dalo, nepodařilo se mi dodržet rozsah - těch slov je 150.
* * * * * * *
Když vstoupila do sálu, první, koho zahlédla, byl Klusák, který se právě snažil předstírat, že motýlek pod krkem je jeho druhá přirozenost. Pochopitelně neúspěšně. Naprosto mu rozuměla, také ona se cítila divně v té nadýchané záplavě volánků a flitrů, kterou na ni švadlena navlékla. A ještě k tomu to bylo růžové! Kdyby měla víc času, nikdy by si nic takového nevybrala.
Zato Bříznému, který stál vedle Klusáka a o čemsi s ním diskutoval, to seklo. Musela si to, ač nerada, přiznat - její nadřízený byl formát.
Zamířila k nim, ale zarazil jí podivný výraz velitelovy tváře. Poprvé od doby, co ho poznala, v ní zahlédla něco, co se nebezpečně podobalo zájmu. Náhle ale vytřeštil oči a následně se urputně zamračil. Rychle do sebe obrátil skleničku a když k nim došla, měl už zase svůj obvyklý, lehce nasupený pohled.
„Teda, Myrto, vás vidět v šatech, z toho by měl jeden smrt!“
KONEC