- Žijeme spolu v Evropě – pojďme si spolu promluvit
- otevřený dialog – příspěvek k porozumění mezi národy Evropy - o střetávání a prolínání kultur, jazyků a náboženství v současné Evropě - Úsilí o multikulturní dialog – zprostředkování zkušeností – multikulturní výzva
- o tom, jak žijí a jaké hodnoty uznávají mladí lidé žijící v Evropě 21. století - o postavení mladých lidí v současné společnosti, jejich zkušenostech, přáních a tužbách - Umíme se vždy domluvit?
- o schopnosti domluvit se s lidmi kolem nás, o umění komunikovat s etnickými a národnostními menšinami, s odlišnými jedinci (ať už mimořádným nadáním nebo různými formami postižení), kteří s námi žijí Řeč je síla formující (František Oberfalcer) Pojďme si hrát se slůvky Pojď navlíknem jim podkůvky Ať rozezvoní křišťálový svět Svět nejskrytějších myšlenek… (Karel Plíhal) Zvykl jsem si rozdělovat lidi nikoli podle kůže nebo vyznání, ale podle toho, jestli jsou chytří či hloupí, dobří nebo špatní. … Nejhorší je blbý a zlý. Trvalo mi léta, než jsem na to přišel. (Jan Werich, z knihy Všechno bylo jinak) - Odposlechnuto ze života - pokus o zachycení skutečného dialogu
- zaposlouchejte se do obyčejných dialogů, které slyšíte kolem sebe (naslouchejte a uslyšíte to, co si v žádné knize na světě nepřečtete, uslyšíte to, co v žádném divadle, uslyšíte prostý lidský rozhovor) - Celý život je vlastně dialogem, který vedete se svým okolím nebo třeba jen sami se sebou
Dialog je způsob, jak se cílevědomě vedeným rozhovorem dobrat pravdy o nějakém problému. (Petr Skarlant) - dialog s věcí denní potřeby; dialog s domácím „mazlíčkem“; dialog se zvířetem v ZOO; dialog se svým druhým „já“ aj. - Rozhovor vážně i nevážně
- interview s nějakým skutečným nebo fiktivním příslušníkem generace vašich rodičů - „Každý z nás si přeje mít někoho, kdo by ho poslouchal a vyslechl, komu by se mohl vypovídat“
(John Killinger) - „Přátelé, navrhuji: Promluvme si o přátelství.“
(Ilja Hurník, z knihy Trojhlas) LITERÁRNÍ SOUTĚŽE O CENU FILIPA VENCLÍKA na témaLáska není jen slovo „Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty lidi, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.“ (John Lennon)
Lidé prahnou po lásce, touží milovat a být milováni, chtějí poslouchat nádherná slova lásky, která otevírají srdce. Ano, zdá se, že láska představuje jediný opěrný bod, ke kterému jsme schopni v tomto zmateném světě upírat svou naději. Povoláváme ji jako zázračný lék na všechno – na zlomené srdce, na sobeckost, na samotu, na žal, na lakotu, na krizi rodiny, ba dokonce i na bídu a války. Lásku vidíme jako srdce probodnuté Amorovým šípem, jako líbezný květ či zlaté schodiště, po němž srdce stoupá do nebe. Ale je lásky na světě dost? Erich Fromm ve své knize Umění milovat uvádí: „Analyzovat povahu lásky znamená uvědomit si, že lásky se dnes všeobecně nedostává.“ A proč? Moderní člověk je odcizen sobě, ostatním lidem a přírodě. Lidské vztahy jsou v podstatě vztahy odcizených automatů. Automaty nemohou milovat; mohou směňovat své „osobnostní balíčky“ a doufat, že nebudou při tomto obchodě ošizeni. Přestože se každý snaží být co nejblíže k ostatním, zůstává docela sám, zaplaven hlubokým pocitem nejistoty, úzkosti a viny. Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali. Předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby zapomněli na svá nejzákladnější lidská přání. Lidské štěstí dnes také znamená „bavit se“ a určité uspokojení člověku také přináší nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné. Svět je jediný velký objekt pro naši chuť, ale my jsme ti, kteří věčně něco čekají, a ti, kteří jsou věčně zklamáni. Erich Fromm naštěstí v závěru své knihy také říká, že láska je jedinou rozumnou a uspokojivou odpovědí na problém lidské existence a že můžeme věřit v možnosti lásky, když hluboce nahlédneme do vnitřní povahy člověka. Pro někoho snad může být láska jen slovo, které s lehkostí a bez pokory skloňuje ve všech pádech. Ale LÁSKA NENÍ JEN SLOVO. Je to umění, je to krásný a vzácný zázrak a především jsou to skutky, které jsou daleko výmluvnější než tisíce slov. Ve filmech i televizních seriálech sledujeme nekonečné množství šťastných i nešťastných milostných příběhů, posloucháme stovky písní o lásce. Kvůli lásce mnohdy smáčíme kapesník slzami štěstí či žalu. Říká se, že druhá největší slast po lásce je: hovořit o ní. Pojďme tedy mluvit o lásce. Překvapte nás příběhy, které napsala láska. Propojte fantazii s magií slova a svažte milostnou báseň. Napište nám třeba novinový článek „Jak neztratit lásku“. Těšíme se na Vaše literární díla, díky nimž se 9. ročník Literární soutěže o cenu Filipa Venclíka stane oslavou lásky. „Každý jsme anděl s jedním křídlem … abychom vzlétli, musíme se obejmout.“ (Luciano De Crescenzo)
Podmínky soutěže:Soutěž je určena pro studenty všech typů středních škol v ČR ve věku 15 – 20 let. Téma: Láska není jen slovo Kategorie: Vypsány jsou 3 kategorie: - 1. kategorie: POVÍDKA
- 2. kategorie: BÁSEŇ
- 3. kategorie: NOVINOVÝ ČLÁNEK
Úprava prací: Každá práce by měla obsahovat plné jméno autora, telefonické spojení, adresu jeho školy a zařazení do jedné z výše uvedených kategorií. Rozsah prací v kategorii povídka a novinový článek je omezen – max. 5 stran textu formátu A4. Kategorie báseň je omezena na 1 až 2 básně. Uvítali bychom práce přepsané na PC. Prosíme o zaslání 5 kopií dané práce> (kopírování příspěvků je pro nás velkou zátěží). Své literární příspěvky nezasílejte elektronickou poštou. |